K tomu je tu koučink a supervize!

Na naše otázky odpovídá Jakub Kulhánek, dlouholetý zaměstnanec YMCA Praha, nově také člen Komise pro rozvoj YMCA. Proč zrovna tohle téma? Jakub přišel s nápadem nabídnout možnost koučinku v příštím roce pro sekretáře YMCA v rámci péče o jejich wellbeing. Pokud tedy máte nějaké nejasnosti, čtěte a nabídky následně neváhejte využít!


Jakub Kulhánek (1988)
Vystudoval pastorační a sociální práci na Evangelické teologické fakultě. Od roku 2013 působí na různých pracovních pozicích v sociálních službách YMCA Praha. Od roku 2018 je koordinátorem sociálních služeb v YMCA Praha. Ve volném čase rád čte odbornou literaturu a detektivky, chodí na výlety s rodinou, hraje s nimi deskové hry. Za jízdy zásadně netelefonuje.
-------------------------------------------------

Co je to koučink a co supervize? J e mezi nimi nějaký rozdíl? Jakou roli hrají v osobním rozvoji?
Koučink a supervize jsou metody, které podporují osobní a profesní rozvoj, nicméně každá má trošku jiný přístup a cíl. Koučink je procesem, kdy odborník (kouč) pomáhá dosahovat konkrétních osobních anebo profesních cílů. Supervize je procesem, ve kterém odborník (supervizor) pomáhá reflektovat a rozvíjet Vaší konkrétní praxi a situace. Ve srovnání se supervize více orientuje na profesní prostředí (sociální služby, školství) a bývá zaměřena na reflexi minulých situací.

Komu bys doporučil jedno nebo druhé?
Supervizi bych doporučil všem lidem, kteří se ve své praxi potkávají s jinými lidmi v různých rolích (manažeři, pracovníci v přímé péči aj.) a kteří čelí například náročným situacím s klienty anebo kolegy, lidem, kteří řeší etická dilemata anebo mají zájem o svůj profesní růst a zrání.

Máš s nimi osobní zkušenost? Kdy pomohli nebo pomáhají tobě?
Mám více než 10letou zkušenost s týmovými a individuálními supervizemi zaměřenými na klientskou práci (dilemata, řešení konfliktů).
V posledních letech využívám individuální supervizi řízení. Jednou za 2 měsíce se potkávám s paní supervizorkou, tato setkání mi pomáhají získávat nadhled nad svou prací, nad náročnými situacemi ve vedení lidí a projektů. Daří se mi později nevnášet si „blbou“ náladu domů. To oceňuji sám a asi také manželka a dcery. :-)

Pár tipů, k čemu to může být konkrétně dobré:

• Reflexe vlastní praxe (zamyslet se nad stylem vedení organizace a kolegů, prozkoumat jak mé chování ovlivňuje druhé v organizaci).
• Podpora při zvládání náročných situací (prostor pro sdílené pocitů a pomoc lépe zvládat stres).
• Podpora při rozhodování (možnost prozkoumat možnosti a případné důsledky svých rozhodnutí).
• Rozvoj komunikačních dovedností (zlepši a zefektivnit komunikaci, jak vést náročné rozhovory).

To jsou asi 4 oblasti, ve kterých čerpám, abych mohl lépe fungovat já a mohl by i sekretář/ředitel spolku. S koučinkem osobní zkušenost nemám. Několikrát jsem však kolegům při náročných osobních rozhodnutích anebo životních změnách doporučil využít tuto formu podpory. Kolegové si tuto formu pochvalovali. Je však třeba si svého kouče dobře vybrat.

Jak může vypadat takové setkání? N a co se může připravit člověk, který s nimi nemá žádnou zkušenost?
Na první setkání bych vřele doporučil utřídit si vlastní myšlenky, proč přicházím a co si chci odnést. To je stěžejní domácí úkol. O další se postará sám odborník (supervizor anebo kouč). Konzultační místnosti jsou většinou vkusně a příjemně zařízeny, budete sedět v křesle anebo na gauči, dostanete dobrý čaj anebo vodu a někdy i přikrývku.

Musím řešit během koučinku nebo supervize čistě pracovní věci nebo můžu mít i otázku ze života?
Myslím si, že profesní a osobní život jsou propojené a neoddělitelné. Zkušený supervizor a kouč dokáží pracovat i s osobními tématy, která vstupují do pracovního života a ovlivňují ho. V takovém případě je důležité klást si otázku, jak to ovlivňuje mou práci a co bych potřeboval, abych mohl dobře fungovat v práci.

Jak se pozná, že byl koučink úspěšný? D á se to nějak „změřit“?
Na místo měření bych použil spíše slovo sledovat dopady. Můžeme se zaměřit na vlastní pocity, cítíme se po setkání s koučem lépe? Ulevilo se nám? Můžeme sledovat, a klidně i měřit, jak často si nosíme práci domů. Jak často se cítíme ve své práci bezmocně. Učinil jsem nějaké konkrétní kroky, ke kterým jsem se zavázal. To vše Vám napoví, zda svůj čas a prostředky využíváme smysluplně.

Má podle tebe smysl skupinová supervize? J aký a pro koho je (ne)vhodná?
Skupinová supervize má smysl ve chvíli, kdy nějaká skupina osob (2 až 6 osob) spolupracuje na nějakém úkolu anebo spolupracují na dosažení určitých cílů a z nějakého důvodu potřebují pomoci anebo podpořit. Z vlastní praxe vím, že profesionálně a kvalitně odvedená supervize dokáže pomoci k dobrému fungování týmu a předcházení blbé náladě na pracovišti. Nařídil bych ji všem profesionálům v sociálních službách, protože kolegové jsou v první linii a ve velmi náročných situacích. Doporučil bych ji i mimo oblast sociálních služeb, kde je postupně zaváděna ve školství nebo ve zdravotnictví.

Když si hledám mentora / supervizora sám/sama, podle čeho se orientovat?
Orientace v této oblasti je velmi náročná, podobně jako orientace v džungli. Pokud bych hledal individuální pomoc a oporu pro sebe, kompasem by mi bylo následující: Jaké formální vzdělání odborník má? Jaké absolvoval výcviky a kurzy? A jakými pracovními zkušenostmi oplývá? Seriózní odborník tyto informace sdílí a otevřeně předkládá zájemcům o své služby. A i v tomto platí, že 10 lidí má 10 chutí.
Nedá se říci, že například klinický psycholog bude lepší supervizor nežli sociální pracovník anebo pedagog. Z vlastních zkušeností vím, že jsem kvalitní supervizní služby čerpal od klinických psychologů, sociálních pracovníků, sociologů, pedagogů anebo faráře. Všechny však pojily tyto hodnoty: Respekt, odbornost, otevřenost a důvěrnost. A to bych doporučil hledat každému.

A modlím se za to, aby to každý potřebný našel.

Alžběta Čechráková, sekretář pro vzdělávání a koncepci YMCA v ČR, foto: archiv YMCA