V loňském roce proběhl výzkum členství v YMCA, co se z něj můžeme dovědět?

Činné členství

Do dotazníkového šetření se zapojilo celkem 46 respondentů – činných členů a členek. 5 z YMCA Jindřichův Hradec, 2 z Akademické Ymky, 5 z Plzně, 5 ze Severu, 3 z Brna, 6 z YMCA DAP, 3 z Ústí nad Labem, 3 ze Setkání, 2 z Živé rodiny, 7 z Orlové, 1 z Hradce Králové a 3 z Prahy.
Z grafu vyplývá, že se jednalo více než z poloviny o členy dlouholeté.

Stát se činným členem
Zajímalo nás, co vede běžné členy k tomu, aby se staly činnými. Z dotazníků vyplývá, že se jedná o kombinaci vnější motivace (vtažení některým z činných členů, zaúkolování, předání povinností či nástup na pracovní pozici) a převažující motivace vnitřní (příležitost „dělat víc“, ovlivnit chod organizace, přispět, být užitečný). Nemalou úlohu samozřejmě hraje fakt, že se jedná o organizaci křesťanskou.
„Chtěla jsem přispět svými znalostmi v organizaci, která se mi líbila a svojí činností se podle mého názoru podílí na Božím díle.“

Význam slibu
Slib činného člena je v absolutní většině případů přijímán s velkou vážností. Nejčastěji se opakující odpovědí bylo: „závazek“. Dále padala slova jako identita, odpovědnost, vyznání, služba, ztotožnění, veřejné vyřčení vnitřního přesvědčení.
„niterní i veřejné vyjádření sounáležitosti…“
„(…) v srdci jsem ho měla dávno.“
„(…) povýšit své koníčky a zájmy tak, aby nepůsobily užitek jen mně, ale prostřednictvím mě i dalším, kterým mohu zároveň nenásilně ukazovat cestu k Bohu. Aby bylo zřejmé, že víra může (a má) být živá a prospěšná.“

Pokud se tedy jednou člen rozhodne stát činným, dobrou zprávou je, že svůj slib nebere na lehkou váhu. I ta absolutní menšina, pro niž slib neznamená „nic výjimečného“ to zdůvodňuje faktem, že se jedná o slova, jimiž by se měl řídit každý křesťan.

Přínos činného členství
Činné členství, jak je vnímáno respondenty, s sebou nese privilegia i povinnosti, přičemž privilegia jsou zmiňována častěji. Mezi privilegia můžeme počítat ta „pocitová“ (radost, štěstí, smích, zážitky, skvělý pocit, pocit sounáležitosti, hrdost), tak také ta spojená se sociálním kapitálem (kontakty, vliv, vzdělání, hlasovací právo). Asi ve třetině případů jsou zmiňovány i povinnosti. Členství přináší práci, zodpovědnost, závazky, motivování ostatních.
„Smysluplnou práci a mnoho a mnoho vzdělání, ke kterému bych se jinde nedostal. Dále setkávání s velmi zajímavými lidmi, elitou Česka.“

Osobní cíle
Osobní cíle činných členů jsou jak směrem ven, a to kvantitativní (získat více členů, zlepšení povědomí o Ymce), tak především kvalitativní (inspirovat, předávat, jít příkladem, zlepšit svět, bourat bariéry, pomáhat, často také šířit evangelium, Boží království). Objevují se však také cíle směrem dovnitř: osobní ambice (být ve výboru, neudělat ostudu) a výrazná ambice posunout organizaci k lepšímu.

Naprostá většina respondentů je pak spokojena s tím, jak své činné členství naplňuje, i když si je vědoma vlastních nedostatků a rezerv. Tedy: vždy je co zlepšovat! Chybí nám především čas, lidé, trpělivost, vytrvalost.

