03/2022

Kurz YMCA Ambassador training nás všechny překvapil

Vydáno dne 19. 10. 2022 (93 přečtení)
Mé jméno je Maruška a už 16 let jsem hrdou členkou YMCA SKAUT. Loni v září se mi naskytla možnost zapojit se do programu založeném na mezinárodní spolupráci – YMCA Ambassador training. Dlouho jsem to zvažovala, protože se mělo jednat celkem o tříletý výcvik, a mě čekala maturita a příjmačky na vysokou, takže jsem si nebyla jistá, nakolik bych to zvládla. Nakonec mě přesvědčila vyhlídka na spoustu přátel z celého světa, načerpání mnoha zkušeností a 14denní pobyt v Německu.


K přihlášení bylo potřeba vyplnit formulář a natočit krátké vstupní video, ve kterém představíme sebe a svou roli v naší ymce – všechno samozřejmě anglicky. První setkání proběhlo o víkendu 3.–5. 12., na začátek dost silný kalibr – anglicky, online a noví lidé, byla jsem proto nervózní až to bolelo, ale ukázalo se, že jsem k tomu neměla vůbec žádný důvod. Všechno bylo založeno na bázi dobrovolnosti, takže kromě krátkého představení se na začátku jsem prakticky nemusela vůbec mluvit, pokud jsem nechtěla. Setkání tedy probíhalo tři dny, pokaždé asi 3,5 hodiny přes platformu Zoom. Během tohoto víkendu jsme si mimo jiné řekli co to vlastně znamená být Ymca ambasador, vysvětlili si rozdíl mezi osobností a identitou, sdíleli mezi sebou svou ymca historii a hlouběji prozkoumali významy slov „inspire“, „ignite“ a „initiate“. Pracovali jsme v menších skupinách, pokaždé náhodně rozdělení, díky čemuž jsme se i lépe poznali mezi sebou.

Druhý online meeting byl o dost později, až v dubnu, konkrétně v týdnu 19.–24. Tentokrát jsme si volali déle, 6 dní, a během těchto společných chvil jsme se zaměřili na historii YMCA jako celosvětové organizace a nakousli i naše osobní projekty, což měl být výstup celého programu. V tomto týdnu nám přednášelo mnoho osobností z celého světa, kteří v YMCA pracují na vysokých pozicích a vyprávěli nám o výzvách, kterým v každodenním životě čelí. Mimo to jsme také dostali první nástřel třetího setkání, teď už (konečně) osobního.

S novými přáteli jsme se face to face měli poprvé vidět v Německu, od 4. do 18. srpna. 6hodinovou cestu vlakem jsem si zpříjemnila knihou, filmem a dokonce i krátkým spánkem. V Mnichově na mě už čekala Layla, která mě nabrala autem a společně jsme pokračovaly necelé dvě hodiny do Hintersee, kde je Centrum aktivit německé YMCA (https://www.cvjmgastfreunde. de/cvjm-gastfreunde-haeuser/deutschland/ bayern/cvjm-aktivzentrum-hintersee/), které je zároveň naším ubytováním pro příští týden.

Předcházel tomu na první pohled lehký úkol – seřadit se podle data narození, ale v naprosté tichosti. Oříškem byly ovšem mezikulturní rozdíly; například ve USA určují první měsíc a až potom den, nebo v Hong Kongu jsou schopni na prstech obou rukou ukázat 17 (viz fotka níže). Nakonec jsme to zvládli téměř bez chybičky a jali se stavět plavidla. To se samozřejmě neobešlo bez smíchu a po půl hodině usilovné práce se všechny skupiny úspěšně dostaly na vodu a některé se na vorech i udržely.

Během dalších dnů jsme prohlubovali naše vztahy u různých her, diskutovali o závažných světových problémech při procházce kolem nádherného jezera a vystavěli kostru svých projektů. Později jsme byli rozděleni do skupin podle témat, kterým se naše projekty věnují, a v těchto skupinách si budeme pravidelně volat, diskutovat o našich pokrocích, předávat si nápady a vzájemně se podporovat. V rámci rekreace jsme potom v pondělí 8. vyrazili na výlet k blízkému visutému mostu v dechberoucích horách, uspořádali diskotéku a poslední večer oslavili na pláži s táborákem, sušenkami a nealkoholickým šampaňským.

Od středy do pátku jsme byli hosté mládežnického hostelu v Mnichově, opět pod správou YMCA. Tyto dny byly zcela v naší režii, všichni jsme se setkávali jen na jídlo, a největším highlightem tohoto krátkého pobytu byl jednoznačně piknik na břehu řeky, při němž kolem nás plavali lidé a užívali si sluníčka, nebo pohled na surfaře na stejné řece. Z Mnichova jsme vyrazili do městečka Wagging am See, kde jsme se zúčastnili mezinárodního tábora Y-Camp. :)

Kdybych měla ještě na závěr v několika málo větách shrnout celý program, tak bych zcela určitě vyzdvihla to, že jazyk není problém – mluvili jsme mezi sebou anglicky, rukama/nohama a v případě nejvyšší nouze lámanou němčinu s překladačem. Pak taky to, že jídlo dělá přátele, proto není na škodu nosit po kapsách pytlík s gumovými medvídky, a že za použití chytrého telefonu, znalosti jazyka a odvahy si moderní skautka dokáže poradit kdekoli. Byla to fajn zkušenost. :)

Maruška, YMCA Skaut, foto: arrchiv autorky

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]