Co ve vánoční čas, ten rodinný, krbový, tajemný, laskavý, babičkovský, dárkový, intimní, přesladký, útulný a radostný čas, dělá člověk, který se dobrovolně rozhodl sloužit několik měsíců v zahraničí?

Spočítá zbylá eura prosincového kapesného, požádá o vánoční příspěvek na dopravu domů, kalkuluje, vypočítává pro a proti, odolává, podléhá vlivu svých rodičů a kamarádů nebo vymýšlí krizový plán pro případ, kdyby zůstal, s kým bude a jak to všechno přežije. Nakonec tedy buď frčí domů vyprávět o Vánocích ve vzdálené zemi nebo pod větví s papírovými ozdobami sní s ostatními dobrovolníky o domácím cukroví. Minutku hojnosti spokojeného vánočního času jsem věnovala těm, kteří to zpátky domů nestihli a většinou poprvé zakusili nezvyklou chuť Vánoc bez svých rodičů, kamarádů, rodného jazyka, zvyků, písní, vůní a jistot své rodiny. Vánoce v cizí zemi jsou ale jen špetkou zážitků, které se dobrovolníkovi v zahraničí dostává, obvykle přesně tolik, kolik je schopen unést. Přibližuji vánoční osudy alespoň několika z nich:

Eva přijela z Francie jen na pár vánočních dnů a na Silvestra spěchala zpátky do své hostitelské organizace, ve které pracuje coby asistentka mentálně postižených klientů rezidenčního domu v Remeši. Připravovala silvestrovskou noc pro klienty, kteří přes Nový rok zůstali v centru.

Lucka přijela zase jen na Nový rok se smutkem, že už za měsíc končí její roční působení v Greenpeace ve Vídni a s nápadem, že chce dál studovat v Rakousku a využít zkušenosti ze zahraniční neziskovky.

Ctibor a Jirka zůstali na Vánoce v liverpoolském divadelním centru Yellow House, kam odjeli na jeden rok pracovat v divadelních projektech pro mládež.

Magda se jen na skok vrátila z francouzského projektu v informačním centru Evropské unie, kde vyučuje angličtinu, češtinu a asistuje v několika dalších projektech centra. Má spoustu prostoru pro vlastní iniciativu a říká, že na začátku musela celkem hodně tvořit a vymýšlet vlastní práci, kterou by mohla být centru užitečná.

Lída také přijela na pár dnů z belgického Gentu, kde pracuje v několika projektech, určených pro mentálně postižené děti a jejich rodiny. Lída je v této organizaci vůbec prvním dobrovolníkem, a tak je většina jejich povinností určená jí samotnou, respektive fantazií, s jakou se zapojí do připravovaných akcí pro děti, které centrum navštěvují. Lída pracuje v projektu od srpna a holandština se pomalu stává jejím druhým jazykem.

Helenka se vrátila hned po Vánocích zpátky do Litvy, kam odjela jako dobrovolník na šest měsíců. Týden hostila ve svém nevytopeném, ale útulném bytě, české kamarády, prováděla je po Vilniusu, seznamovala s ostatními zahraničními dobrovolníky a svou hostitelskou organizací, která má několik projektů v místních dětských domovech. Helenka se stará o “rodinu” dvaceti dětí od 1 do 19 let, připravuje program pro ty nejmenší, dělá úkoly se staršími, vyučuje angličtinu, kreslí, plete, hraje, chodí na procházky a maže chleby a u toho všeho studuje litevštinu, což je jazyk Baltu, tedy daleko od slovanského základu. Helenka je v Litvě jako doma, domluví se po dvou měsících a rozumí kultuře, zvykům, nevytopeným autobusům, stravování a lidem - svejchata, tedy "na zdraví"!

Podrobnosti o dobrovolné službě v ymkách i jiných neziskovkách v Evropě získáte na 224872044 nebo iva.klimentova@ymca.cz.

Iva Klimentová