[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Výročí
Vydáno dne 08. 11. 2002 (2244 přečtení)
Pavel Tigrid
*27.10.1917, Praha
Studoval práva na Univerzitě Karlově, měl rád divadlo a literaturu a tíhnul k levici.
Po okupaci Československa v březnu 1939 emigroval do Velké Británie a pracoval jako hlasatel československého vysílání BBC, později jako redaktor rozhlasového vysílání čs. vlády v exilu. Po válce se v Praze angažoval jako novinář a publicista v tisku Československé strany lidové (ČSL), tehdy jediné nesocialistické strany v českých zemích. Nejprve pracoval s I. Ducháčkem v týdeníku Obzory, později založil týdeník Vývoj a stal se jeho šéfredaktorem. V obou časopisech kriticky posuzoval vývoj ve státě z hledisek demokratických, a dostával se tak do konfliktu s nastupující komunistickou totalitou. Po únoru 1948 zůstal v exilu v Německu a stál u zrodu vysílání Svobodné Evropy jako programový ředitel redakce v Mnichově v letech 1951-52. Pak v důsledku sporů a intrik odešel do USA, kde pracoval jako číšník a redaktor. Když se v roce 1956 po potlačení maďarského povstání zhroutily naděje na brzké osvobození, založil čtvrtletník Svědectví, který jako šéfredaktor řídil až do roku 1990, od roku 1960 v Paříži, kam z USA přesídlil. Byl to bezpochyby nejlepší ze všech kulturně politických časopisů domácích i exilových. Věnoval se vývoji v Československu, komentoval jej z demokratických, komunismem neovlivněných pozic, umožňoval zcela svobodnou výměnu myšlenek různých názorových proudů doma i v exilu, a přispíval tak významně k formování protitotalitních sil. Trvalo to dlouho, a když se blížilo vítězství, napsal Tigrid v létě 1989 do Svědectví článek, vyjadřující povahu potřebných změn; jeho obsah by bylo možno shrnout do výzvy: Ne Dubček, ale Havel. Po listopadu přijel Tigrid do vlasti dojat a nadšen a seznámil veřejnost s úmyslem odejít po celoživotním boji proti komunismu na odpočinek. Místo toho se stal brzy zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky a setrval v ní až do abdikace V. Havla v létě 1992. O působení P. Tigrida na Hradě není mnoho známo, ale dosti svých demokratických obdivovatelů ztratil, když se v listopadu 1991 podílel na pokusu V. Havla donutit pomocí ulice parlament k přijetí zákonů poskytujících mu mimořádné pravomoce a umožňujících mu podle jeho názoru zamezit hrozícímu rozpadu státu. Od léta 1992 se Tigrid věnoval denní publicistice, kterou vydal v souhrnu Jak to šlo (1993). Mnohem významnější jsou však jeho dřívější politologické studie a úvahy, například Marx na Hradčanech (1960), Politická emigrace v atomovém věku (1968, 1974), Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988). Počátkem roku 1994 vzdor své předpovědi z roku 1967 přijal Tigrid překvapivě křeslo ministra kultury, a to ve vší skromnosti jako službu, poněvadž to samozřejmě nemůže dobře dopadnout. Nedopadlo to opravdu slavně - jeho skromnou službu provázela řada skandálů dílem zděděných, dílem za něho vzniklých. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 už ministrem jmenován nebyl. Do politiky se pokusil vrátit ještě v senátních volbách v listopadu 1996, kdy kandidoval v Praze na kandidátce Luxových lidovců, do Senátu však zvolen nebyl. Stal se pak znovu poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Když odcházel počátkem roku 1990 do Prahy, varovaly jej děti, že přijde o svou slávu, vrhne-li se do praktické politiky. Neuposlechl a Tigridovi spoluobčané jsou dnes bohatší o ztrátu jedné legendy. /text převzat z www.libri.cz/