Postoj okolí
Považujeme za klíčové, jak se k členství staví okolí. Z výzkumu vyplývá, že v absolutní většině případů nemá okolí žádný problém. Naši činní členové jsou z rodin, kde jsou členy často i ostatní příbuzní. Činní členové mají oporu a podporu ve svých rodinách.
„Nebýt mé rodiny, pravděpodobně bych ani členem nebyl.“
„Zapálili se také pro YMCA, takže je to skvělé :-).“

Širší okolí pak často specificky o činném členství neví – nerozlišuje činné od běžného členství, případně od dobrovolnické činnosti. Zde je tedy možná rezerva a prostor pro zlepšení ze strany činných členů - více mluvit o tom, že jsem činným členem a vysvětlovat, co to znamená. V odpovědích se poměrně často objevuje také drobná výtka, že aktivita v Ymce jde na úkor času věnovaného rodině.
„Podporují, ale z jejich strany je to čas, který ukrajuji rodině.“
„Někdy je trápí, že jsem pořád v papírech…“
„Když to moc nenabourá rodinný rozvrh, je to OK.“

Posun v motivaci
Odpovědi na otázku, zda se motivace lišila na začátku a nyní jsou rozvrstvené do 4 skupin. Čtvrtina dotázaných hodnotí svou motivaci jako vzestupnou:
„Dřív jsem se vezla, teď táhnu.“

Čtvrtina pak sestupnou (hlavně dlouhodobí členové): „Dříve jsem měl víc energie a nadšení, teď je to spíš tichá radost.“
Čtvrtina respondentů, zejména krátkodobých, jako stejnou:
„Motivace? Stejná. Podstatná je touha být aktivní. (…)“ U poslední čtvrtiny můžeme pozorovat zajímavý přerod od motivace osobního rozvoje a prospěchu (mám vliv, pozici, funkci, zažívám nové věci) k motivaci zvnitřněné (pocit závazku, povinnosti, odpovědnosti, předávání poslání.)
„Mám pocit, že ze začátku jsem vnímala spíše to, že mohu věci ovlivňovat (např. hlasováním na VS), v současné době vidím spíš tu odpovědnost, závazek a chuť se zapojit do chodu sdružení více aktivně.“
„Na začátku jsem byl hlavně zvědavý, teď už vnímám povinnost vůči okolí.“
„(…) zprvu jsem do toho šla lehkomyslně až furiantsky, teprve postupně jsem se musela prokousat k mnohem vážnější motivaci založené na přesvědčení (…)“

Potřebné znalosti
Třetina dotázaných má dostatečné znalosti ke svému fungování, desetina pak neví. Co se týče zbytku, to, co chybí, je velice rozdílné a závislé na tom, jakou funkci respondent zaujímá. Mohou to být specifické skautské kurzy či dovednosti, dovednost motivovat ostatní, získat nové členy, time management, PR, častěji potom ekonomika a práce s financemi.

Budoucnost členství
Většina respondentů vidí budoucnost svého činného členství stejně či chtějí své aktivity rozšiřovat. Jako na nejisté na ně nahlíží pouze zanedbatelná menšina respondentů. Zde je patrné, že to, co se stalo součástí identity (slib činného člena) a je vnímáno jako velký závazek, se jen tak neopouští. A to je dobrá zpráva pro Ymku!
„Ráda bych byla činným členem až do svých posledních vrásek.“

Nedostatky Ymky
Asi třetina dotázaných neshledává na Ymce žádné nedostatky, nic jim na organizaci nevadí. Výtky se často liší, opakuje se pouze výhrada mířící na byrokratičnost, rigiditu, korporátnost. Terčem kritiky je také vytrácení křesťanského ducha (stud za křesťanství) a „nekřesťanské“ chování (nemilosrdnost, neupřímnost, vyvyšování se, nedůvěra, neúcta). Nelíbí se nám však také např. to, že se neumíme postarat o dobrovolníky, neumíme zaujmout mladé, aktivity nepředáváme nástupníkům.

Nástupnictví
Nástupnictví bylo ostatně samostatnou otázkou výzkumu. Dobrou zprávou je, že nadpoloviční většina respondentů má komu svou činnost předat. U třetiny to však bude problém, zbytek zatím vede aktivitu krátce, a tak o tom neuvažuje či neví.
„Snažím se úkoly předávat, ale celé veslo zatím nemám přehodit komu. Pomohlo by najít člověka, který ty úkoly bude dělat rád a nebude se pod tím hroutit.“
„Dobrovolnická činnost se předává hůře.“

Běžné členství

V rámci dotazníkového šetření odpovědělo na otázky 5 respondentů z Jindřichova Hradce, 3 z Akademické YMCA, 5 z Plzně, 3 ze Skautu, 6 ze Severu, 6 z YMCA DAP, 4 z Ústí, 2 ze Setkání, 1 z Živé rodiny a 7 z Orlové. Celkem tedy odpovědělo 42 respondentů. Lehce nadpoloviční většina je v Ymce méně než 5 let.

