[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Výročí
Vydáno dne 08. 11. 2002 (2201 přečtení)
Pavel Tigrid
*27.10.1917, Praha
Studoval práva na Univerzitě Karlově, měl rád divadlo a literaturu a tíhnul k levici.
Po okupaci Československa v březnu 1939 emigroval do Velké Británie a pracoval jako hlasatel československého vysílání BBC, později jako redaktor rozhlasového vysílání čs. vlády v exilu. Po válce se v Praze angažoval jako novinář a publicista v tisku Československé strany lidové (ČSL), tehdy jediné nesocialistické strany v českých zemích. Nejprve pracoval s I. Ducháčkem v týdeníku Obzory, později založil týdeník Vývoj a stal se jeho šéfredaktorem. V obou časopisech kriticky posuzoval vývoj ve státě z hledisek demokratických, a dostával se tak do konfliktu s nastupující komunistickou totalitou. Po únoru 1948 zůstal v exilu v Německu a stál u zrodu vysílání Svobodné Evropy jako programový ředitel redakce v Mnichově v letech 1951-52. Pak v důsledku sporů a intrik odešel do USA, kde pracoval jako číšník a redaktor. Když se v roce 1956 po potlačení maďarského povstání zhroutily naděje na brzké osvobození, založil čtvrtletník Svědectví, který jako šéfredaktor řídil až do roku 1990, od roku 1960 v Paříži, kam z USA přesídlil. Byl to bezpochyby nejlepší ze všech kulturně politických časopisů domácích i exilových. Věnoval se vývoji v Československu, komentoval jej z demokratických, komunismem neovlivněných pozic, umožňoval zcela svobodnou výměnu myšlenek různých názorových proudů doma i v exilu, a přispíval tak významně k formování protitotalitních sil. Trvalo to dlouho, a když se blížilo vítězství, napsal Tigrid v létě 1989 do Svědectví článek, vyjadřující povahu potřebných změn; jeho obsah by bylo možno shrnout do výzvy: Ne Dubček, ale Havel. Po listopadu přijel Tigrid do vlasti dojat a nadšen a seznámil veřejnost s úmyslem odejít po celoživotním boji proti komunismu na odpočinek. Místo toho se stal brzy zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky a setrval v ní až do abdikace V. Havla v létě 1992. O působení P. Tigrida na Hradě není mnoho známo, ale dosti svých demokratických obdivovatelů ztratil, když se v listopadu 1991 podílel na pokusu V. Havla donutit pomocí ulice parlament k přijetí zákonů poskytujících mu mimořádné pravomoce a umožňujících mu podle jeho názoru zamezit hrozícímu rozpadu státu. Od léta 1992 se Tigrid věnoval denní publicistice, kterou vydal v souhrnu Jak to šlo (1993). Mnohem významnější jsou však jeho dřívější politologické studie a úvahy, například Marx na Hradčanech (1960), Politická emigrace v atomovém věku (1968, 1974), Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988). Počátkem roku 1994 vzdor své předpovědi z roku 1967 přijal Tigrid překvapivě křeslo ministra kultury, a to ve vší skromnosti jako službu, poněvadž to samozřejmě nemůže dobře dopadnout. Nedopadlo to opravdu slavně - jeho skromnou službu provázela řada skandálů dílem zděděných, dílem za něho vzniklých. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 už ministrem jmenován nebyl. Do politiky se pokusil vrátit ještě v senátních volbách v listopadu 1996, kdy kandidoval v Praze na kandidátce Luxových lidovců, do Senátu však zvolen nebyl. Stal se pak znovu poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Když odcházel počátkem roku 1990 do Prahy, varovaly jej děti, že přijde o svou slávu, vrhne-li se do praktické politiky. Neuposlechl a Tigridovi spoluobčané jsou dnes bohatší o ztrátu jedné legendy. /text převzat z www.libri.cz/