Po okupaci Československa v březnu 1939 emigroval do Velké Británie a pracoval jako hlasatel československého vysílání BBC, později jako redaktor rozhlasového vysílání čs. vlády v exilu. Po válce se v Praze angažoval jako novinář a publicista v tisku Československé strany lidové (ČSL), tehdy jediné nesocialistické strany v českých zemích. Nejprve pracoval s I. Ducháčkem v týdeníku Obzory, později založil týdeník Vývoj a stal se jeho šéfredaktorem. V obou časopisech kriticky posuzoval vývoj ve státě z hledisek demokratických, a dostával se tak do konfliktu s nastupující komunistickou totalitou. Po únoru 1948 zůstal v exilu v Německu a stál u zrodu vysílání Svobodné Evropy jako programový ředitel redakce v Mnichově v letech 1951-52. Pak v důsledku sporů a intrik odešel do USA, kde pracoval jako číšník a redaktor. Když se v roce 1956 po potlačení maďarského povstání zhroutily naděje na brzké osvobození, založil čtvrtletník Svědectví, který jako šéfredaktor řídil až do roku 1990, od roku 1960 v Paříži, kam z USA přesídlil. Byl to bezpochyby nejlepší ze všech kulturně politických časopisů domácích i exilových. Věnoval se vývoji v Československu, komentoval jej z demokratických, komunismem neovlivněných pozic, umožňoval zcela svobodnou výměnu myšlenek různých názorových proudů doma i v exilu, a přispíval tak významně k formování protitotalitních sil. Trvalo to dlouho, a když se blížilo vítězství, napsal Tigrid v létě 1989 do Svědectví článek, vyjadřující povahu potřebných změn; jeho obsah by bylo možno shrnout do výzvy: Ne Dubček, ale Havel. Po listopadu přijel Tigrid do vlasti dojat a nadšen a seznámil veřejnost s úmyslem odejít po celoživotním boji proti komunismu na odpočinek. Místo toho se stal brzy zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky a setrval v ní až do abdikace V. Havla v létě 1992. O působení P. Tigrida na Hradě není mnoho známo, ale dosti svých demokratických obdivovatelů ztratil, když se v listopadu 1991 podílel na pokusu V. Havla donutit pomocí ulice parlament k přijetí zákonů poskytujících mu mimořádné pravomoce a umožňujících mu podle jeho názoru zamezit hrozícímu rozpadu státu. Od léta 1992 se Tigrid věnoval denní publicistice, kterou vydal v souhrnu Jak to šlo (1993). Mnohem významnější jsou však jeho dřívější politologické studie a úvahy, například Marx na Hradčanech (1960), Politická emigrace v atomovém věku (1968, 1974), Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988). Počátkem roku 1994 vzdor své předpovědi z roku 1967 přijal Tigrid překvapivě křeslo ministra kultury, a to ve vší skromnosti jako službu, poněvadž to samozřejmě nemůže dobře dopadnout. Nedopadlo to opravdu slavně - jeho skromnou službu provázela řada skandálů dílem zděděných, dílem za něho vzniklých. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 už ministrem jmenován nebyl. Do politiky se pokusil vrátit ještě v senátních volbách v listopadu 1996, kdy kandidoval v Praze na kandidátce Luxových lidovců, do Senátu však zvolen nebyl. Stal se pak znovu poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Když odcházel počátkem roku 1990 do Prahy, varovaly jej děti, že přijde o svou slávu, vrhne-li se do praktické politiky. Neuposlechl a Tigridovi spoluobčané jsou dnes bohatší o ztrátu jedné legendy. /text převzat z www.libri.cz/
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 2023x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 1519x)
Brána k druhým – soutěž (20. 06. 2019, 1278x)
KSY 2018–2019 (20. 06. 2019, 1260x)
100 slov – na čem opravdu záleží (29. 06. 2021, 1234x)
Před tábořením (27. 05. 2022, 1167x)
Uvaděč (28. 02. 2020, 1145x)
Kreslená YMCA 2 – současnost (28. 02. 2020, 955x)
Airsoftový tábor na Slovensku
– staňte se na týden vedoucím (20. 03. 2019, 859x)
– staňte se na týden vedoucím (20. 03. 2019, 859x)
„Vědět nestačí“ (28. 02. 2020, 847x)
Indická ymkařka v ČR (20. 06. 2019, 845x)
YMCA v roce 2019 (20. 03. 2019, 836x)
320 kilometrů na kole s Ymkou ve Franci (20. 03. 2019, 824x)
Prázdninové luštěnky (20. 06. 2019, 823x)
Jojo efekt (20. 06. 2019, 804x)
Anketa
Na jak dlouho dopředu plánujete?
1 den
(102 hl.)
1 týden
(88 hl.)
1 měsíc
(88 hl.)
2 měsíce
(88 hl.)
3 měsíce
(82 hl.)
6 měsíců
(86 hl.)
1 rok
(80 hl.)
Vůbec
(78 hl.)
(102 hl.)
1 týden
(88 hl.)
1 měsíc
(88 hl.)
2 měsíce
(88 hl.)
3 měsíce
(82 hl.)
6 měsíců
(86 hl.)
1 rok
(80 hl.)
Vůbec
(78 hl.)
Celkem hlasovalo: 692
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama