Léto v YMCA Greenhill utíká velmi rychle, zvláště když nemáte čas se nudit. A to na táboře plném outdoorových aktivit se 60 až 80 hlučícími dětmi opravdu nemáte.


Během předchozích šesti týdnů jsme postupně zlepšovali náš kolektiv a spolupráci letních dobrovolníků. Jedna ne tak dobrodružná ale všemi oblíbená aktivita je pravidelný páteční nákup v obchodě Tesco. Seznámili se i s ostatními dobrovolníky, kteří tu tráví celý rok. Podnikli s nimi několik aktivit, jako byl společný výlet do Belfastu, fotbalový turnaj proti ostatním zaměstnancům YMCA nebo kvíz o naších mateřských zemích. Zlepšili naši schopnost porozumět dětem mluvícím anglicky velmi rychle. Uvedli v praxi naše nabyté znalosti z tréninku a poznali krásy nejen okolní krajiny při výletech s dětmi do přírody. Nicméně pomalu ale jistě se začíná projevovat částečná únava, která je ale zároveň velmi dobře kompenzovaná množstvím zážitků, takže tím se velmi rychle dorovnává.

Jedním z vrcholných zážitků byl víkend strávený na severním pobřeží Severního Irska. Další skvěle strávený čas během našeho dvouměsíčního pobytu, kde jsme nabrali síly do dalších týdnů. V pátek odpoledne jsme se vydali na cestu. Tříhodinová cesta se nezdála ani tak dlouhá, když jsme ji strávili povídáním a vtipkováním s lidmi, které máme rádi. V kempu jsme si postavili stany již téměř ve tmě, jeden stan měl rozměry padáku, tak jsme ho přejmenovali na palác, načež se ukázalo, že některé vnitřní části chybí a tak byl nakonec jen pro 2 lidi, později se dovnitř pod plachtu vešel ještě jeden stan – a to není překlep, opravdu jsme měli stan ve stanu, tomu říkáme luxus Severního Irska. Druhý den jsme navštívili turisticky oblíbené cíle - Carrick a rede – lanový most, Giant ´s Causeway – oblast se sloupcovým čedičem na pobřeží a Dark Hedges – ulici lemovanou nádherně spletitými stromy, známou hlavně díky seriálu Game of Thrones. Scenérie na severním pobřeží jsou opravdu úžasné.

Ale vůbec nejsilnější zážitky v každém zanechal CoasteeringNI – v neoprenech, helmách a záchranných vestách jsme šplhali po útesech nahoru, pak z nich skákali a snažili se plavat ve vlnách. Některé vlny byly poměrně velké a klidně nás strhly zpět do moře, i když jsme se snažili ze všech sil pevně držet útesu. Skoků do vody bylo nespočet, ale ty nejvyšší opravdu stály za to. Když padáte osm a více metrů hluboko, trvá to snad hodinu a vy si říkáte, kdy už konečně bude konec. Nicméně když ten konec přeci jen přijde a vy se dotknete vytoužené hladiny, přijde s ním i naprostý pocit blaženosti. Je to neuvěřitelný a nepopsatelný pocit, pokořit alespoň o kousek své limity. Opravdu jeden z nejlepších zážitků našeho života a proto vřele doporučujeme (doufáme, že i v budoucnu budeme mít ještě někdy možnost znovu opakovat tento jedinečný zážitek).

Odměnou za vyčerpávající výkon na mořském pobřeží nám bylo večeře ve vyhlášené místní restauraci. Většina si dala hráškovou polévku s chlebem, protože z coasteeringu jsme pěkně vymrzlí. Nicméně hlavní chod už se u všech různil. Někdo zvolil ryby nebo mořské plody jiný steaky nebo burgery. Severní pobřeží jsme si tedy opravdu vychutnali ze všech stran a zároveň bychom chtěly poděkovat i YMCA Greenhill, která tento výlet podpořila a sponzorovala.

V YMCA Greenhill už nám zbývá jen poslední týden… Nikomu se nám odtud nechce domů a tak si to tu s ostatními dobrovolníky a dětmi užíváme, co to jen jde, do poslední chvíle. Čeká nás už jen poslední Tesco, rozlučková večeře a potom se už všichni rozletíme opět zpět do našich domovů…

Terezie Barančicová, YMCA T. S., foto: autorka textu