řečený „Chceš vědět, jak na to?“ I rok se nám s rokem sešel a mladí lidé z Tensingu se všichni hromadně sjeli. Pod heslem „Jak na to?“ získávali nové vědomosti za doprovodu vedoucích v Horském domově v Herlíkovicích.

Takovýhle komisní úvod jste jistě nikdo nečekal. A kdo snad čekal, toho hned vyvede z omylu tento článek popisného charakteru, ve kterém se mu dostane poučení, jak to na po-dobných HUHU akcích chodí. Hned zpočátku je třeba uvést, že akce byla původně zamýšlena pro menší počet účastníků. Jelikož je však v zemích česko-moravsko-slezských mnoho nových, nadějných tensigářů (autor článku má tu smělost řadit se mezi ně), pořádající YMCA DAP byla přímo zavalena přihláškami se zpátečními adresami od Aše až po Mosty u Jablunkova. Nakonec bylo třeba vyhledat místo původně zamýšlené fary Radima Žárského v Tisu u Náchoda nové, dostatečně rozlehlé sídlo. Volba padla na Horský domov v Herlíkovicích, rozkošné to místečko nedaleko Vrchlabí. Ovšem to nebylo poslední z překvapení, jimiž nás (účastníky) YMCA DAP zahrnula. Hned u nádraží ve Vrchlabí na nás čekal, považte, vlastní autobus, s, považte, vlastním šoférem. Ó jaký zázrak, žádné plahočení se pod knutou vedoucích do kopců, ale jízda králů ztemnělými Krkonošemi, doprovázená zpěvem neotřelých písní (Lean On Me, Lord I lift). Z údivu jsme my, co už máme nějaký ten rok za sebou, nevyšli ani před výše zmíněnou chatou, roztomile pojmenovanou Horský domov. To nebyl domov, to byl pravý azyl a zahrada smyslových požitků! Pominu-li úpravnou stezku, vedoucí k vratům, nemohu zapomenou na čistě prostřené stoly, nerezové příbory, porcelánové hrnečky s PODŠÁLKEM, blankytné talíře, mosazné konvice s Pigi čajem, černé sluhy s vějířem, arabské tanečnice… Zkrátka ráj na zemi, tam nás ubytovala YMCA DAP, za což jí budiž dík (mož-ná je na místě poznámka, aby nás tolik nerozmazlovala). A tak jsme chutě pojedli nabízené pokrmy a odebrali se do nabídnutých pokojů. Jaká nádhera, pokoj s vlastní sprchou, toaletou, topením, postelí, jednoduše relaxační zázemí, za něž by byli fotbalisté Slavie rádi. A toto všechno pro přibližně 40 účastníků z celé země! YMCO DAP, budiž Ti dík! Přestanu velebit a dám se do líčení programu. Úvodní večer byl jako vždy HuHu, čili veselý, hravý, seznamovací, odpočinkový. Hry byly rozličné: např. utváření skupinek pomocí čichání za krk (předtím potřísněný vonným sprayem) či nácvik oblíbeného tance YMCA, ovšem s odlišnou hudbou. I na představení workshopů zbylo místo. Zamyšlení se ujal ten-singový veterán Radim Žárský, přednesl nám jímavě, co pro něj TS znamená, jak se k němu dostal, a strip - teasem dokázal, že Tensing má i svá trička (chudák jich měl na sobě asi 12). Večer byl ukončen nečekaně modlitbou a slovem hlavního vedoucího, Michala Opočenského. Dalšího dne nás ráno zastihlo vleže na nádherně prohřátých ložích v neméně nádherně prohřátých pokojích. To se nám šlo vesele na snídani, kde bylo k snědku tolik variant jídla, že někteří až propadli strachu z obžerství. Jogurt, ovesné vločky, kukuřičné lupínky, salám, sýr, šunka, to je jen chabý výčet z celého ensemblu jídel, která nám bylo dovoleno okusit. S plným pupkem, sotva chodě, odešel jsem v čele celé skupiny do místnosti, věnované zamyšlení. Hraná scénka a hraná písnička zaujala a potěšila, ale nemohla překonat touhu po