Už je to více než měsíc, co skončilo letošní TSCZ Na hraně. V moravskoslezské Vendryni jsme spolu prožili neopakovatelných dvanáct dní, ze kterých zůstaly krásné vzpomínky.


Abychom vám několik takových střípků dokázali lépe zprostředkovat, navrhujeme vám, abyste si ke každému odstavci toho článku pustili jednu píseň z našeho táborového repertoáru. Představte si při tom, jak ji zpívá tensingový sbor, jak ji hraje tensingová kapela a jak nám vendryňští obyvatelé fandí na veřejné generálce. Takže pokud máte u sebe YouTube, pusťte si:

Ewa Farna: Na ostrzu/Na ostří nože
Nejdříve bychom tedy měli popsat Vendryni, místo konání letošního tensingového tábora TSCZ. Je to vesnice pár kilometrů od Třince poblíž hranic s Polskem, téma Na hraně proto sedlo jako ulité. Tensingáři poznali česko-polskou hranici velmi důvěrně i díky letošnímu survivalu, celodennímu pochodu, jehož trasa částečně vedla právě po samotném okraji naší republiky. Navíc ve Vendryni žije početná polská menšina, tudíž se jedná o bilingvní obec - názvy institucí a obchodů jsou v češtině i v polštině a stejně tak samotná obec má dva názvy. Místní obyvatelé mluví specifickým dialektem, směsicí těchto dvou jazyků. A dokonce zřejmě nejznámější česká Polka Ewa Farna pochází z této vesničky v pohraničí. Proto jsme také do repertoáru vybrali její píseň, jejíž refrén se tensingáři naučili v polštině. Na koncertě ani na veřejné generálce nás místní nevypískali, takže jsme se s ní poprali se ctí. Náš česko-polský tábor navíc završíme zářijovým turné v Krakově, kde budeme hrát na školách i na hlavním náměstí.

Until the Whole World Hears a From the Day
Dvě chvály v letošním táborovém repertoáru jsme doplnili ještě o krásnou slovenskou píseň Vezmi ma, zazpívanou při nedělní mši. Panu faráři, který nám pro tábor poskytl prostory vendryňské fary, se slovenská chvála natolik líbila, že si ji přišel natočit na zkoušku sboru a moc nám za ni děkoval. Tímto bychom mu také chtěli ještě jednou poděkovat za jeho nekonečnou ochotu, laskavost a pohostinnost. Nedělní mši v polštině jsme zakončili pozváním místních obyvatel na táborovou základnu, kde se podávaly vynikající marmeládové koblížky kuchaře Kamila.

Podporu místních jsme pak pocítili při veřejné generálce táborového programu v nedalekém Vendryňském parku, kam si nás farníci přišli poslechnout. A nesmíme zapomenout ani na koláč, který nám donesla sousedka jako odměnu za skvělé koblížky. Vendryně k nám byla přívětivá, cítili jsme se tam příjemně.

Linkin Park: Castle of Glass
Křehkou píseň převedl sbormistr Janek do a capelly, takže tensingový sbor musel zvládnout celou skladbu bez jediného hudebního nástroje pouze za pomoci hlasů. Chvíli nám trvalo, než jsme vypilovali všechny tóny a než jsme si mohli sebevědomě stoupnout před nezaujaté publikum. Nicméně celá a capellová verze Castle of Glass mezi tensingáři po chvíli doslova zlidověla, takže jsme se už vůbec nedivili, když někdo spustil ,,dam dam dam dam“ a ostatní se přidali ,,cause I‘m only a crack“. Neopakovatelným zážitkem potom bylo večerní nahrávání této písně ve vendryňském kostele.

Five: Keep On Movin‘
Jediná retro píseň v našem TSCZ repertoáru mimo jiné říká: „Hýbej se, nepřestávej řádit“, takže jsme se toho snažili držet. Dvakrát jsme navštívili třinecké koupaliště Pod Javorovým, jednak abychom se ochladili v horkých letních dnech a jednak abychom předvedli náš secvičený program na dvou závěrečných koncertech. Náladu na koupališti nezkazila ani přicházející bouřka, která se nakonec rozhodla, že se tensingářům do cesty plést nebude, a odletěla pryč. Kromě koupaliště jsme si užili také pěnovou bitvu, po které nezůstalo ani jedno tričko suché.

