Milí čtenáři, není pochyb o tom, že táboření je fenoménem, který v jistém věku nadchne snad každého kluka i dívku. Nicméně jsou mezi námi tací, kterým chvíle na louce, v lese, u vody či táborového ohně vstoupily do života natolik, že se rozhodli sami takové zážitky pomoci zprostředkovat svým a nejen svým dětem. Říká se jim vedoucí, vůdcové, náčelníci, nátělníci, čelenky a všelijak jinak. V každém případě jsou to lidé, kteří vstupují významným způsobem do života dětí a mladých lidí a mají vliv na budování jejich vztahu ke světu, lidem i sobě samým.

YMCA v Československu Ústředí, Praha II., Na Poříčí 12 Březen 1938 Vážený pane! Přečíst tento dopis až do konce, prohlédnout si připojené fotografie nebude pro Vás bez užitku. Nenabízíme v něm sice žádné výhodné koupě, ale informujeme Vás o životě značné části československé mládeže. A v roce 20letí republiky, v roce, v němž se začíná se specielní výchovou mladých lidí k zdatnosti, odvaze, životnímu optimismu a mravní pevnosti, zamyslíte se jistě častěji nad našimi hochy i dívkami, kam směřují, jací vyrůstají, kdo je ovlivňuje a vede? Musí Vám na tom záležet, vytváří se tak historická skutečnost také pro Vaše děti, pro děti Vašich přátel – vždyť především v mladých lidech tvoří se budoucnost našeho státu.

je jistě lepší a příjemnější, než weekend v Praze. A kolektivní rekreace je podle nejnovějších výzkumů to nejužitečnější na světě. Výbor bydlících P. YMCA je si toho plně vědom, a proto pořádá pro ubohé měšťáky – členy YMCA – skvělý zájezd na Sázavu.

„V duchu stále vidím Vás všech 413 umučených, popravených a na bojištích druhé světové války padlých Sázavanů, zas jak kolem vlajky s námi stojíte. Zemřeli jste, abychom my žili. Nechť je náš život i naše konání hodno Vaší velké oběti.“ Joe First

Z historie tábornictví
Snad každý byl někdy na táboře. Léto, slunce, kamarádi, vedoucí, voda, dobrodružství... ale i déšť, bláto, chybějící rodiče... To všechno k táborům patří. Kde se však myšlenka táborů vzala? Určitě děti běhaly po přírodě odjakživa, ale myšlenka potřeby tábora, jak ho známe dnes, začala zřejmě přicházet s dobou, kdy se lidé stále více přesouvali do měst a kontakt s přírodou ustupoval. První organizovaný tábor na světě zorganizovala YMCA v Anglii v roce 1907 pro 20 (některé zdroje uvádějí 22) dětí na ostrově Brownsea. Byl skautského typu a je zajímavé, že tato skupina – oddíl – pracuje v YMCA dodnes. Stala se také zárodkem světového skautingu, tedy i známé české organizace dětí a mládeže Junák.

Letošní retreat (nebo-li soustředění), který se konal od pátku do neděle 7.–9. dubna v Ratajích nad Sázavou, měl téma: Nové náboženské směry ve světě katastrof. Pozvání přijali zástupci Humanity’s Teamu Markéta Potměšilová a Dalibor Novák se svými přáteli, psychiatr MUDr. Mgr. Prokop Remeš a religionista Dr. Dalibor Antalík; k diskusi byli přizváni i socioložka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. a filosof prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc.

ku poctě tohoto sličného okršlku Vlčice je, když se sejde mnoho velmi dobrých kamarádů a žijí ve vzorné shodě, holdujíce tělesné rekreaci a nezapomínajíce při tom blaha svých duší. A kde je? Je tam, co jsou nejhezčí a nejklidnější jihočeské lesy a kde je nejčistší voda s rybami, které se nesmí chytat. Při koupání, bohudík, nemůžete se nikomu zaplést do vlasu, případně s vodou spolknout udici.

