Táborová základna ve Veverské Bítýšce se v termínu od 30. 7. – 7. 8. 2022 proměnila v divadelní Broadway.


Nejprve začaly velké přípravy v podobě vylepování plakátů s nejrůznější divadelní tématikou, odstranění nebezpečných překážek a natažení provázků, které se již brzy promění ve vodící linky pro malé nevidomé divadelníky. Malebné údolí tábořiště bylo zalité slunečními paprsky, z lesa se ozýval zpěv ptactva, od řeky občasné šplouchnutí od vyskakujících rybiček a ve středu hřiště majestátně ležel červený koberec a nad ním vlála sametová rudě červená divadelní opona. Pozvolným krokem k nám za cvakání foťáků přišlo 29 divadelníků, kteří sem jezdívají pravidelně na tábor pro děti a mládež s těžkým postižením zraku.

Cílem je zažít zde prázdninové dobrodružství, najít nové kamarády, nenásilnou formou prostřednictvím her a zájmových aktivit se zdokonalovat v orientaci v prostoru, chůzi s bílou holí, sebeobsluze, stavění stanu, rozdělávání ohně, poznávání peněz a nakládání s nimi, práce s informacemi, nebát se a umět si říci a uvědomění si významu neverbální komunikace. Celý divadelní program i prostředí tábořiště bylo uzpůsobené potřebám a specifikům zrakového postižení, tedy rekvizity byly hmatové povahy, popisky ve zvětšeném černotisku a Braillském písmu, zvukové efekty a řada dalších kompenzačních pomůcek. Divadelníci měli před sebou velmi náročný týden, neboť se setkali s režisérem, kterému se stalo velké neštěstí. Před odevzdáním velkého díla mu vybouchl počítač a on o vše přišel. Hrozilo, že bude muset vrátit velké peníze, které měl mít na podporu Bítýšských Broadwayských divadel, které v průběhu Covidu přišli o velký objem výnosu a hrozilo, že se budou muset zavřít. To divadelníci nechtěli dopustit a tak přislíbili režisérovi, že mu pomohou dílo obnovit. V průběhu týdne museli zvládnout řadu disciplín.

Nejprve vyzkoušeli práci choreografa, který musí vymyslet řadu tanečních a divadelních kroků, poté šatnáře, což bylo velmi namáhavé, kdo si má pamatovat všechna ta čísla k jakému patří kabátu, hlídat aby se žádný neztratil a stále poslouchat od návštěvníků divadla, že nemají drobné. No uznejte sami, že je to práce k popukání a to ani nemluvím o práci uklízeče, či údržbáře. Vcelku zajímavá a různorodá práce, byla pozice ruchaře, neboli člověka, který musel v rámci divadelní hry nasimulovat různé zvuky tak, aby se jevily jako věrohodné. Příkladem může být dusot cválajících koní, který ruchař napodobí bočním kladením duté kokosové skořápky na desku stolu. Barvami hrající profesí je kulisák v jehož pozici museli děti za užití různých materiálů vyrobit kulisy, které poté vhodně rozestavovali do prostoru dle aktuálního dějství na pódiu.

Divadelníci měli velké štěstí, neboť se o jejich pokusu zachránit velké dílo a tím podporu divadel doslechl veleslavný tenorista z Národního divadla v Brně Petr Levíček, který se rozhodl se vším pomoci. Děti si díky němu vyzkoušely řadu krásných kostýmů, čímž se proměnili v řadu zajímavých rolí. Vyrazili také do brněnských divadel, kde provětrali mikrofony, nakoupili si v obchodech, dle svého zájmu a lodí hurá zpět na tábořiště. K seskupení dostatku materiálu ke zdárnému dokončení režisérova projektu ještě museli projít řadou nelehkých učení, zkoušek a disciplín. Jednou z nich bylo správné chování muže k ženě, společenský tanec, stolování v restauraci, stavění stanu a držení noční hlídky.

