Puberta

Vyňatá slova hrubostí. Diktáty diktované vzpurností. Příslovečná určení bezvýchodnosti a opozice. Sčítání mínusů umocňování emocí. Pouze početnice jdou příkladem… Chemie citových pokusů s reagencemi slz a lehkovážnosti. Biologie pohlavní přitažlivosti. Zákony fyziky Zaměňovány zákonitě za fyzický zjev. V zeměpisných pásmech výstřednosti samolibosti a negace je doma. Dějepis nejmladší doby člověčí. A samé opakování téhož od pravěku. Kdy bude přestávka mezi vyučovacími hodinami pohlavního dospívání?! ptá se zoufalství propadající rodič. ....................................... Báseň Aloise Volkmana (nar. 1937 v Chudobíně na Moravě) Puberta nám předkládá jakýsi přehled charakteristik tohoto slavného období, na které se vzpomíná a je odkazováno po celý život. Vždyť kdo z nás nikdy neslyšel ono zákeřné, potupné a o odplatu si říkající: „Ty seš pěknej puberťák“? Obzvláště je-li ono nepříjemné slovo opakováno s vyšší frekvencí a ve vícero pádech, stává se mnohdy spouštěčem našeho temného pudového agresivního já. A přesto, nebo spíš právě proto, se pubertě dostalo pocty zbásnění odkrývající její složitost, krásu a úskalí, kterými trpí jak sami postižení, tak jejich okolí a to především okolí nejbližší, tedy rodiče. Jakákoli z vět obsažených v básni může posloužit jako definice jejího názvu, ale žádná ji nevystihuje celou. Když se však poskládají tak, jak to učinil Alois Volkman, je dosaženo krásného básnického obrazu, který by se snad měla tisknout i do učebnic biologie a to právě proto, že definice v básni je poetická, stejně jako životní období puberty samé, o čemž se v přírodovědeckých knihách nedočtete. A tak vy, kteří ji právě prožíváte, važte si jí se všemi jejími těžkostmi a úskalími, protože bez nich by byl život jen líným a nudným tokem času, což si nikdo z nás jistě nepřeje. /Lukáš Jirsa/