Jak mě online příjemně překvapil

Když přišla první vlna pandemie, zůstali jsme nejspíš všichni tak trochu perplex a ve vyčkávání, co se bude dít dál. Mnoho z nás si myslelo, že po první vlně vlastně žádná další nepřijde a naše životy se vrátí do starých kolejí. Řada jarních akcí se odsouvala na podzim – včetně těch, které pořádá YMCA v ČR. Po volném létě, táborech a dovolených, které jsme si užili tak, jak jsme zvyklí (díky Bohu!), ale přišel podzim a ouha. Pro plánovače mého typu těžká rána! Do posledního detailu naplánované Setkání jsme museli zrušit 2 dny před jeho konáním...

Ale co, jedeme dál, řekli jsme si na ústředí, SeZam je jen pro cca 15 lidí, to dáme! Po vlně optimistických e-mailů „Sezam BUDE“ jsem však opět den před jeho konáním musela se sklopenýma ušima napsat: NEBUDE.

Co teď? Nohy nahoru a čekáme na jaro? Na ústředí jsme si řekli – ne! Flexibilně jsme převedli dvoudenní program do tří online SeZamů. První dvě byla na téma výzkumu hodnot mladých lidí ČRDM, kterého se účastnili také Ymkaři, poslední setkání pak na téma 100 let YMCA v Československu. A dojmy? Povedlo se! Připojila se pokaždé trochu jiná skupina lidí, vždycky několik, kteří by určitě do Olomouce nepřijeli, a vždycky to byl fajn večer, který nikdy netrval avízovanou hodinu až hodinu a půl. A troufám si tvrdit, že to nikomu nevadilo…

Dobrou zkušeností byl také Týden modliteb, který probíhal od 9. do 13. listopadu. Spojil Ymkaře napříč republikou – do obýváků si najednou viděli lidé, kteří by si sotva našli v nabitém diáři čas přijet na jedno místo a společně se zamýšlet a modlit. Na začátku týdne jsem si říkala – nebude to moc? Bude se někomu chtít přijít každý večer? Dost o tom ale vypovídají slova Hanky K., která se připojovala i s dětmi:
„Děkuju vám za organizaci on-line modliteb! Doufala jsem, že se mi podaří připojit. Lukáš je v práci a v půl devátý vždycky uspávám. Pondělí a úterý nic a ve středu jsme se připojily s holkama s vypnutým mikrofonem a kamerou. Lezly mi sice v posteli po hlavě, ale Dorota měla otázek... I pro Julii už bylo ve čtvrtek zajímavý „jít do Ymky na modlitební“, ještě pátek a včera jsem pak nevěděla, jak je přesvědčit, že se dá strávit večer i bez zoom modlitební. Byly ty tři setkání (i když inkognito) pro nás důležitý, obzvlášť v týhle době, kdy jsme už víc než měsíc s covidem doma.“

Abych to shrnula: i když se těšíme, až se zase uvidíme „na živo“, online to taky nebylo k zahození a uvažujeme, že něco z online setkávání zachováme i v normálním stavu (kéž by nastal nám všem co nejdříve!).

A na závěr pár tipů pro úspěšné a příjemné ZOOMování (skypování, meetování, …)

Nahoře huj, dole fuj! Je fajn udělat si pohodlí, ale taky je fajn cítit se alespoň na chvíli „mezi lidmi“ jako člověk. Navíc to působí dobře. Proto je podle mě nejlepší outfit: pohodlné kalhoty (pyžamo :-)) a hezká halenka k tomu. (Pokud ovšem chodíš doma „dole nalehko“, v žádném případě se nezvedej ze židle se zapnutou kamerou).

Mutuj! Když zrovna nemluvíš, vypni si mikrofon. Obzvlášť pokud manžel zrovna klepe řízky.

Úhel pohledu hraje roli. Nastav si kameru na lichotivý úhel, nejlépe pouze na obličej a vrchní část trupu (ne zespoda!). Některé aplikace dokonce nabízejí tzv. beauty filtr!

Zoomuj z pláže! K odrušení nehezkého nebo rušivého pozadí můžeš použít pozadí umělé, které nabízí většina aplikací.

Kamera – do duše okno. Když se chceš soustředit, vypni si i kameru, přestaneš se sledovat. Totéž udělej, když se soustředit nechceš a máš úplně jiný program – určitě není pro mluvčího příjemný pohled na to, jak si s kámoškou připíjíš během přednášky šampaňským a láduješ se parmskou šunkou.

Takže zoomujme, zoomujte, zoomuj,... Hlavně, že o sobě víme!

Alžběta Čechráková, YMCA v ČR