11/2004

Prolomení ledů

Vydáno dne 12. 11. 2004 (3169 přečtení)
Jak to vypadá, když se sejde výkvět české a slovenské Ymky?
Je předseda YMCA v ČR Tomáš Matuška gambler? A je na tom slovenský předseda Rasťo Lauko lépe?

Tomáš Matuška, předseda YMCA ČR a Štěpán Hejzlar,generální sekretář YMCA ČR
Je čtvrtek 23. září, odpoledne. V údolí řeky Oravy nedaleko Kraľovan je klid, mrholí. Nic nenasvědčuje tomu, že by se zde mělo v brzké době udát něco mimořádného. Jen směrovky s nezaměnitelým logem YMCA umístěné na stromech a sloupech u cesty vedoucí k rekreačnímu objektu ve stráni dávají tušit cosi neobvyklého. A skutečně, v podvečer se objevují první příchozí, kteří míří po cestě vzhůru podle směrovek až k hotýlku umístěnému na úpatí hory. Po čtrnácti letech od obnovení YMCA na území Česka a Slovenska se Ymkaři z obou zemí vydali na společné setkání, aby zjistili, jak spolu mohou česká a slovenská Ymka spolupracovat. O budoucnosti YMCA se pod Malou Fatrou diskutovalo hojně. Možná důležitější než samotný předmět debat byl ale fakt, že se tak slovenští a čeští Ymkaři lépe poznali, a přesvědčili se o tom, že Ymky na obou stranách hranic řeší velmi podobné problémy.

Dostat se na československé (dovolte mi vrátit se alespoň tímto do doby první republiky, kdy se Ymka nedělila na českou a slovenskou, ale byla československá, ostatně jako téměř vše ve společném státě) setkání Ymkařů bylo a nebylo jednoduché zároveň. V Proteinu se objevila zmínka v diářku prázdninového čísla, v září potom přibyla ještě půlstránková pozvánka. Protože ovšem tato dvě avíza nelze považovat za důkladnou reklamu, dá se předpokládat, že se o setkání mnoho lidí nedozvědělo, a když, tak příliš pozdě.

Cena byla více než lidová. Kdo se chtěl na setkání podívat, odevzdal v účtárně ústředí YMCA šest stokorun a padesátikorunu a měl postaráno o kvalitní čtyřdenní program. Nakonec se počet účastníků pohyboval okolo čtyřicítky. Z Ústí nad Labem, Prahy, Brna a Ostravy dorazilo celkem asi 20 lidí, nepřijela naopak YMCA Znojmo a účastníci setkání tak přišli o možnost sledovat zajímavou prezentaci stále ještě celkem exotického sportu - korfbalu. Znojemským vypověděl mikrobus již několik desítek kilometrů za rodnou hroudou a rozhodli se vrátit domů. Ani Slováků nepřijely davy, a tak se setkání odehrávalo v celkem komorní atmosféře.

Pamětni pravidla, že YMCA rozvíjí nejen ducha a duši, ale i tělo, připravili organizátoři hned na druhý den ráno sportovní turnaj. Disciplína byla jen jedna - brännbal, hybrid softbalu a baseballu původem ze Skandinávie. Brännbal tedy posloužil jako náhrada za nepřítomný znojemský korfbal. Lítého boje na louce poseté ovcemi a bohužel také ovčinci (ve smyslu exkrementálním) se zúčastnili téměř všichni, včetně generálního sekretáře slovenské Ymky Rasťa Lauka. Čeští statutáři zase fandili a drželi roztaženou ymkařskou vlajku. Uvolněnou atmosféru tří brännbalových utkání dokumentuje skutečnost, že si pálkaři mohli vybrat, čím chtějí tenisák odpálit. K dispozici totiž bylo kromě klasické baseballové pálky také kuchyňské prkénko.
Sekretářka pro zahraničí YMCA ČR
Dalším (podle mnohých hlavním) bodem programu byly workshopy, sportovní, kreativně-duchovní a sociálně-ekologický. Workshopů se účastnili všichni mladší 23 let, starší (rozuměj šéfové obou Ymek, generální sekretáři, předsedové a další pracovníci ústředí) diskutovali o budoucnosti Ymky v obou zemích. Úkolem každého workshopu bylo vymyslet projekt československé ymkařské spolupráce. Sociální workshop přednesl návrh uspořádat v blízké budoucnosti československé Mraveniště, kam by přijeli zástupci ze všech českých i slovenských sdružení YMCA (pro zástupce českých Ymek, které nebývají na českém Mraveništi zastoupeny dodejme, že „všech“ v tomto případě znamená opravdu „všech“). Kromě toho by se do programu mohli zapojit také senioři, kteří by mladým účastníkům přiblížili osobním svědectvím tradici Ymky. Sportovní workshop vytvořil komplexní plán československé YMCA olympiády, v klasických i spíše zábavných disciplínách. Duchovní workshop přišel s návrhem pořádat poprázdninová setkání všech Ymkařů, kteří o prázdninách, ale i běhe mroku působí jako táboroví vedoucí nebo jako vedoucí různých dětských kroužků a potřebují zkrátka „dobít baterky“. Za tímto účelem by se měly konat „regenerační“ pobyty, kde by bylo dost času nejen na tělesný, ale i na duševní odpočinek, na zamyšlení, na modlitbu.

Ymkařští „hlavouni“ se zabývali budoucností Ymky, jejími prioritami do budoucna a také hledáním zdrojů pro její fungování. Co se zdrojů a hospodaření týká, mají obě Ymky celkem dobré vyhlídky do budoucna a mohou si navzájem sloužit jako zdroj nápadů, vždyť v čele slovenské Ymky stojí dva ekonomové (rozhovor s programovou sekretářkou slovenské YMCA Evou Rosíkovou přinášíme v tomto čísle, rozhovor se slovenským generálním sekretářem YMCA viz Protein 11/03). Priority slovenské YMCA jako je prevence HIV či podpora rodiny, ale také strategický plán Ymky Slovensko na příštích pět let. To vše přibližuje v našem rozhovoru Eva Rosíková.

Na české straně zase poskytuje své zkušenosti mladý, ale již zkušený fundraiser Pavel Hušek z dynamické Ymky v Ústí nad Labem. Kromě fundraisingu (získávání zdrojů) mají ústečtí zkušenosti například s PR záležitostmi, dobrý fundraising přinesl i zdroje na velmi kvalitní internetový portál ústecké Ymky.
Pavel Hušek z YMCA v Ústí nad Labem
Na rozdíl od slovenské Ymky chybí té české již zmiňovaný strategický plán na příštích pár let. Slováci se chystají také na průzkum mezi podnikateli, který se bude týkat vnímání dobrovolníků a dobrovolnické práce.

Z organizačního hlediska mají slovenští Ymkaři výhodu v počtu členů ústředního výboru YMCA. Je jich pouze sedm, narozdíl od českých pětadvaceti. I v ÚV YMCA stejně jako v každém jiném hlasovacím orgánu platí přímá úměra mezi počtem členů a malou akceschopností. Menší počet delegátů se snáze dohodne, a i když není ve slovenském ÚV zastoupena každá Ymka jednotlivě, má menší počet členů pozitivní efekt na rozhodování o ymkařských záležitostech a nedochází tolik ke zbytečnému handrkování a mluvnickým cvičením, tak jako na jednání ústředního výboru české Ymky.

Od práce si účastníci setkání oddechli další den na horské túře. Bylo připraveno několik variant, od náročného výstupu na hřebeny Malé Fatry, přes výšlap na bližší kopec a návštěvu osady s roubenými stavbami až po nenáročnou vycházku k vodopádu a výlet na nedaleký zámek. Zasněžené vrcholky hor, které jsme pozorovali z oken ubytovny, odradily od nejnáročnější varianty téměř všechny, až na několik slovenských nadšenců včetně jedné z „hlav“ slovenské Ymky Evy Rosíkové, která spolupracuje s televizním pořadem Cestománie (nyní Nová cestománie) a v porovnání s výpravou na Aljašku byl pro ní výstup do sedmnáctisetmetrové výšky lehkou procházkou na sobotní odpoledne.

Čtvrtý den, v neděli, po bohoslužbách, bylo setkání českých a slovenských Ymkařů ukončeno. Ze stožáru před ubytovnou byla stažena vlajka YMCA, z cesty zmizely směrovky s ymkařským trojúhelníkem. Závěrem se tedy patří krátce shrnout, jaké že vlastně bylo československé setkání Ymkařů.

Bylo komorní, neokázalé, inspirativní. Znamenalo pro obě Ymky „prolomení ledů“, jak se ostatně nazýval i první seznamovací večer. Nikoli proto, že by obě Ymky měly špatné vztahy, ale proto, že otevřená diskuse se lépe vede v neformální atmosféře, jaká zde panovala, než na oficiálním jednání valných shromáždění či ústředních výborů. Dalším podobným projektem by mohlo být zmiňované československé Mraveniště, bude-li realizováno.

Vojtěch Berger

[.. Celý článek | Autor: vojbergr .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]