Příchod do Ymky
Asi u pětiny dotázaných hrála roli při příchodu do Ymky rodina, u další pětiny to byli přátelé. Celou třetinu však přitáhla aktivita samotná, ať už to byl Ten Sing, skaut či vedení tábora nebo kroužku. Deset procent dotázaných pak přivedlo zaměstnání či možnost praxe.

Význam ymkařství
Velkou roli ve vnímání vlastní identity jako Ymkaře hraje společenství – kolektiv lidí, kteří Ymku tvoří, s nimiž sdílím hodnoty. Ymka je vnímána jako prostor, kde mám své místo. Pro mnohé je tento prostor naplněn smysluplnou prací („práce pro druhé“, „lepší možnost být užitečný“, „tvořit ekumenické společenství“), pro jiné zase zábavou („Velká zábava s ostatními Ymkaři.“), pro další výhodami a příležitostmi („Nedávno jsem si dělala zdravotnický kurz, (…), to bych si jinak jako student finančně nemohla dovolit.“).
„Býti Ymkařkou je tak trochu srdeční záležitost, a jak občas rády s kamarádkami říkáme, být skautem je vlastně tak trochu životní styl. Skaut mě naučil spousty věcem a svým způsobem mě i trochu vychoval. Teď ze mě totiž není chodící namyšlená Barbína, ale troufám si říct, normální skromná holka.“

Přínos členství
Z odpovědí na předchozí otázku vyplývá také to, co respondentům členství přináší. Je to tedy opět pocit sounáležitosti, společenství, přátelství, ale také výhody, vzdělávání, zážitky, příležitosti.
„První, co mě napadne, jsou příležitosti a to k nejrůznějším věcem. (…) Pro mě asi nejdůležitější jsou ale neuvěřitelně skvělí lidé, které mi Ymka přinesla do života.

Nejen přátelé, kteří jsou na celý život, ale mnoho dalších, od kterých jsem se naučila spoustu věcí. Občas mi členství přináší i strasti, jako spoustu práce, spánkový deficit, frustraci apod., ale tohle všechno bych stále přidala k tomu, že mi to dává příležitost takovéhle zkušenosti mít, ať už tedy dobré, které si člověk užije, nebo špatné, které se naučí vyřešit.“

Potřebné znalosti
Polovina respondentů považuje své znalosti o Ymce u nás i v zahraničí za dostatečné. Druhá polovina se ráda dozví více nebo neví (jsou v Ymce zatím krátce). Těm tedy chybí povědomí o činnosti ostatních Ymek u nás a zahraničních aktivitách. Zde je tedy jednoznačně prostor pro zlepšení, zejména u nových členů.

Dojem z kolektivu
Jednoznačně se většina dotázaných cítí v kolektivu dobře a příjemně.
„Je to jedna veliká rodina, kde může mít každý člen své místo a v rámci svých možností a dovedností, může i přiložit ruku ke společnému dílu. A je jedno jestli se jedná o dítě či dospělého:-).“

Pouze okrajová menšina má ke kolektivu výhrady.
„V kolektivu organizace je hodně široký pojem. Jak už jsem zmínila, hrozně moc skvělých lidí v mém okolí jsem poznala v Ymce, takže to je kolektiv, ve kterém se cítím moc dobře. Řekla bych ale, že česká Ymca není tak provázaná, jak by být mohla a měla. Proto kolektiv organizace jako takové pro mě není úplně nejpříjemnější místo. To může být způsobené různými faktory od toho, že se pořádně neznáme, přes věkový rozdíl až po jiné zájmy.“

Výhrady k YMCA
Nadpoloviční většině dotázaných nic nevadí. Zbytek vytýká různé nedostatky: administrativa, malé povědomí veřejnosti, fungování („… že se v Ymce hlavně mluví o činech, ale potom skutek utek.“).