Po okupaci Československa v březnu 1939 emigroval do Velké Británie a pracoval jako hlasatel československého vysílání BBC, později jako redaktor rozhlasového vysílání čs. vlády v exilu. Po válce se v Praze angažoval jako novinář a publicista v tisku Československé strany lidové (ČSL), tehdy jediné nesocialistické strany v českých zemích. Nejprve pracoval s I. Ducháčkem v týdeníku Obzory, později založil týdeník Vývoj a stal se jeho šéfredaktorem. V obou časopisech kriticky posuzoval vývoj ve státě z hledisek demokratických, a dostával se tak do konfliktu s nastupující komunistickou totalitou. Po únoru 1948 zůstal v exilu v Německu a stál u zrodu vysílání Svobodné Evropy jako programový ředitel redakce v Mnichově v letech 1951-52. Pak v důsledku sporů a intrik odešel do USA, kde pracoval jako číšník a redaktor. Když se v roce 1956 po potlačení maďarského povstání zhroutily naděje na brzké osvobození, založil čtvrtletník Svědectví, který jako šéfredaktor řídil až do roku 1990, od roku 1960 v Paříži, kam z USA přesídlil. Byl to bezpochyby nejlepší ze všech kulturně politických časopisů domácích i exilových. Věnoval se vývoji v Československu, komentoval jej z demokratických, komunismem neovlivněných pozic, umožňoval zcela svobodnou výměnu myšlenek různých názorových proudů doma i v exilu, a přispíval tak významně k formování protitotalitních sil. Trvalo to dlouho, a když se blížilo vítězství, napsal Tigrid v létě 1989 do Svědectví článek, vyjadřující povahu potřebných změn; jeho obsah by bylo možno shrnout do výzvy: Ne Dubček, ale Havel. Po listopadu přijel Tigrid do vlasti dojat a nadšen a seznámil veřejnost s úmyslem odejít po celoživotním boji proti komunismu na odpočinek. Místo toho se stal brzy zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky a setrval v ní až do abdikace V. Havla v létě 1992. O působení P. Tigrida na Hradě není mnoho známo, ale dosti svých demokratických obdivovatelů ztratil, když se v listopadu 1991 podílel na pokusu V. Havla donutit pomocí ulice parlament k přijetí zákonů poskytujících mu mimořádné pravomoce a umožňujících mu podle jeho názoru zamezit hrozícímu rozpadu státu. Od léta 1992 se Tigrid věnoval denní publicistice, kterou vydal v souhrnu Jak to šlo (1993). Mnohem významnější jsou však jeho dřívější politologické studie a úvahy, například Marx na Hradčanech (1960), Politická emigrace v atomovém věku (1968, 1974), Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988). Počátkem roku 1994 vzdor své předpovědi z roku 1967 přijal Tigrid překvapivě křeslo ministra kultury, a to ve vší skromnosti jako službu, poněvadž to samozřejmě nemůže dobře dopadnout. Nedopadlo to opravdu slavně - jeho skromnou službu provázela řada skandálů dílem zděděných, dílem za něho vzniklých. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 už ministrem jmenován nebyl. Do politiky se pokusil vrátit ještě v senátních volbách v listopadu 1996, kdy kandidoval v Praze na kandidátce Luxových lidovců, do Senátu však zvolen nebyl. Stal se pak znovu poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Když odcházel počátkem roku 1990 do Prahy, varovaly jej děti, že přijde o svou slávu, vrhne-li se do praktické politiky. Neuposlechl a Tigridovi spoluobčané jsou dnes bohatší o ztrátu jedné legendy. /text převzat z www.libri.cz/
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 1871x)
Film Zlatý podraz vychází také jako komiks! (03. 12. 2018, 1448x)
Čím byl ‚osmičkový‘ rok pro SHŠ In Taberna (03. 12. 2018, 1426x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 1367x)
Brána k druhým – soutěž (20. 06. 2019, 1102x)
KSY 2018–2019 (20. 06. 2019, 1099x)
Gospelový workshop – dobíječka baterií (03. 12. 2018, 1087x)
17. listopad a YMCA (03. 12. 2018, 1065x)
100 slov – na čem opravdu záleží (29. 06. 2021, 1057x)
Jiří Černý se stal dalším abassadorem YMCA v ČR (03. 12. 2018, 1050x)
Před tábořením (27. 05. 2022, 1025x)
Archiválie YMCA (03. 12. 2018, 1019x)
Uvaděč (28. 02. 2020, 996x)
Uvaděč (03. 12. 2018, 840x)
Kreslená YMCA 2 – současnost (28. 02. 2020, 829x)
Anketa
Na jak dlouho dopředu plánujete?
1 den
(18 hl.)
1 týden
(18 hl.)
1 měsíc
(15 hl.)
2 měsíce
(17 hl.)
3 měsíce
(16 hl.)
6 měsíců
(16 hl.)
1 rok
(16 hl.)
Vůbec
(14 hl.)
(18 hl.)
1 týden
(18 hl.)
1 měsíc
(15 hl.)
2 měsíce
(17 hl.)
3 měsíce
(16 hl.)
6 měsíců
(16 hl.)
1 rok
(16 hl.)
Vůbec
(14 hl.)
Celkem hlasovalo: 130
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama