Tááák a máme za sebou premiéru podzimního Mraveniště. Setkání proběhlo v nádherných a atraktivních prostorách Pravoslavné akademie ve Vilémově, jejíž součástí je pravoslavný monastýr, kde jsme byli ubytováni.

Vilémov je klasická hanácká vesnička vzdálená asi 20 km od Olomouce se sady plnými jabloní, okolními lesy, malou přehradou a rybníkem. Zkrátka ideální prostředí pro ymkařské mravence. Sjeli jsme se v pátek 18.10.2002 a po ubytování, úvodním rozkoukání a večeři jsme začali hned prvním tématem „Já a YMCA“, které mimo jiné sloužilo také k našemu seznámení. Bavili jsme se o tom, jak dlouho a co konkrétně dělá každý z nás ve své YMCA, proč věnuje svůj čas, energii a schopnosti právě YMCA, když možnost angažovat se je dnes tak široká. Každý z nás také odkryl kousek svého já, když představil oblast která mu leží v práci v YMCA nejvíce na srdci, aktivity kde se chce angažovat i do budoucna, neboť je považuje za podstatné, pokud YMCA pracuje s dětmi a mládeží. V tomto kontextu jsme také hovořili o potřebě větší komunikace mezi jednotlivými kolektivními členy YMCA, která by vedla k možnosti větší spolupráce a inspirace v jejich práci. Nejvíce asi většinu přítomných nadchl projekt ústecké YMCA „Městečko“, se kterým nás snad seznámí na příštím – jarním Mraveništi (skrytá reklama půl roku dopředu). Byl pozitivně přijat návrh na vznik jakýchsi „pracovních buněk“ složených z kohokoliv, kdo má jako svou srdeční záležitost, určitou oblast práce v YMCA, ať už ve sféře programové, či organizační (např. buňka Ekologie, Zahraničí, Sportu, PR, FR, Vzdělávání,…). Tyto buňky by celoročně pracovaly (např. prostřednictvím e-mailové konference a připravovaly výstupy ve formě materiálů, projektů, workshopů, školení,… jako inspiračních zdrojů pro ostatní ymkaře. Zabrousili jsme také k roli, vašima rukama právě drženého, časopisu Protein a jeho možnosti využití pro interní ymkařskou komunikaci. V sobotu ráno jsme vstali plni chuti do dalšího programu. Po snídani jsme se rozdělili do 2 paralelních workshopů – YMCA a ekologie a Zahraničí – aneb netušené možnosti pro české ymkaře. První vedla Míša Veselá z YMCA Husinec a po části teoretické (slovo teoretický není synonymem slova nudný!) o možnostech v této oblasti z pohledu příležitostí spolupráce s jinými organizacemi, obecními a jinými úřady uvedení do terminologie, až po možné finanční zdroje na tuto činnost, jsme vyrazili na praktickou část do přírody, kde jsme si vyzkoušeli různé hry vedoucí děti k novému vnímání prostředí, ve kterém se pohybují a budování vztahu k němu. Všechny účastníky tohoto workshopu okouzlilo zejména koukání na svět okolo sebe prostřednictvím zrcátka, které se ujalo natolik, že jsme si to zopakovali i na odpolední vycházce. Druhá skupina zůstala spolu s Ivou Klimentovou v teple kláštera a věnovala se možnostem, které přináší oblast zahraničí. Workshop začal kvízem o Ymce a pokračoval živou diskusí v menších skupinkách na téma YMCA jako celosvětová organizace a fungování zahraničních aktivit v jednotlivých KČ. Po krátké přestávce přišlo na řadu podrobnější představení zahraničních akcí a programů, které YMCA v ČR nabízí, a nato se rozvinula diskuse možnosti o zahraničních dobrovolnících, festivalu 2003 a o uskutečnění krátké studijní cesty do několika ymek v Anglii v příštím roce. Z konstruktivní diskuse workshopu vzešla také základní podoba fungování budoucí pracovní skupiny Zahraničí a způsob komunikace a šíření informací o aktuálním zahraničním dění. Po obědě jsme zhodnotili vývoj počasí a rozhodli se vzhledem k velkému černošedému mraku nad námi, pro povídání Davida Kubečka o jeho návštěvě akce Roots for Reconciliation v Jeruzalémě, organizovaného Evropskou aliancí YMCA. David se vrátil jen dva dny před Mraveništěm a obětavě cestoval další kus cesty, aby nám sdělil své čerstvé dojmy. Povídání bylo velmi zajímavé a obohacující pro každého, kdo alespoň trošku sleduje vývoj vztahů mezi Izraelem a Palestinou. Příští Protein přinese článek samotného Davida, takže mu nebudu vystřelovat patrony a nechám to na něm -> „čtěte další číslo Proteinu!“ (otevřená reklama). Během Davidovy přednášky a diskuse se bouřka přehnala a my jsme mohli vyrazit na plánovanou procházku. Krásně se vyčasilo a sluníčko nasvětlovalo nádherné podzimní barvy listí a trav a keřů a našich tváří objektivům, jichž se tu sešlo hned několik. (Něco z této tvorby je ke shlédnutí na www.ymca.cz) Díky přítomnosti Mirka z YMCA Praha (zkušeného to fotografa) se tak i vycházka spontánně proměnila v jakýsi fotografický workshop. To nám však nebránilo prožít i spoustu smíchu, vážných, běžných i veselých rozhovorů a příjemné relaxace v přírodě. Po cestě jsme nakoukli i na výlov místního rybníka – přišli jsme však pozdě, ryby byly již venku a opékané prase bylo jen pro výlovu se účastnivší domorodce, což některé členy naší skupinky rozladilo, jiné nechalo naprosto klidnými. Po návratu a večeři (nutno podotknout, že byla pestrá, avšak co do množství rozvíjela poetický prožitek pobytu v klášteře) jsme opět otevřeli svou mysl tématu dalšího worksopu, tentokrát „Kdo je to Ymkař? Členství, dobrovolnictví,…“. Dotkli jsme se problematických bodů, které YMCA v současné době řeší v této oblasti – podíl mladých členů v YMCA, získávání dobrovolníků pro YMCA, spolupráci s církvemi, postavení YMCA a její roli při tvorbě občanské společnosti,… Vsuvkou tohoto workshopu byla prohlídka kostela a zimní kaple, jíž nás provedla sestra Ludmila, která nám zároveň přiblížila specifické rysy pravoslaví a odpověděla na naše všetečné dotazy. Pro mnohé z nás to znamenalo otevření nového prostoru pro inspiraci našeho křesťanství. Po návratu do naší konferenční místnosti jsme se chvilku ztišili nad Duchovníčkem (duchovním večerníčkem) z Mt 25.kap. Poté jsme se opět ponořili do diskusí a rozhovorů ve spontánně vytvořených skupinkách na témata, ymkařská, teologická, osobní,… Ti nejvytrvalejší skončili v 03:10. V neděli ráno jsme se zúčastnili bohoslužby, kterou vedl biskup Simeon. Pro některé z naší skupiny to bylo první setkání s pravoslavnou liturgií vůbec. Na závěr bohoslužby nás biskup pozdravil a vyjádřil radost nad tím, že jsme mohli společně prožít tuto bohoslužbu. Pak následovali naše poslední rozhovory, balení a úprk na spoje. Tím bylo Mraveniště 02 ukončeno – ať žije další! Mám za to, že všichni, co tu byli, vám ostatním účast na něm určitě doporučí… /J.Hynek – Vojta/