Asi vás neminula informace a de facto státní oslava vstupu ČR do EU. Také na stránkách květnového Proteinu nechybí o této události několik zmínek. V době psaní tohoto příspěvečku nevím, co všechno sem kolegové napíší, ale předpokládám, z toho, jak je znám, že budou sršet spíše eurooptimismem.

Já sám sebe označuji za skeptického eurorealistu. Jistě vidím v EU i onen nahlas deklarovaný potenciál, nicméně spíše teoretický.

Vycházím z toho, že ať už se podíváme v historii na jakékoliv snahy o sdružení států do nějakého celku – ať už to bylo díky strachu ze silnějšího nepřítele, šlechtickým sňatkům z rozumu či válečné dobývání nových území, nikdy to moc dlouho nevydrželo. Nejsem si jist, že by tento pokus – snad díky jiné vnější formě – měl tuto historickou zkušenost popřít. Ba naopak – mám za to, že ani ta vnější forma není natolik odlišná od těch minulých. Z pohledu vyspělejších zemí jde vlastně o „válku“, i když vedenou v kravatách od úřednických stolů – o válku ekonomickou, mající za cíl umožnit nemožné – zabezpečit slibovaný trvalý růst ekonomiky, jež je politiky všech států slibován v každém národu. Zkuste být vládou, která před volbami řekne, že nebude ekonomický růst. A ptám se, je možný trvalý růst v uzavřeném systému? Zkuste dát do pytlíku příliš mnoho popcornu a dejte ho do mikrovlnky. Každému je jasné, co se stane.

Trvalý růst není možný, alespoň ne v uzavřeném systému, a tak se rozvinuté země snaží získat další prostor pro odbyt svého zboží, aby se ono prasknutí pytlíku pokud možno oddálilo – alespoň do dalších voleb. USA mají dostatek moci na to, aby své nové kolonie získávaly otevřenou válkou. Evropa nemůže zůstat pozadu a tak se její vyspělé státy snaží nabídnout těm méně vyspělým „pomoc“ v podobě možnosti nakupovat v jejich supermarketech levné zboží vyráběné v třetím světě – tedy „koloniích“-, které se jim podařilo získat již předtím.

A pro vstupující země jde spíše o sňatek z rozumu – pokud nevstoupíme, dostaneme se právě na úroveň onoho třetího světa. Takže ano, vstup do EU má své výhody (tak je to prezentováno), ale pravdivější formulací spíše je, že je nutností – budeme moci cestovat, kupovat a prodávat, protože pokud bychom se „svobodně rozhodli“ nevstoupit, neměli bychom onu potřebnou značku, abychom byli bráni za rovnocenné.

Zdá se vám mé vidění věci poněkud levicové? Ujišťuji vás, že ani náhodou, to bych dostal kopřivku sám ze sebe.

Směr, kterým jsme se však vydali, nemůže skončit jinak než totalitou. Rád bych se mýlil, ale nemám pro tuto naději zatím jedinou indicii…

Pokud máte jiný názor, neberte prosím tuto glosu jako výzvu k diskuzi či polemice, nebráním se jí, ale vím, že bych na ni neměl čas a bude lépe, když si na ni alespoň sedm let počkáme a budeme moci věci hodnotit s odstupem…

Jan Tobler