BOLEST Je to těžké na tom světě živobytí. Jeden se snaží a druhý dělá houby, a přesto je výše ceněn právě ten, kdo dělá houby.

Spravedlnost, jako by byla úplně slepá. „Osud“ /?/ nám zasazuje rány, zatímco druhé nechává proplouvat bezstarostně životem… Nač je Bohu dobrá naše bolest? Vzpomínáte si ještě na příběh panáčka Pinocchia? Pinocchio je ze dřeva, udělán svým mistrem řezbářem. Po krátké době se rozhodne, že odejde do světa. Že už nechce trčet v dílně svého mistra. Pinocchio však neví, že necítí bolest, nechce totiž slyšet moudré rady svého mistra. A tak ani neví, že je ze dřeva. A když se jednou posadí příliš blízko k ohni a usne, málem uhoří. Jeho necitlivost vůči bolesti ho téměř stála život. Zamysleme se nad tím, co by se stalo, kdyby neexistovala žádná bolest /jak si často přejeme/ a nevarovala nás včas, že něco není v pořádku? Necháme li se vést svými scestnými tužbami, nedojdeme daleko. Něco – či někdo tě zastaví. Nikdy bych si byl neuvědomil, jak je důležitá v lidském životě bolest. Kam až by člověk zašel, kdyby nebylo fyzické bolesti? Kdo by ho zastavil? Kdo by ho upozornil na zlo, jehož se dopouští v prvé řadě sám na sobě? Člověku se nikdy nepodaří zničit svou přirozenost, která je mu dána samotným Bohem a je ukazatelem na cestě k Němu, tvůrci všeho dobrého. ; A zrovna tak se člověk nikdy nedokáže zbavit strachu, ba hrůzy ze smrti, která se blíží tak jistě jako nic jiného… Ať jsme sebedokonaleji připraveni na vše, nakonec jsme na tom všichni stejně. A tak bychom si měli v prvé řadě uvědomit to, že bolest a utrpení je vždy jen časné a že netrvá věčně, nemá tu moc. Bolest i strach za námi přicházejí a jakoby nám chtěli říct: „Měj se na pozoru člověče. Já bolest, jsem jen posel, jsem jen znamení. Nemusíš ze mě mít strach, protože já ti vlastně prokazuji službu; strach máš mít jen z toho, co ti chci připomenout. Já bolest, já smrt ti připomínám, že existuje věčné odloučení…samota…prázdnota… A jedině toho se máš bát. Bůh je láska, proto nás nikdy nemůže nechat jít špatnou cestou, abychom se v nevědomosti zničili. Natolik nás má rád jako své děti /bez rozdílu/, že toto nedokáže. Láska jej proto nutí k tomu, aby mi /ti/ útěk od něj co nejvíce znepříjemnil. Často slýcháváme, že Bůh je láska, ale jak těžké je to pochopit… Modlitba Afrických křesťanů Bohatství nedávej mi, Pane. Nechci být nikým oslaven. Dej, ať do kroků mých vane volnosti vítr každý den. A popřej, co mi dávno patří: mít právo s každým promluvit, mít právo o všem přemýšlet, sám sebe nikdy nezradit a před nikým se nehrbit. Pak skončím boj a skloním štít. Mé srdce povolej si tam Blíž k předkům mým a ke hvězdám. /připravil: Chlopin/