Chybějící potřebné znalosti členů
Nadpoloviční většina dotazovaných udává, že v ničem, co ke své činnosti potřebuje, netápe. Ti, kdo tápou, opět udávají různé nedostatky: možnosti vzdělávání, finance, administrativa, organizační a legislativní informace, informace o historii a fungování YMCA.

Bariéry v YMCA
Část dotázaných žádné bariéry nepociťuje, neboť v Ymce žádnou funkci nezastává. Zbytek zmiňuje zejména nedostatek času, nedostatek lidí, vztahové problémy, finance, nízká motivace.
„Největší bariéra je vyhořelost a malá motivace týmu včetně mě.“
„Hlavně časové, chybí čas můj, dobrovolníků i účastníků akce.“
„Bariéry nedobrých vztahů s místním sborem.“

Přechod k činnému členství
Asi čtvrtina dotázaných přechod k činnému členství zvažuje.
„Zvažuju, chtěla bych být v Ymce činnější, ale dosud jsem nedorostla do správného věku.“

Téměř polovina respondentů členství nezvažuje. Důvodem je zejména nedostatek času, nevhodnost momentální životní situace nebo bariéra v podobě vyznání víry.
„Zatím ne. Ráda příležitostně pomáhám a dělá mi to radost. Co se týče činného členství, upřímně trochu mi dělá problém přijmout slib. Nejsem věřící, v nejbližší době se to asi nezmění. Takže by pro mě bylo komplikované slib činného člena upřímně vyslovit. Každopádně chci k tomu ještě napsat, že jsem moc ráda součástí křesťanské komunity díky Ymce, protože mi to rozhodně rozšiřuje obzory a dostává mě to mezi lidi, se kterými bych se bez TS a bez Ymky asi nepotkala.“

Nástupnictví
Třetina dotázaných má své úkoly komu předat, čtvrtina nemá, zbytek pak žádné úkoly nemá nebo neví. Záleží tedy velice na situaci konkrétní Ymky.
„Myslím, že už se pomalu, ale jistě stalo. Musím tedy říct, že to ale nebylo lehké – členská základna slábne a proto je těžší za sebe najít náhradu.“
„Předávat se dá dál a dál… lidi zatím jsou…“
„Ano, mám komu předat. Případně bych hledala v dostatečně velké členské základně.“
„Zatím nemám. Pomohlo by sdílení / setkávání táborových zdravotníků.“

Budoucnost členství
Téměř polovina dotázaných vidí své členství stejně jako doposud.
„Chci vytrvat, dokud to půjde.“
„Plánuji zůstat v Ymce aspoň do 60.“
Čtvrtina by je pak chtěla rozšířit a dělat více.
„Chtěl bych vést skauta.“
„Zintenzivnit jej.“

Zbytek se spokojí se symbolickou podporou a občasnou přítomností na akcích.
„Sem tam se zúčastním nějaké akce, ale na víc to nevidím.“
„Mám pocit, že mi členství už nemá co nabídnout, když nebudu členem tensingu.“

Závěr / Shrnutí:

Velký potenciál činných členů – vysoká míra identifikace s organizací, činné členství vnímáno jako privilegium, jednoznačně pozitivní X možné zkreslení – vyplnili ti motivovaní, aktivní

Klíčová úloha osobních vztahů – vtažení do organizace, zaúkolování

Deficit v podobě náhledu okolí – nezainteresovaní nemají ponětí o rozdílu mezi dobrovolnou činností / členstvím / činným členstvím

Vysoké hodnocení organizace z hlediska spokojenosti x vadí byrokracie, rigidita

Rezervy v jednotlivých KČ – členové potřebují vzdělávání specifické pro jednotlivé oblasti zájmu

Nástupnictví není tak velký problém – situace je však různá v různých KČ / oddílech / aktivitách

Získávání běžných členů – roli hraje rodina, přátelé, ale velice často také aktivita samotná – jak lépe propagovat aktivity a dostávat se do povědomí?

Naše devíza je kolektiv / společenství – to víme, umíme to však „prodat“?

YMCA je v zajímavá tím, co všechno se v ní lze v bezpečném a nesoutěživém prostředí naučit.

Přechod od běžnému k činnému členství – potenciál existuje – je na každém KČ, aby tyto lidi včas a vhodně oslovil a pracoval s nimi.

Alžběta Čechráková, sekretář pro koncepci YMCA v ČR