Zhruba od druhé půlky srpna do konce roku 2016 jsem na vysokoškolském pobytu ERASMUS ve městě Trondheim v Norsku. Konkrétně studuji na největší vysoké škole v celém Norsku NTNU (prý toho dosáhla spojením s jinou univerzitou), každopádně je to obrovská škola. Je to škola zaměřená spíše na techniku a vědu, ale dá se tu vlastně studovat vše (snad kromě vaření guláše).


Jsem tu ještě vcelku krátce, na to abych mohl celkově hodnotit, ale některé rozdíly v přístupu jsou patrné od prvního momentu, tj. například, že do školy můžete kdykoli vstoupit, pokud máte studentskou kartu, tedy není tak jak například u nás v Ostravě, kde vás kolem osmé již začnou vyhazovat, stejně jako knihovna na fakultě má otevřeno do desíti do večera, o samotné velikosti a rozsáhlosti či vybavení fakulty už se raději nebudu bavit. Co jsem mluvil se zdejšími studenty, knihkupectví, menza a kiosk je prostě standard. Už v tomto přístupu ke studentům považuji snahu udržet studenty ve škole, aby měli možnost rozvíjet svůj potenciál.

Člověk ale díky pobytu někde jinde v jiné zemi, s jinými lidmi, zvyky, zákony, jazykem a tak dále rozvíjí všestranně svůj potenciál. Jako správný ymkař jsem samozřejmě vyhledal místní YMCA. Překvapilo mě, že na to jak je Tronheim poměrně velké město (cca 180 tis. obyv.), tak zdejší pobočka není až tak velká, jak jsem možná čekal – dle paní předsedkyně okolo 300 členů.

Jelikož je Trondheim velmi studentské město, tak se nejvíce věnují zcela logicky studentům. Už jsem se zúčastnil několika Univerzitních Cafe, jak oni to nazývají, a musím říct, že i když všichni rozumí anglicky, člověka to i tak motivuje učit se norštinu, která je do značné míry mixem angličtiny a němčiny, což jsem se obojí učil, tak potenciál bych mohl mít, teď už jen překonat lenost.

Teď jsem se dokonce měl možnost zúčastnit víkendu jedné studentské křesťanské organizace v Lilehammru, a poznat spoustu nových lidí, promluvit si s nimi o Norsku, o tom co je tady jiné, odlišné, ochutnat pravou syrskou večeři a poznat tak i trochu vzdálenou kulturu, která, věřte mi, chutnala opravdu dobře.

Co to všechno přinese? Doufám, že se o něco vzdělám, získám kamarády a kamarádky, naučím se aspoň trochu nový jazyk, poznám novou krajinu, naučím se přežít v opravdové zimě, a mnohem více, to vše snad zvýší můj potenciál a uplatnění při práci v orlovské Ymce, či kdekoli jinde. Třeba se nám podaří udělat v budoucnu společný projekt, nevím, ale doufám v to...

Miroslav Sedláček, YMCA Orlová, foto: Archiv autora