worshopech. Ta byla naplněna hned vzápětí. Workshopů bylo ustaveno tolik: Kytara, baskytara, bicí, klávesy, drama, tanec, dirigování. Dopolední blok trval od 9h až do pravého poledne, tudíž každý měl šanci něco nového se naučit (možná proto každý jeden se semináře zúčastnil). Jako pověřený redaktor jsem několikráte opustil svůj workshop a nahlédl do jiných. Jistě, je pravda, že za přibližně 7 hodin není možno naučit se převratné techniky hry na bicí, expresivní tanec nebo absolutní sluch. Přesto se však vedoucí ujali své práce beze strachu a odvedli dobrou práci, která navíc nenudila. Aby jo, když mezi nimi byla i internacionální účast: Mandy of Australia, Terry of England, Andy of Scotland, nyní dočasně v TS Ostrava-Poruba. Nesnadnou úlohu mělo drama, obsahujíc než dva účastníky, či bicí nástroje, kde se sešli hráči s velmi odlišnou úrovní hry. O to víc je třeba ocenit výkon vedoucích v dopolední části programu. Po obědě proběhl tradiční popolední klid, po kterém se konala nedočkavě vyhlížená PROCHÁZKA (ostravsky Prohazska). Celé 40-ti hlavé stádo se vydalo na cestu do dálavy, po modré turistické značce. Silnice byla vinou ob-časného sněžení zvlhlá, zanesena listím, překlenuta stromem, jednou bylo třeba překonat i rozvodněný horský veletok. Výlet jsme trávili laskavým a inteligentním hovorem a ani jsme nepostřehli, že cesta nám skončila u kostelíka, vhodného k pořízení společné fotografie. I cesta zpět uběhla jako ta pověstná řeka do moře z pohádky Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni. A počalo nám workshopové odpoledne, plné pilování dopoledního programu a přípravy na večerní prezentaci. V rušné atmosféře jsme se dočkali večeře a po ní následovala ukázka hudebních dílen. Čtveřice od každého nástroje utvořila kapelu a pořádně si zajamovala. Všem, i těm, kteří drželi nástroj onen den po prvý raz, to pěkně šlo od ruky. Ale nemohli jsme hrát do nekonečna, protože nás čekal poslední večer, pojmenovaný vtipně TS Mise. Hra spočívala v jednoduchém úkolu: hráči, rozděleni v pět družstev, měli za úkol pomocí vítězství v jednotlivých soutěžních úkolech založit co nejvíce tensingových skupin po celé republice. Nejvíce legrace jsme si užili při úkolu, kdy každá skupina, jedna po druhé, musela zazpívat píseň, obsahující slovo kůň. Po několika desítkách kol už došlo na hypotetické písně jako třeba Sv. Martin, na bílém koni, přijel si pro ni… či 150 koní pod kapotou má, jeho Kawasaki zelená… Celý veselý večer zakončil Terry se svým zamyšlením nad významem Tensingu pro Boha i pro nás. Ale to se už večerní hodina naklonila, den se více a více klopil k 17. listopadu. Jako na zavolanou přišla spásná večerka, kterou mnohý ocenil. I neděle začala snídaní, po které jsme se zúčastnili bohoslužby v nedalekém kostele, slouženou Petrem Chlápkem. Po ní už na nás čekal autobus a cesta na vlak, to je ale jiná pohádka a jiné království… . Jaký byl tedy Know How seminář? Jistě plný pěkné TS atmosféry, nových přátelství, veselých zážitků a určitě i nových zkušeností. Kdy jindy máme šanci potkat tolik jiných ten-singářů a konfrontovat s nimi své zkušenosti nebo si jen tak užít trochu poctivé ymkařské legrace. A tato akce určitě aspoň jeden, když už ne všechny cíle, splnila. A proto se jí jistě všichni zúčastní i příště. / Štěpán Černý - cernees@post.cz /