Když se mě rodiče na jaře zeptali, jestli bych chtěla jet na YMCA English Camp do Německa, nadšeně jsem souhlasila, ale jak se tábor blížil, mísilo se mé nadšení se strachem. Měla jsem strach z cesty a přestupování, z toho, jak se domluvím, z lidí, co na táboře budou… No, prostě z hodně věcí.


Abych stihla všechny vlaky a autobusy, vstávala jsem hodně brzy. Myslím, že ve 3:45. Jela jsem s rodiči do Plzně, kde jsme nastoupili na autobus, který jel do Prahy. Když jsme do Prahy dorazili, bylo 7:00 hod. Našli jsme správné nástupiště na vlak, kterým jsem měla jet do Německa, a sešli jsme se s Barčou, se kterou jsme na tábor měly jet společně.

Když jsem pak mávala z odjíždějícího vlaku rodičům, cítila jsem se opravdu zvláštně. Jela jsem poprvé v životě sama bez někoho z rodiny za hranice, a po třetí v životě za hranice vůbec. Na jednu stranu jsem se bála, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne.

Když jsme s Barčou dorazily na místo, čekal na nás na nástupišti jeden z vedoucích tábora, který nás dovezl přímo na místo konání. Nemohla jsem tomu uvěřit, že už jsme opravdu tady. Zavolala jsem rychle domu rodičům a sourozencům, aby o mě neměli starost, a spěchala jsem se vstříc první důležité části tábora, a to výbornému obědu.

Po registraci a malém testu z angličtiny, díky kterému nás později rozdělili do sedmi skupinek podle úrovně, nastalo rozdělování do dalších malých skupinek, tentokrát však ne podle úrovně angličtiny, ale podle toho, jak se kdo znal, nebo také podle věku. Každá skupinka měla dva lektory nebo lektorky a přibližně deset členů. Někteří lektoři byli z USA. Na táboře nás bylo celkem osmdesát. Jednotlivé skupinky si našly nějaké klidné místo, kde se všichni členové v angličtině seznámili, povídali si o svých očekáváních od tábora a ptali se ostatních na různé otázky, jako například na nejoblíbenější jídlo nebo barvu.

Po výborné večeři jsme byli rozděleni do malých, ale útulných ubytovacích vagonků, ve kterých jsme po zbytek tábora bydleli. Jako každý den tak i ten první jsme večer měli velké shromáždění, na kterém jsme poslouchali kázání a poučné příběhy k zamyšlení. Také jsme zpívali mnoho anglických chval a tančili jsme nový YMCA tanec.

Každý den tábora začínal probuzením do krásného dne a bohatou snídaní. Po provedení každodenních služeb jsme se opět rozdělili do našich povídajících skupinek, ve kterých každý dostal svou vlastní Bibli v angličtině, ze které jsme probírali každý den jiný zajímavý úryvek a snažili jsme se ho pochopit. Po přestávce, kterou většina z nás strávila na obrovské nafukovací skákací matraci, jsme měli hodinu angličtiny spolu se skupinkou, do které jsme byli zařazeni. Poté následoval opět výborný oběd, po kterém jsme měli čtyři hodiny volna.

To jsme mohli navštívit různé workshopy, znovu skákat na nafukovací matraci, hrát různé sporty, nebo si anglicky povídat s kamarády nebo s některým z vedoucích tábora. Po uplynutí čtyř hodin volna jsme hráli různé hry, někdy na rychlost, někdy na angličtinu, někdy na oboje dvoje. Před večeří jsme se znovu seskupili do povídacích skupinek, ve kterých jsme se povídali o uplynulém dni a hráli jsme různé hry. Po výborné večeři bylo opět ono Velké shromáždění, po kterém následoval táborový oheň. Pak už jsme se jen zabalili do spacáku a spali až do rána.

Celý tábor uběhl strašně rychle! Když jsem se se všemi loučila, připadalo mi, jako kdybych se loučila se svými nejlepšími celoživotními přáteli. Určitě bych si přála jet na tento tábor i příští rok! Znamenal pro mě opravdu hodně. Poznala jsem nové dobré přátele a zažila s nimi hodně legrace, dostala jsem svou první anglickou Bibli, získala jsem motivaci k učení se cizích jazyků, zlepšila jsem si svou angličtinu a více jsem se sblížila s Bohem. Mé doporučení ke zlepšení tábora pro příští rok by znělo takto: I want this camp to be longer!

Ester Anna Soukupová, 14 let, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu