Jestli je něco, co mám na ymce úplně nejradši, tak je to její schopnost spojovat lidi.


Když jsme 23. července dorazili jako česká výprava do tábořiště u Strokowa na European Youth Workers Camp, nikoho jsem neznala. Více než 80 lidí ze všech koutů Evropy s různými jazyky, zvyky, očekávání a dokonce i s různým vyznáním a přes to nás všechny něco hrozně spojovalo. To něco byla YMCA a její idea.

Ten jeden týden nás sblížil, se všemi těmi lidmi, které jsem v den příjezdu viděla poprvé, jako bych se teď znala celý život. I přes to, že se pravděpodobně s většinou už nikdy neuvidím, to pouto tam je a bude. Sdíleli jsme spoustu dojemných, duchovních, zábavných i trapných zážitků.

Jeden z mých oblíbených je poslední večer před odjezdem. Každý z nás dostal do ruky malý kamínek a měli jsme za úkol dojít za těmi, se kterými jsme se chtěli rozloučit, pobavit, něco hezkého podotknout nebo jenom obejmout, a pak si s dotyčným kamínek vyměnit. Tak se stalo, že váš výsledný kamínek procestoval z dlaně do dlaně všech lidí, kteří si za ten týden vysloužili místo ve vaší paměti a srdci, až k vám.

Naučila jsem se, že nezáleží na tom, odkud jste, jak vypadáte, co rádi děláte nebo ke komu se modlíte. Záleží prostě na jenom na tom, jaký jste člověk. Na EYWC budu vzpomínat do konce života.

Klára Lubinová, YMCA Pelhřimov, foto: archiv autorky textu