12/2004

Doušek inspirace

Vydáno dne 01. 12. 2004 (2683 přečtení)
Pokud vás napadla vynikající myšlenka udělat si doma, venku, ve škole, ve zkušebně.…kdekoliv svoji čajovnu, pak než ji obohatíte o ryze české prvky, nechejte se inspirovat od „mistrů“.

Japonsko a Čína Umění čaje představuje nejenom samotnou přípravu čaje, ale i cit pro čajovou keramiku, sbírání starých písní, básní a historek, které s čajem souvisejí. Při správném čajovém obřadu byste si měli odpočinout a uvolnit se, oprostit se od napětí a stresu. Čína je sice považována za kolébku pěstování čajovníku, ale na japonský čajový rituál nemá. Když Japonsko převzalo čajový obřad z Číny, časem ho upravilo a rozvinulo v souladu s filozofií zen. Přední čajoví mistři stanovili pro cestu čaje nový ideál – wabi (smutek, opuštěnost), který byl chápán jako bohatství v chudobě nebo krása v prostotě. Čajový zvykem se stalo vychutnávat čaj na klidném místě. Do té doby totiž obřady často probíhaly i jako velké shromáždění. Co k takovému prostému čajovému rituálu, čanoji, potřebujete? Postačí vybudovat si zahradu na odlehlém místě, nejlépe někde pěkně v horách, kam se hosté musejí dopravit na koních či v nosítkách. Pak zahradu rozdělte na několik malebných koutů, tak aby každý navodil jinou atmosféru. Nezapomeňte pro ně vymyslet příznačná jména, něco jako Zahrada vábící k odpočinku či Zahrada vzdouvajících se vln. Pak už jen postavte jednoduchý zahradní pavilon, vytesejte schůdky, zasejte na bambusový háj a průzračné potoky překleňte dřevěnými můstky. Další podmínkou je duchem spřízněná skupinka vzdělanců, která bude ochotna vystoupat do těchto výšin a zdolat strmá úbočí skal. Klíčem k vydařené čanoji je pozvání. Největší dojem uděláte, když pozvánku vlastnoručně napíšete uměleckou kaligrafíí. V tradičním provedení bývá tato pozvánka svinuta do ruličky. V případě, že sami takovou pozvánku obdržíte,sluší se, abyste odpověděli a poděkovali. Lámete si hlavu, co na sebe? Určitě nic nezkazíte, pokud si obléknete elegantní kimono tlumených barev a bělostné palcové ponožky zvané tabi. Ve výbavě každého hosta by neměl chybět skládací vějíř sensu a pro jistotu papírové ubrousky kaiši. Nastává okamžik, kdy se hosté dopravili k vaší čajové chatrči (sukiji). Sluší se aby se hosté dvacet minut před zahájením čanoje shromáždili v čekárně a rozumně se dohodli v jakém pořadí zaujmou v čajovně místa. Také si musejí zvolit hlavního hosta – šókjaku, jímž seobvykle stává člověk nejstarší věkem nebo s nejvýznamnějším postavením. Zatímco se hosti hádají, vy máte dost času připravit malé pohoštění zvané kaiseki, do kterého přidáte kousek od zeleniny, rýže, ryby, krevety….co dům dá. Pokud neoplýváte kulinářskými dovednostmi, nabídněte hostům nahřáté kameny, které po přiložení na žaludek zmírní pocity hladu. Pokud jste mezitím stihli pečlivě poklidit domek a zahradu a stále vám zbývá chvilka času, můžete stvořit čabanu a květinovou výzdobu určenou pro čajový obřad. Hle, hosté se už dohodli na pořadí, přistupme tedy opět k samotnému procesu. Hostitel se přivítá krátkou úklonou s hosty a po zahradní stezce je vede k čajovému domku. Nenápadnou venkovskou brankou projdou do vnitřní části zahrady. Tímto aktem za sebou hosté nechávají rušný vnější svět a vstupují do míst plných klidu a míru. U nádržky s vodou si umyjí ruce a vypláchnou ústa, čímž ze sebe symbolicky smývají prach a balast světa. Podle určeného pořadí pak nízkým vchodem pokorně sehnutí a bez bot vejdou do čajovny… V domku, ve kterém se čajový rituál odehrává vévodí přítmí a uprostřed se rozprostírá ohniště, na němž se v železný kotlík vaří čaj. Samotný rituál se dělí na několik sezení. Pro každé sezení je typický jiný čaj a jiné pohoštění. Abychom dodali na dramatičnosti, jednotlivé části rituálu oznámíme údery gongu. Hosté by neměli zapomenout uctivě zdravit lehkým pokleknutím. Hold vzdáváme nejen hostiteli, ale pokloníme se i před květinou a kotlíkem, jenž tiše bublá na žhnoucím ohništi. Zkrátka čím častěji tím lépe. Popsat čajový obřad se vším, co k němu patří, obzvláště podávání čaje, by byl nadlidský výkon. V Japonsku jeho výuka obvykle trvá tři rok. Každičký pohyb, sebemenší gesto se řídí přesně určenými pravidly, na které v našem Proteinu není dostatek místa. Proto přijměte, alespoň část, aby nedošlo k netaktnímu chování až budete pozváni na čajový obřad. Po prvním usrknutí se sluší pochválit výraznou chuť a vůni hustého silného nápoje (kouči). Následují ještě jeden či dva doušky. Po tomto úkonu hlavní host položí čajovou misku před sebe, v místech, kde se jí dotkla jeho ústa, ji otře