Mirai: Když nemůžeš, tak přidej
Tahle hitovka nejlépe vystihuje celý survivalový den. Tensingáři museli ve skupinkách zvládnout více než dvacetikilometrovou trasu v okolí Vendryně. Snažili se držet instrukcí a nebloudit. Ne každému se to však povedlo, někteří se na základnu vrátili až večer a jedna skupinka si dokonce drze zkrátila cestu vlakem. Ale tak už to na survivalu chodí. Navíc si díky zacházkám mohli více vychutnat krásy kopcovitého třineckého pohraničí. Skupinky měly ještě ke všemu za úkol dopravit zpět do tábora kufříky s tajným obsahem. Ačkoli na cestě číhalo několik nástrah, ze čtyř skupinek kufřík do cíle donesly tři, což svědčí o tom, že tensingáři jsou velmi loajální lidé.

Lenny: Hell.o
V téhle písni se zpívá: „Přijdu do pokoje a řeknu: ou, ahoj! Koukají se na mě démoni a říkají: ou, ahoj!“ Něco podobného se dělo i v naší vendryňské realitě při celotáborové hře na vrahy. Ten, kdo si vylosoval, že bude vrahem, mohl pomocí papírků se jménem své oběti chodit po faře a prachsprostě ,,vraždit“ ostatní. Stačilo, když si například počkal na svou oběť potají v jejím pokoji. Po oslovení se na něj nešťastník otočil, přečetl si papírek se svým jménem a byl mrtvý. Největšími gaunerkami v tomto případě byly Lena z Krnova a hlavní vedoucí Marika. Nikdy vám to nezapomeneme!

Pátrání po vrazích se rozjelo také během rolového dne. Všichni, včetně vedoucích, dostali ruličky do ručky s popisem své role, měli za úkol se do ní stylizovat a celé odpoledne se chovat podle popisu. Nebylo tedy divu, že se ten den na vendryňské faře vyskytovaly pofiderní existence - drsný hrobník, kapsář, blázen, zatoulaný pes nebo hraběcí synek, přerostlé a ukřičené miminko Hans. Nečekané rozuzlení případu vražd hraběnky, velitele stráží, krasavice a (fiktivního) faráře bylo překvapením i pro samotné pachatele. Nejoblíbenější hláškou tábora se tak stalo soustrastné RIP RIP.

Abyste si ale nemysleli, že jsme na sebe byli jenom „zlí“ a že jsme se pouze ,,vraždili“, další celotáborovkou byla tradiční hra na anděly. V ní si každý vylosoval jméno svého svěřence a po celý tábor se o něj hezky staral. Už žádné vraždy, ale sladkosti v obálce, objetí a milé vzkazy. Na cestu domů dostal každý tensingář také tradiční baterku, tedy dopis hustě popsaný pozitivními vzkazy od ostatních. Zaručeně pomáhá jako okamžitá záchrana v depresivních chvílích, například bezprostředně po příjezdu z tensingového tábora.

Zažili jsme toho mnohem víc, ale všechny krásné vzpomínky se do tohoto článku nevejdou. Nás vedoucí potěšilo, jak byli k sobě tensingáři upřímní při zamyšleních, solidární a ohleduplní nejen při náročném survivalu, laskaví při andělské hře, s jakým nadšením šli do každé aktivity i do pravidelných služeb v kuchyni a her s vendryňskými dětmi. Moc nám tím pomáhali a vytvářeli přátelskou atmosféru, díky které si z tábora odvážíme něco víc. Pevná přátelství, dobité baterky a pocit, že to všechno mělo smysl. A o to jde především. Poslední píseň je tedy od Biffy Clyro a jmenuje se Mountains. „Love can last forever between you and me.“

Jana Procházková, YMCA DAP, foto: archiv autorky textu