02/2002

VELMÍČ...

Vydáno dne 00. 00. 0000 (2574 přečtení)
Mílí přátelé, i když tato rubrika není určena především seniorům, ale všem, a možná právě těm mladším, aby dokázali nasát něco z atmosféry předválečné YMCA, přece jen bude tato část určena spíše pamětníkům.

Velmíč
Pokud někdo z Vás čtenářů ví, jak se hrál „velmíč“, (nejlépe přesná pravidla) ozvěte se mi, nebylo by na škodu zkusit si to na nějakém ymkařském setkání zahrát.

Nejde mi totiž jen o podivení se nad tím – Co to jeé?, ale o zamyšlení se nad tím, co vlastně ta YMCA kdysi všechno dělala - a abychom zůstali u tématiky čísla - jakými různými způsoby dokázala naplňovat své poslání, v tomto případě rozvoj tělesné zdatnosti.
Jak je to se sportovními aktivitami ve Vaší YMCA?

Konec mých slov, dejme promluvit jadrným formulacím našich předchůdců ze 30. let 20. století.

Lewis W. Riess, tehdejší ředitel tělovýchovy YMCA mimo jiné ve svém článku píše: „Dílo Ymky určeno je k všestrannému zaokrouhlenému rozvoji chlapců a mladých mužů a proto program této práce je čtyřstranný, sestávající z činnosti náboženské (duchovní), vzdělávací, tělovýchovné a společenské. …. Z hlediska tělovýchovného odboru uznáváme a zdůrazňujeme, že rozvoj zdravého těla vykoná vždy hluboký vliv na mravní život jednotlivcův.

Zdůrazniti třeba, že přiznáváme fakt, že odbor tělovýchovný je vložen do programu činnosti našeho Sdružení se speciálním úkolem: vychovati křesťanský charakter mužů a hochů. … Práce Ymky směřuje k tomu, aby pomohla jednotlivému mladému muži a chlapci pochopovati nutnost rozvinutí mysli, těla a ducha, poněvadž jinak nevyspěje se k dokonalé mužnosti. … Největším prospěchem z účastenství na hrách je výchova charakteru. Člověk nemůže dlouho zůstati hráčem závodních sportů a při tom býti podvodníkem a lhářem. Nesmí býti sobecký, nepříjemný nebo brutální. Brzy by společníci pocítili k němu odpor. Musí se vyučiti pojmu fair hry (čestné hry), spolupráce a a loyálnosti. Musí býti dobrým výhercem a musí dobře umět ztrácet.

Druhé je stejně důležité jako prvé. Ztratit bez mručení a hněvu a vyhrát bez domýšlivosti. Dobrý sportsman nikdy nešidí, aby dosáhl vítězství, nikdy nepoužije nečestných výhod. Ale s druhé strany rád použije každé čestné výhody a dává tělo, srdce i duši do hry. Naučí se vyvinouti každou námahu, což zřídka se děje jinde, nežli na poli závodních her.“

Připojuji ještě „Desatero dobrého sportu“, jehož autorem je Hugh S. Fullerton:
1. Nevzdáš se.
2. Nebudeš hledati výmluv pro své chyby.
3. Nebudeš se honositi svým vítězstvím.
4. Nemáš sklesnouti po prohře.
5. Nebudeš nečestně používat výhod.
6. Neklaď podmínek, jichž bys sám nemohl přijmouti.
7. Buď vždy ochoten přenechati hráči hru ve stínu.
8. Nebudeš podceňovati soka, aniž přeceňovati sebe.
9. Pamatuj si, že jde o zápas; kdo jinak smýšlí, je slaboch a ne sportsman.
10. Měj v úctě hru, kterou hraješ, poněvadž kdo ztratil čestně, zvítězil i při prohře.

Čerpáno z časopisu Y.M.C.A., číslo 3, květen 1923. (Doslovný přepis včetně gramatiky a zdůraznění.)

Na příští setkání u našeho archivu se těší a na odpovědi se těší vojta@ymca.cz

[.. Celý článek | Autor: administrator .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]