Pochopil jsem dnes, jak fungují schody.

Ne, nemám záchvat debility. :-) Ale pokud žijeme v paneláku na svém patře, potkáváme se se sousedy na stejné úrovni a bereme to jako normální. V životě / podnikání / příjmech… je to podobné. Říká se, že se pohybujeme v pásmu průměru, které se dá spočítat z našich 5 nejbližších přátel. Prostě pokud my máme např. 30 000,- měsíčně, našich 5 nejbližších přátel od toho nebude +/- daleko, protože žijeme „na stejném patře paneláku“.


Tušíme, že žijí lidé pod námi… i nad námi… Oddělují nás stropy. V životě tomu asi řekneme „magické bariery“. Připadá mi to jako „výmluva na vnější příčinu“. Znáte to… konkurence, zvyklosti v daném oboru, osud, málo času… Jenže to není o vnějších bariérách, ale o tisících mini-rozhodnutí, která děláme sami… denně… a když je děláme pořád stejně (ve stejném stylu), není rozumné očekávat, že přinesou jiné výsledky. My si tvoříme „své patro“, trend v němž se pohybujeme a kde se časem zabydlíme a kde časem uvěříme, že to jinak nejde. No přece tam je strop… když si budu moc vyskakovat, tak narazím, a tak až se vyskotačím, vrátím se do svých zažitých kolejí a budu žít „normálně“. A umřu časem na svém patře.

Jenomže to není o normách, stropech, zažitých zvyklostech… to jsou výmluvy. Jasně, že se nedá skočit o patro nahoru jen tak… (Jo, dolu to jde asi snadněji… pádem…) Proto máme vymyšlené schody. (Jsem línej to jít spočítat), ale pro překonání patra to bude třeba 25 schodů. Vyskočit o celé patro naráz asi nejde, ale popolézt o jeden schod už je v pohodě. Je to sice trochu vyšší zátěž než přežívat na své úrovni, ale je to v pohodě. Reálné… Schody si ale drží svůj směr, nedávají takovou volnost pohybu jako zbytek patra, ale dávají dobrou naději na změnu. Mladí a motivovaní sportovci stoupají po třech schodech a rychle, pro ostatní stačí schůdek po schůdku… Ale to schůdek po schůdku je klíčové, i když to bude trvat dlouho, nakonec se na vyšší patro dostaneme. I za dlouho je lepší než nikdy.

Ale zkuste si sami uvědomit, jaké myšlenky o budoucnosti, osobním růstu, vizi… běhají v hlavě lidem bez schodů a lidem na schodech…

Schody jsou cesta :-) Jaký schod máte teď aktuálně před sebou?

Pavel Slepička, YMCA Olomouc, foto: autor textu