Hrdina. Co si představíte pod tímto pojmem? Má smysl se bavit o hrdinství? O idolech, vzorech?

Určitě má, vždyť právě hrdinové, idoly, mají nezanedbatelný vliv na vývoj naší osobnosti, našeho charakteru, na konstrukci žebříčku našich hodnot.

S postavou hrdiny pracují všechny pohádky, bajky, přísloví ve všech kulturách. Nechci se na tomto malém prostoru pouštět do podrobného rozboru archetypu hrdiny, navíc mám za to, že každému je jeho význam pro život člověka zřejmý, a proto se pustím rovnou do další kapitolky.

Každá doba má své hrdiny!
Jsem již dřívějšího data narození, a tak nevím, co se dnes učí v dějepise, ale my jsme se učili, že všechno začalo tzv. prvobytně pospolnou společností – šlo o život v jakési rodové komunitě – copak tam asi tak mohli mít za hrdiny? Není to asi moc složité, zřejmě ten, kdo byl silný a dobrý lovec, také odvážný bojovník. Řím měl své gladiátory, středověk své rytíře, minulé století své sportovce, umělce. Kdo zaujímá místo idolů dnes? Odpovězte si sami.

Každá kultura má své hrdiny!
Ano, jistě po tisíciletí měla, a ti měli společné rysy, ať už šlo o indiány, pastevce na mongolských planinách či kteroukoliv jinou společnost. Nejinak je tomu ovšem dnes. Na celém světě TV podsouvá každému mladému muži stejného Davida Hasselhoffa v Pobřežní hlídce a s ním i touhu prožívat život jako on. (Dle jednoho výzkumu konaného po celém světě znalo tohoto herce více lidí než Jana Pavla II.)

Každý věk má své hrdiny!
Jistě, dítě nepřehoupnuvší se ještě za pátý rok svého života miluje Teletubbies nebo Rumcajse, ale hned vzápětí se to už začíná lámat. Počítačové hry (nebojte se – neházím je do jednoho pytle - rozlišuji vhodné a nevhodné), takže ty nevhodné hry přinášejí typ hrdiny, který, řečeno slovy jednoho jejich výrobce: “který nedělá nic jiného, než co by děti mohly vidět do 22 hodiny v TV.” (Byla to reakce na výtku, že v jeho hře hlavní hrdina střílí do (mimo jiné), dětí a krev se rozprskává všude kolem. Na první pohled je to jakási příprava na další období věku, kdy se oním obdivovaným idolem stává Terminátor, Likvidátor, Čijakýátor. Je v tom ovšem jeden rozměr navíc – náboženská složka – a tím se stává prefabrikátorem našich myslí – podvědomě nás připravuje na příchod vysvoboditele, jakéhosi Maytrey (Maitrey), zde ztělesněného Silvestrem, Arnoldem či jim podobným neporazitelným, nesmrtelným, většinou právě za “dobro” bojujícím spasitelem (zachráncem), který sám, svou vlastní silou zachrání celé město či dokonce celý svět před zkázou.

Jaksi se nám z toho vytratily ženy – nemyslíte? Copak ženy nemají své “hrdinky” ? Ale jistě, že mají. Chvilku je to Twigi, pak zase nějaká jiná anorektička (omlouvám se všem anorektičkám, vím, že je to strašná nemoc, právě proto jsem si zde dovolil na to preventivně upozornit).

Produkce umělých hrdinů podsouvaných reklamními kampaněmi má cíl jediný – zisk. Ideál krásy, mužnosti (pouze v novém voze značky XY jsi ten “pravý muž”), ženskosti (pouze oblečená ve značce XY jsi vždy “IN”) je utvářen za člověka, firmy se ti o něj postarají, řeknou ti, co tobě sluší – co? No přece to, co vyrábějí, starají se ti dokonce o tvůj sociální kontakt (pouze se sušenkami XY nejsi nikdy sám”).

A co vaše vzory? Kdo je tvým vzorem? Koho považuješ za hrdinu?

Žijí mezi námi!
Jel jsem jednou autobusem z Roudnice nad Labem do Prahy, všechna sedadla byla obsazená. Nastoupil čiperný veselý stařík a volné místo žádné. Sedící omladina měla náhle "studijní záchvat" (všichni upřeně zírali do svých sešitů, učebnic a skript), a vzájemně soutěžili v nespolečenské hře "jen nezvednout hlavu jako první". Když jedna paní jemně něco naznačila o "té dnešní mládeži", onen vitální dědulka paní zvesela opáčil: "jen je nechte já jsem zvyklý stát z apelplacu v koncentráku."

Podobných lidí, kteří ve svém životě prokázali hrdinské postoje, prožili chvíle kdy museli bojovat se zlem okolo sebe nebo i “jen” v sobě, nebo “jen” poctivě dělali svou práci, starali se o rodinu a své bližní je mnoho, stačí jen vnímat, zajímat se, přemýšlet o tom…

Stále mezi námi žijí lidé, kteří prožili válku, kteří zachránili lidský život, rozhodli se bojovat se svým handicapem, ať už tělesným či sociálním, kteří…

Kdo je tedy dnes hrdinou, vzorem hodným k následování, co je to pravé hrdinství?

Aby byl člověk hrdinou nemusí mít 3 kulomety - v každé ruce jeden (taky vám to jaksi nesedí?). Hrdinou jsi možná i ty, pokud vždy víš co děláš, pokud dokážeš říct ne, když o věci nejsi přesvědčen, pokud se dokážeš zastat šikanovaného, pokud daruješ krev, pokud neutíkáš před problémem, pokud se nenecháš koupit – nezaprodáš svůj názor, pokud se dokážeš vzdát své výhody ve prospěch druhého, postavit se nespravedlnosti, pozdravit sousedku i před partou.

A tak chcete-li se podívat na nějaký film o skutečném hrdinovi nebo kde si tuto otázku “hlavní hrdina” filmu alespoň klade, podívejte se na Krtečka (myslím to vážně) nebo na kanadský film Ježíš z Montrealu nebo na nádherný tibetsko-italsko-francouzsko-americký film Tibet a nebo naopak se preventivně koukněte na americký film Vrtěti psem, o kterém mi dva známí pracovníci TV NOVA řekli, že od reality se tento film liší jen opravdu nepatrně.

J. V. Hynek

PS: Pokud se vám zdá užití prvních dvou obrázků na tento časopis divně laciné, pak je to záměr autora – mají podtrhnout plytkost v dnešním světě platných hodnot, popisovaných v textu. (To jen tak pro ty nedovtipné.)