Z uměleckých disciplín čekalo divadelníky ještě několik setkání se slavnou osobností. Jednou z nich byl Ondřej Ládek, neboli Xindl X. ÓÓÓÓ ano, je to tak, na dřevěných prknech Ymkařského tábořiště stanul tento umělec, který má velké srdce. Děti i vedoucí díky němu prožili krásné odpoledne, při kterém nenechali své hlasivky ani na vteřinu odpočinout a úsměvy všech byli stále od ucha k uchu. Bohužel každá krásná chvilka někdy končí, někdy je nahrazena dalšími prožitky a divadelníkům stále ubýval čas na dokončení úkolu. Museli se tedy přesunout do jiného hudebního stylu a tím byl folklor. S cimbálovou muzikou, protáhli své svaly na nohách, protože udržet krok s cimbálem teda není žádná sranda, vám povím. Vyzkoušeli si hru na basu, housle a samotný cimbál, což vyžaduje bystrou mysl a velmi hbité prstíky. Den byl opravdu velmi náročný a divadelníky čekala noc plná krásných snů složených ze všech prožitků z pobytu na Bítýšské Broadwayi a snaha načerpat co nejvíce sil na poslední část úkolu, který měli před sebou. „Brnky, brnky, jdou spát srnky, vstávaj kluci a taky holčičky. Vezmi úsměv, učeš vlasy, dnes budou potřeba tvé zvučné hlasy…” Zpěv se nesl táborovým údolím, okénka, dveře chatiček se začaly pozvolna otevírat a sluneční paprsky začaly zalévat tváře dětí, které už se nemohli dočkat dobré snídaně.

Divadelníci měli před sebou poslední velmi náročný den, ale naštěstí po dobré snídani jde vše líp. Klap, klap na dřevěném prkně se objevila černá lodička a najednou druhá, ano, je tu ona, slavná sólistka Národního divadla Praha Andrea Kalivodová. Veškerý šum utichl a všichni s napětím čekali, co bude dál. Zazněly tóny Carmen, Rusalky, Fantoma opery a jiných velkých děl, až došlo na pasáž, kdy bylo třeba, aby i mladí divadelníci ukázali, co v sobě nosí za talenty. Děti zpívaly, hráli na ukulele, flétny, harmoniku, tančily, zkrátka dali ze sebe vše dobré a krásné co měli a uměli. Závěrem paní Andrea souhlasně s úsměvem kývla, že děti jsou opravdu šikovné, talentované a v poslední zkoušce uspěly. Všude byl slyšet smích, vzduchem vonělo léto a kousky melounu, panovala pohodová atmosféra a ze všech spadlo napětí a obavy, že nestihnout sehnat potřebný materiál pro dokončení velkého režisérova díla. Ano, je to tak, dílo bude, vlastně skoro už je hotové a režisér jej bude moci odevzdat ve slíbeném termínu a ještě bude jistě obdivován a pochválen. veškeré dění režisér z dáli sleduje a nechává se unášet pocitem štěstí, radosti a vděčnosti, že právě jemu se zkřížila životní cesta s takto šikovnými divadelníky s velkým srdcem, kteří mu pomohli vše zachránit. Kromě velkých díků si pro divadelníky režisér připravil sošky Oskarů, jakožto uznání, jakými velkými umělci se za ten týden divadelníci stali a jak si váží jejich vynaloženého úsilí. Společným popěvkem se rozloučili, zabalili všechny kostýmy, lodičky, paruky, rozloučili se s táborovou základnou a odjeli každý do svých domovů, režisér na ústřednu odevzdat dílo.

A co plyne z našeho příběhu? Nebuďte slepí ke svému okolí, podejte pomocnou ruku, otevřete své srdce a jezděte na tábory s YMCA Brno.

Andrea Roztočilová, YMCA Brno, hlavní vedoucí tábora, foto: archiv autorky textu

PS: jak umělci říkají, hudba a příroda léčí.