na Valném shromáždění YMCA v ČR 14. 9. 2024

Ráda bych dnešní zamyšlení začala jednou vzpomínkou. Když jsem byla malá, bylo mi kolem osmi let, se sourozenci nás hodně bavilo v lesích a parcích stavět různé domečky z větví, mechu a všelijakého přírodního materiálu, který jsme našli. Stavěli jsme domečky pro naše hračky nebo pro divoká zvířata, i větší přístřešky, kam jsme se sami vešli. Po pár nepovedených pokusech nám brzy došlo, že nejdůležitější částí takového domečku je pevný základ, který když se odbyde nebo nepostaví z dobrého materiálu, moc dlouho nevydrží a celá stavba tak brzy spadne bez ohledu na to, jak moc bude domeček vyzdobený. Když jsme trochu povyrostli, naši rodiče začali stavět dům.

Nám dětem představa stavby vlastního domu přišla jako skvělé dobrodružství, ale nebylo to vůbec tak snadné, jak jsme si mysleli. Už jen samotné základy – to byla teprve práce! Do té doby mě ani nenapadlo, co všechno se musí udělat, kolik bagrování, betonu a stavby a dalšího betonu je potřeba, aby se postavila pevná a kvalitní základová deska. To se s našimi lesními domečky nedalo vůbec srovnávat. Tenkrát bych klidně začala stavět dům z ytongových kvádrů rovnou na měkkou hlínu, ale rodiče nám vysvětlili, že bez pevných základů vykopaných a zabetonovaných do dostatečné hloubky v zemi, by dům moc dlouho nevydržel.

Tehdy mi připadalo, že nic většího a důležitějšího než takový dům postavit a vybudovat snad už ani nejde, ale postupem času jsem přicházela na to, že nejenom domy, ale celý náš život je vlastně takovým budováním a stavbou… a že i další věci se budují a staví, jako jsou třeba vztahy v rodině nebo s přáteli, dokonce i vztah, který máme sami k sobě a způsob, jak se díváme na vlastní hodnotu. Budujeme také při osobním růstu, při studiu a práci, můžeme budovat sebe i druhé… a ve mnoha dalších oblastech. A všechny tyto oblasti, které jsem zmínila, mají jedno společné. A konkrétně to, že jak dobré, pevné a kvalitní základy postavíme, pak ovlivní i celou stavbu.

V listu Koloským ve druhé kapitole ve verších 6-7 se píše: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.“

Proto si myslím, že tím nejlepším a nejpevnějším základem, na kterém můžeme cokoliv stavět, ať už svou vlastní hodnotu, vztahy s druhými, nebo své směřování, je Ježíš.

V evangeliu podle Matouše v 7. kapitole (verše 24–27) Ježíš uzavírá své kázání slovy: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ V tomhle podobenství je pěkně vidět to, že bouře přijdou nehledě na to, na jakých základech stavíme. Nejenom, když postavíme na písku. Ale když budeme stavět na Ježíši, tak pak stavba v bouřích obstojí.

V 1. listu Korintským 3:9-11 Pavel píše: „Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.“ Ježíš je naším základem. A upozorňuje nás, že je důležité i to, jak na tomto základu stavíme. YMCA je také stavbou, jejíž základy položil před 180 lety George Williams, právě na Ježíši Kristu. A my na těchto základech můžeme stavět.

Když se na závěr celého zamyšlení ještě vrátím k úvodnímu příběhu, tak dům, který rodiče tehdy budovali, už je dávno dostavěný. A jeho základy teď skoro nejsou vidět. A přesto díky nim celá stavba stojí. A stejně tak je to i s pevnými základy v Ježíši v nejrůznějších oblastech našeho života. I když třeba nejsou zvenku hned jasně vidět, jsou ze všeho nejdůležitější a jsou tím, díky čemu můžeme přestát bouře a přinášet naději a pomoc druhým.

Gabriela Soukupová ml., YMCA Plzeň