Sen vyznavačů myšlenek a výchovných metod E. T. Setona, dávné přání československých woodcrafterů, se vyplnil – Černý vlk zavítal do Prahy. Stalo se to 20.–26. prosince 1936. Podrobně a obdivuhodně popsal Setonovu návštěvu u nás František Kožíšek, člen bratrské redakce časopisu Wampum, jehož články s touto tematikou čtenářům vřele doporučuji.

Kdysi, dívaje se na vlajku Sázavy visící nad mým stolem, přišla mně na mysl tahle věta z Jiráskových „Starých pověstí českých“, které jsem rád čítával, bloudě při tom v mysli po nivách naší vlasti, zamilován do Libuše, Horymíra, Bivoje a všech hrdinů zašlých časů. A jako při čtení Jiráskových „Pověstí“, tak i při pohledu na odznak tábora přišly mně na mysl doby a události prožité při založení tábora v r. 1921.

Autor detektivky nalezen! V minulém čísle Proteinu jsme se z čistě fiktivní roviny detektivního příběhu Zločin v VI. patře, který vycházel na pokračování v časopise Krb chlapeckého oddělení pražské YMCA, přenesli do reality a naše pátrání po vrahovi továrníka Balíka se tak změnilo v pátrání skutečné – po autorovi naší detektivky Otu Člupkovi.

Jak se stalo již pravidlem, má i tajenka této vojtovky přímou souvislost s tématem čísla. Najdete v ní slovo, které vyjadřuje nezbytnou součást vybavení každého táborníka. Vyluštěnou vojtovku (jako vždy nejen tajenku, ale co nejvíce políček – ideálně tedy všechny) pošlete mailem na protein@ymca.cz. Stáhnout si ji můžete na www.ymca.cz/protein/ vojtovka0605.xls. Výherce získá něco, co se mu na táboře bude určitě hodit :-).

Člověk, který jde na prázdniny a chce mít ode všeho svatý pokoj, bude asi slovem „organisovaný“, arogantně končícím nadpis, trochu nemile dotčen. Člověk, který si chce odpočinout, nebude souhlasit s něčím, co mluví o rozvrhu, organisaci, systému, šabloně atd. Toho má ve městě dosti.

Snad právě tento nesouhlas je hnutím mysli, které nám dopomůže k pozornějšímu rozboru otázky nejúčinnějšího využití prázdně.

Účelné prázdniny

Věk mezi dvanáctým a osmnáctým rokem jest nejdůležitějším pro celkový vývoj chlapce jak po stránce tělesné a rozumové, tak i mravní. Často se stává, že právě v této době hoch nesnadno nalézá, čím by se zaměstnával ve svých volných hodinách. Hlavně jest tomu tak v době prázdnin, kdy kázeň a dozor školský pominul; tu hoch často chodí po cestách nepravosti, jež mnohdy zaznamenávají neblahé stopy na jeho duši a těle pro celý život.

Blíží se letní prázdniny, které pro mnohé z nás znamenají pobyt ve stanu či v chatce, poznávání nových lidí, společný program, sport, hry a příjemnou zábavu. Podobně smýšlí ymkaři po celém světě. Zkusme se porozhlédnout, co se přesně pod pojmem táboření ve světě sdružení YMCA skrývá.

aneb Jak jsem se ještě nenaučil „držet pusu a ...“ Je to zajímavé, ale i koníček nás (papírových modelářů) tzv. „šílených střihačů či lepičů“ může být něčím větším, než je slepování. Hlavně pro účastníky modelářských soutěží je to vlastně sport. K němu patří emoce, vítězství, prohry, radost, zklamání i překvapivá rozhodnutí rozhodčích. Událost, kterou za chvíli popíšu, se stala na poslední soutěži v prosinci 2005 v obci Dubenec, okr. Trutnov.