papírovým ubrouskem kaiši, otočí ji čelem k sobě a předá dalšímu z hostů. Než se všichni vystřídají, vládne v místnosti klid a soustředění, občas přerušované mumláním nezbytných zdvořilostních frází: „Napijte se první vy, prosím. Promiňte, že piji před vámi…“ Když se všichni napijí a miska je zcela prázdná, donese ji poslední z účastníků hlavnímu hostu. Na závěr přípravy hustého čaje čajový mistr poklekne před východem z čajové místnosti, omluví se za svou nedokonalost a všem hostům poděkuje. Také oni mu vyjádří svoji vděčnost. To bylo letmé přiblížení čajového rituálu, jehož smyslem je objevování krásy v těch nejprostších a nejpřirozenějších věcech a dějích, které nás obklopují. Věřte, že nejlépe však postačí váš osobitý šarm. Mnohé návštěvníky Číny možná pak nepřekvapí, že čaj se tu často v čajovnách pije ze zavařovacích sklenic. S pitím čaje s misek bez oušek se zde můžeme setkat především v čajovnách, které navštěvují zahraniční turisté. Africké usrknutí Pití čaje se stalo vášní i v Africe. Typické je, že Afričané pijí silný a velmi sladký čaj. Pití čaje na „africký“ způsob spočívá v hlasitém usrkáváním. Těmito zvuky nejlépe oceníte vůni a chuť čaje. Ruský samovar V Rusku a Gruzii se můžete setkat s vařením čaje v samovaru. Samovar je speciální nádoba z nerez oceli nebo mosazi, která se vytápí dřevěným uhlím. Modernější typy jsou elektrické. V samovaru se tak po celý den udržuje horká voda, která slouží k přípravě čaje. A jak praví ruské přísloví: Tam, kde mají dobrý čaj, se méně pije vodka. Tibetský energetický nápoj V Tibetu se připravuje především lisovaný čaj, který je v podmínkách, ve kterých tamní kočovníci žijí, nejpraktičtější. Tibeťané ho popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro Evropany způsob naprosto neobvyklý. Navíc, jak většina cestopisů z této oblasti tvrdí, bývá toto máslo často žluklé. Nápoj má vysokouenergetickou hodnotu a pomáhá tak obnovit síly lidí. Angličtí pijáci čaje Kdo by neznal spojení čaj o páté. Vévodkyně Anna z Bedfordu vytvořila na počátku 19. století tradici odpoledního čaje – svačiny, aby zaplnila a zpříjemnila poměrně dlouhou dobu mezi anglickým lehkým obědem a večeří. Zajímavý nápad dostal i hrabě Sandwich a tak spatřil světlo světa „sendvič“. Oba tito kulinářští tvůrci se pevně zapsali do britské čajové tradice a lidé měli hned přinejmenším dva dobré důvody, aby se odpoledne scházeli. Za velkou louží V USA, kde je spíše preferována káva, se stává čaj čím dál tím více oblíbený. Nejspíš to souvisí s potvrzením léčivých účinků zeleného čaje. A ochrana zdraví se pro Američany, jak známo, stala módním životním stylem. V USA také došlo k objevu ledového čaje. V roce 1904 na světovém veletrhu v St. Luis byl prodej čaje díky vlně veder nulový. Jistý anglický obchodník se ale nehodlal vzdát a vymyslel osvěžující ledový nápoj, který se stal brzy hitem. Správná příprava čaje Ať už jsme kdekoliv a praktikujeme jakýkoliv obřad, měli bychom dbát na několik pravidel. Hned pro začátek bychom měli dbát na skladování čaje. Tato rostlinka snadno přijímá různé pachy a vadí jí světlo. Proto bychom ji měli skladovat v tmavém a dobře uzavřeném obalu na suchém a chladném místě, daleko od věcí s výraznou vůni. K přípravě čaje můžeme použít vodu z vodovodu, ale nikdy ne předem teplou. Důležité je také správné načasování pro sundání konvice z ohně. Pravý okamžik nastává tehdy, když se objevují první bublinky, ale voda nestačila ještě vzkypět. Pokud připravujeme černý čaj, zalijeme lístky ihned. Pokud jsme dali přednost zelenému čaji nebo oolongu, necháme vodu chvíli “vydechnout“. Čaj spařujeme asi tak 3 – 5 minut, přičemž záleží na druhu čaje. Na závěr někdo čaj sladí cukrem či medem, někdo přidává citrón nebo mléko, jako např. Angličané. Nedoporučuje se ale kombinace mléka s citronem. Ten nejchutnější Pokud jste se někdy v čajovně začetli do nabídky čajů, mohli jste žasnout nad vytříbeným básnickým jazykem, v němž jsou charakteristiky jednotlivých nápojů napsány. Přímo vás vybízí, abyste zakusili čaj nezaměnitelného kouřového nádechu, chlebově nasládlé, lehce oříškové, vytříbené chuti, či jemné svěží svíravé chuti s tóny vzácných dřev, sladce travnaté a dlouze doznívající, lehce bylinkového charakteru. Bylo by odvážné se na těchto stránkách pustit do charakteristiky všech čajů, i když jsou mezi nimi takové, které by si to jistě zasloužily. Bude tedy na Vás je jeden po druhém ochutnat a třeba si pak jednou po napití řeknete: „Hmm. to je ta pravá hladká, ušlechtile nahořklá chuť.“ /Veronika Kočová/

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]