Je to už rok, co jsme na ústředí Ymky obdrželi mail, který nás všechny překvapil. Přišel z Liverpoolu, z místní YMCA Bootle. Dozvěděli jsme se z něho o skupině sedmi mladých lidí z Československa, kteří se účastnili v srpnu 1968 BOTLEY International YMCA campu v jižní Anglii.(1) Tato skupina prý odjela do Anglie 10. srpna 1968. Do pobytu ale zasáhly události 21. srpna v Československu.


„Setkal jsem se s touto skupinou Čechů na BOTLEY a během následujících 49 let jsme zůstali s Jiřím blízkými přáteli. Příští rok to bude 50 let, chceme s Jiřím v srpnu 2018 uspořádat oslavu a pozvat všechny zúčastněné. Pomůžete nám dohledat všechny členy této skupiny?“ Tak zněla možná trochu zvláštní prosba. My jsme ale nevěděli nic o žádné skupince z roku 1968. Věděli jsme o pokusech o obnovení Ymky z tohoto roku, měli jsme zprávy o konání některých letních táborů, manažerských kurzů, ale nic konkrétního.

Začali jsme tedy pátrat. Ptali jsme se pamětníků, ptali jsme se těch, kteří pamětníky znali, hledali jsme na internetu, pátrali jsme také v našem archivu a v publikacích, které o Ymce byly zpracovány. Jak to vlastně s Ymkou v roce 1968 bylo?

YMCA v roce 1968
YMCA byla zrušena v 50. letech, ukončena byla veškerá činnost, ale přátelství a vazby mezi ymkaři byly pevné. Jejich aktivity byly sledovány Státní bezpečností a řada z nich byla stíhána. Někteří byli odsouzeni ve vykonstruovaných procesech. Léta utíkala, politická situace se proměňovala a pak nastalo Pražské jaro 1968. Události se rychle vyvíjely, a tak dne 6. dubna byl na ministerstvo vnitra odeslán dopis, ve kterém byla ohlášena obnova činnosti YMCA s provoláním podepsaným 166 členy a příznivci. 10. dubna 1968 se konala ustavující schůze sdružení. Byl zvolen přípravný výbor. Koordinátorem všech aktivit byl Jan Apl, mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Joe First. V přípravném výboru pracoval mimo jiné vedle Ing. Václava M. Havla také Lubor Drápal. Veškerá práce směřovala k nastartování aktivit, hledání prostorů, obnovování místních sdružení, získávání spolupracovníků. To by však nebylo možné bez schválení stanov ministerstvem vnitra. Stanovy byly připraveny a odeslány dne 4. července 1968. Současně probíhala komunikace se zahraničím. Ta ale nemohla probíhat oficiálně, protože YMCA ještě nebyla povolena. Joe First tedy jako soukromá osoba kontaktoval ženevské ústředí a žádal o místa v mezinárodních táborech pro starší mládež. Ti se měli na táborech naučit práci Ymky a pak se od podzimu stát vedoucími nových aktivit.

Měli jsme velkou radost, když jsme v zápisech z roku 1968 našli zprávu o naší skupince: Dne 7. června 1968 byl přípravný výbor informován o tom, že pozvání do svých táborů zaslaly Ymky z Finska, Francie a západního Německa. Anglická YMCA zaslala pozvání pro 5 hochů a 2 děvčata do mezinárodního tábora Ymky v Anglii u Southhamptonu.

BOTLEY International YMCA camp 1968
Odjížděli 10. srpna 1968. Dostali tyto informace: „Vážení přátelé, dostali jste pozvání do táborů YMCA v zemi, o niž jste žádali. Nezapomeňte: 1. všechny tábory YMCA na západě jsou vedeny v křesťanském obecenství. I když snad nejste věřícími křesťany, buďte tolerantní tak, jako byste chtěli, aby oni byli, když by přijeli k nám. 2. v cizině jste reprezentanty své vlasti – jak budete vystupovat vy, takový si vaši hostitelé udělají posudek o celé naší zemi. (…) abyste se zlepšili v řeči té které země, utvořte si v táborech přátele a netvořte nějakou vlastní československou skupinu...“

Někteří odjížděli s pláčem, jiní plní očekávání. Camp se rozběhl hezky, hodně se sportovalo, probíhala zamyšlení, rozmanitý program. Do toho všeho však přišel 21. srpen 1968. Začíná se psát úplně jiný příběh... Rakousko uzavřelo hranice s Československem a Maďarskem. Letiště Ruzyně nesmí přijímat ani odbavovat žádná letadla. Účastníci se nemohou vrátit domů. Některým se daří návrat přes Rakousko, jiní zůstávají a musí se o sebe postarat. Hledají si práci. Někteří využívají zázemí Ymky v Liverpoolu, pracují, kde je potřeba. Složitá doba zasáhla do životů všech. Někteří pravděpodobně zůstali v zahraničí. A potom později - v listopadu 1968 již bylo jisté, že činnost Ymky v Československu obnovena nebude. Ze sedmičlenné skupiny se nám podařilo dohledat čtyři účastníky. Dvě dívky a jednoho chlapce jsme nenašli. Všichni jsou pozváni na sobotní odpoledne 18. srpna 2018 do tradiční restaurace U České Lípy v Kladně. Přijedou všichni?

Kladno, 18. srpna 2018
Bylo krásné letní odpoledne a všichni pozvaní hosté přijeli. Trochu váhali, ale poznali se. Setkání bylo opravdu dojemné, většina z nich se viděla poprvé po padesáti letech. Většinou o sobě nic nevěděli – jaké mají profese, kde žijí, otázky se mísí se vzpomínkami. Jaká byla cesta do Anglie? Program tábora? Události 21. srpna natolik ovlivnily celý pobyt v zahraničí, že překryly vzpomínky na provoz tábora. Cestu většinou organizovali rodiče, neznali tedy okolnosti svého odjezdu. Mluvíme tedy o Ymce v roce 1968, ale také po roce 1989 a nyní. Společně si procházíme archivní materiály.

Děkujeme všem, že na setkání přijeli! Děkujeme Paulu McCabovi, že se nám do Ymky ozval! Díky němu jsme poznali jeden z neznámých příběhů naší historie! Rádi zůstaneme v kontaktu! A představte si, setkání v Kladně nebylo jedinou oslavou padesátiletého výročí! 11. srpna tohoto roku se sešli v Liverpoolu Jiří, Paul a další dva účastníci tábora z Anglie! I my se těšíme na další setkání!

Andrea Gröschlová, foto: archiv autorky textu

(1) YMCA Fairthorne Manor https://www.ymca-fg.org/venue/fairthorne-manor