Když se ohlédnu za posledními jedenácti měsíci, které jsem strávila jako dobrovolník v Bavorsku, musím říct, že to byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem mohla po maturitě udělat. Byla jsem součástí projektu GlobalCastle, který pořádá anglické tábory pro děti a mládež v Německu.


Náš tým se skládal ze sedmi lidí z různých koutů světa: Kimi z Číny, Brooke z Kanady, Eunice z Toga, Sophie z Německa, Iván z Chile, Sergio z Brazílie a já z České republiky. K tomu se přidal Ashten ze Spojených států, který byl v prvním ročníku programu, ale pracoval s námi a mimo jiné nás učil německy. Vedli nás dva úžasní vedoucí z Německa, Friedi a Moritz, a každý z nás měl také svého mentora – pro mě to byla Lenka, která mi byla velkou oporou i skvělou kamarádkou. Všechny tábory probíhaly na hradě Burg Wernfels s jedinečnou atmosférou a poměrně dobrou lokalitou v blízkosti Norimberka. Naším cílem bylo nabídnout zábavný a zajímavý program v podnětném prostředí, podpořit studenty v mluvení anglicky, pomoct jim zbavit se ostychu a ukázat, že chyby jsou přirozenou součástí učení a ani my nemáme angličtinu dokonalou. :)

S příchodem prvních turnusů se stali součástí týmu Holiday Jobbers z Hongkongu, USA, České republiky a Německa, kteří nás přišli podpořit a podílet se na každodenním chodu tábora. Každý táborový den jsme měli dopředu pečlivě naplánovaný a díky dobré spolupráci se nám podařilo společně vytvořit pestrý program pro různé věkové skupiny – od Language Labs (jazykové učebny) přes sportovní aktivity, kreativní workshopy, World Travel (prezentace našich zemí) až po večerní velké hry. Nejraději jsem měla Night Prayer (večerní modlitbu), kde jsme sdíleli své vlastní příběhy o víře a snažili se předat studentům kousek toho, co pro nás znamená Boží přítomnost v našich životech. Byly to velmi upřímné a krásné chvíle.

Samotným táborům však předcházely měsíce plánování. Naším pracovištěm a základnou se tak stala kancelář CVJM, kde jsme trávili dlouhé hodiny vymýšlením aktivit, konverzací s kolegy, vytvářením obsahu pro naše sociální sítě a sem tam i nějakou tou prokrastinací. Cestovali jsme také do škol po celém Bavorsku, kde jsme interaktivně představovali Global- Castle během hodin angličtiny. Také jsme pravidelně pořádali volnočasový kroužek v angličtině pro místní děti, kde jsem spolupracovala s Ivánem a Ashtenem. Příjemnou součástí naší náplně práce byly navíc semináře pod vedením Arnolda, který se spolu s námi a dalšími dobrovolníky věnoval nejrůznějším aktuálním a důležitým tématům jako jsou rasismus, komunikace, týmová práce a osobní růst.

S týmem jsme během roku podnikli několik skvělých výletů – například do Švýcarska, kde jsme navštívili místní tábory a načerpali inspiraci. Vzpomínám také, jak jsme se poprvé jako tým vydali na minigolf, strávili den na kánoích, nebo uspořádali super grilovačku v parku, která nás všechny sblížila a byla jednou z těch chvil, na které nikdy nezapomenu. Úžasným zážitkem byl ještě (trochu spontánní) trip do Itálie, který jsme s klukama naplánovali týden před jarními prázdninami. Celá tato zkušenost mě nesmírně obohatila. Práce s mladými lidmi mě moc bavila a ráda bych se jí i nadále věnovala. Osobně jsem se posunula ve schopnosti mluvit na veřejnosti, což pro mě na začátku bylo velmi obtížné. Zkusila jsem si sdílené bydlení s holkami z týmu, což byla zkušenost, která nás naučila přizpůsobit se, konstruktivně řešit konflikty a vzájemně se podporovat. Bylo to náročné, když nám chybělo soukromí, ale také to přineslo spoustu hlubokých přátelství a možnost poznat různé kultury. I přes těžké chvíle a výzvy to hodnotím jako dobré rozhodnutí a jsem vděčná, že jsem se po maturitě rozhodla pro tuto cestu místo okamžitého nástupu na vysokou školu. Věřím, že mě Bůh chtěl mít právě tam a naučil mě mnoho skrze tento rok. Vážím si také vztahů, které jsem navázala, a věřím, že mnohá přátelství přetrvají.

Nakonec bych chtěla poděkovat Sáře Dzvonikové, která mi o této příležitosti řekla a byla mi po celou dobu obrovskou oporou. Jsem upřímně vděčná za každý okamžik, který jsem mohla strávit jako součást týmu GlobalCastle, a těším se na další dobrodružství, která přijdou!

Anička, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu