V krásném prostoru Goethe Institutu v Praze proběhlo výroční Valné shromáždění YMCA. Delegáti projednávali řadu bodů důležité agendy, jmenovali nový ústřední výbor YMCA, vyslechli si prezentaci 4 kolektivních členů YMCA,... ale také následující duchovní úvod:


Od 19. do 23. září se řada ymkařů bude podílet na organizaci European YMCA Staff Conference 2018, která proběhne v Litomyšli. Tato konference dostala název: Tlukot srdce – inspirace, touha, budoucnost. Chceme se zaměřit na tlukot srdce Ymky, jedna z otázek, na které budeme hledat odpověď, zní: Pro co tlouklo srdce Georgi Williamsovi, když zakládal Ymku? Budeme se tedy ptát na jeho motivaci – proč a pro koho to dělal, co tím sledoval?

A další otázky jsou podobně zajímavé:
Jak YMCA změnila společnost?
Je duch stále stejný?
Co jsme udělali špatně?
Co udrží Ymku v dnešní měnící se Evropě?

Život dnešních mladých lidí se velmi odlišuje od toho, kterým jsem žila já a asi většina z nás. Změnila se výuka ve škole, změnil se způsob trávení volného času, změnil se způsob komunikace, vznikají nové druhy práce, které dříve neexistovaly…. Přesto si myslím, že i my všichni, kdo vedeme Ymku, máme mladým lidem co nabídnout. Hodnoty, ze kterých vycházíme a na kterých stavíme, se nemění.

Docela se mi líbí převést otázky z konference na sebe a svou situaci.
Pro co mi tluče srdce, když pracuji v Ymce? Proč a pro koho to dělám a co tím sleduji?
Mění YMCA společnost v mém okolí?
Jaký duch v ní vlastně je?
Co děláme špatně?
Co udrží naši Ymku v dnešní společnosti?

Když jsem přemýšlela nad tou poslední otázkou, dospěla jsem k tomu, že jsme to my. My, lidé – zaměstnanci i dobrovolníci a členové Ymky – jsme ti, kdo zajišťují a vedou jednotlivé činnosti a plní poslání Ymky. Jen my můžeme udržet Ymku živou, akční, plnící své poslání. Není mezi lidmi nikdo jiný, na koho bychom mohli přenést zodpovědnost.

Určitě nám může pomoci to, že věříme, že YMCA je Božím dílem a doufáme, že na naši práci nejsme sami. Snad nám mohou být povzbuzením i slova z biblické knihy Kazatel:
"Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo."

Markéta Doušová, foto: Julie Bergerová