Každé jednání ústředního výboru YMCA začíná krátkým volným zamyšlením nad textem z Písma, který může být inspirací pro členy YMCA v jejich práci. Na posledním jednání jsme společně otevřeli tato Ježíšova slova:

Mt 12, 43–45: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“

Tento biblický text mi připomíná takový jojo efekt hříchu – zlo jsme vyhodili dveřmi a vrací se nám oknem, jak se hezky česky říká. Člověk zůstává uzdravený na duši, na srdci, s myslí čistou a uklizenou od špatných myšlenek, ale trochu prázdnou, a to co vypudil, nebo mu bylo vypuzeno, se navrací v ještě horší podobě. Jde zde o Ježíšův povzdech, možná i trochu smysl pro ironii, když říká: „Ach jo lidi, člověk Vám ukáže cestu, uzdraví Vás, vyžene z Vás nějaké zlo, odpustí vám hříchy a vy s otevřenými dveřmi to vše opět přijmete, a možná ještě v horší podobě zpět.“

Mít v životě prázdno, je pro člověka zničující. Nemít koho milovat, nemít pro co, nebo pro koho žít. Nemít cíl, nebo naplnění dne vede k nudě a k tomu, aby na člověku začalo parazitovat zlo. Zlatá mládež samou nudou sahá po drogách, nebo rizikových zážitcích za hranou zákona, osamocení lidé utápí žal v alkoholu, nudící se děti vymýšlí lumpárny. Nenaplněný člověk se může lehce nechat zlákat zdánlivě pozlacenou nabídkou, která ho nakonec zavede na scestí. Nejedna politická strana na tom dnes staví svoji existenci – vyvolat strach, a nahnat ho do prázdných duší a srdcí. Zlo neexistuje samo o sobě. Zlo je takovým cizopasníkem, kterému se líbí v lidském domě. A je otázka, jak moc si ho tam pustíme.

Příkladem, jak se lehce zlo k člověku navrací, pokud nemá uprázdněné místo čím naplnit, bývají lidé vracející se z výkonu trestu. Po letech strávených ve vězení vycházejí ven očištěni. Vycházejí obrazně s čistým štítem a mají se nově zapojit do společnosti. Pobyt ve vězení jim pomohl vyčistit pomyslný dům, uklidit si v duši a mysli, poskytl jim prostor přemýšlet nad sebou samým, ale již jim společnost nenabízí nové naplnění toho vyčištěného prostoru. Propuštěný je postaven před brány věznice, a pokud nemá rodinu nebo nějaké blízké, kteří jej vezmou k sobě, neví co dál. Stojí, kouká, neví kam vyrazit, neumí uchopit tu nově nabytou svobodu a mnohdy ten svůj příbytek naplní tím, co zná z vězení. Nebo co znal předtím. Jde a páchá trestnou činnost zase. Dům, který byl vyčištěn, nalezlo opět to špatné, protože bylo volno a dalo se vejít a obsadit prázdnotu.

U tohoto biblického textu mi stále rezonuje naše ymkařské heslo „Prostor pro tebe“. Jasně, bereme ho jako prostor pro realizaci. Ale co kdybychom každý sám za sebe řekli: mé tělo, můj život, moje já je prostorem pro tebe. Komu bychom to řekli? Komu ho nabízíme? Bohu? Lidem? Zlu? A nemáme také někdy tendenci, jen druhým uklízet?

V křesťanství totiž mnozí sklouzávají určitému mentorování. Říkáme lidem, co mají a nemají dělat. Bereme jim různé modly, odrazujeme od různého šarlatánství nebo spoléhání se sama na sebe. Ukazujeme na různé chyby a hříchy, které je třeba odstranit, ale zapomíná se na to pomyslné „B“. Na naplnění prostoru, který se ukázal být prázdným. Je třeba umět uprázdněné místo po zlém nově naplnit, jinak se zlo vrátí ještě horší. Kde chybí přijetí, láska a porozumění, přichází lež, zášť a zloba. A tady může být Ymka výborným nástrojem a pomocníkem při plnění vyprázdněného prostoru. Vždyť naše cesta k hodnotám je cesta jak prostor lidského srdce, duše a života naplnit. Ať již dobrými věcmi, tak i Božím Duchem. Ať to není jen prostor pro tebe, kamaráde, ale i prostor pro Krista, pro Ducha Svatého. Prostor pro lásku a přijetí. Prostor, který již nebude muset okupovat zlo, které bude jen někde ve sklepě vlhnout, neboť se v domě našeho života usídlí Boží dílo.

Miki Erdinger