V době válek a nepokojů se mnoho lidí obrací k různým náboženstvím. A to jak s prosbami o utišení bojů a o pomoc těm, které konflikt nějak postihuje, tak i s existenčními otázkami. Především ti, kteří nejsou v žádné víře zakotveni si kladou otázku, zda vůbec náboženství mají smysl a zda ten či onen Bůh existuje a pokud ano, jak může všechny ty hrůzy dopustit.


V současné době je i různý pohled na různá náboženství. Například Buddhismus je všeobecně posuzován jako mírumilovné náboženství, které vede své stoupence k vnitřnímu pokoji a tím i k míru a všeobecné lásce ke všemu kolem nás. Na druhé straně je zde Islám, který právě teď je vnímán jako „nejnebezpečnější“ náboženství a mnoha válek a sporů je spojováno právě s ním. Ale nemůžeme takto generalizovat. podívejme se proto krátce na náboženství, které je jaksi uprostřed těchto dvou.

Křesťanství má za sebou dlouhou a kontroverzní historii. Kdybychom jej například posuzovali z pohledu středověku, můžeme nabýt dojmu, že o nic jiného než o války nejde. Podíváme-li se ale zase na počátky křesťanství do doby ježíšovské a poježíšovské, setkáme se s ním, jako s nejmírumilovnějším náboženstvím. A co je tedy opravdovější ? Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Dal nám život a drží nad námi ochranou ruku po celý život. Ale tím jeho intervence do našich životů končí.

Bůh nám totiž dává i svobodu. A to i k činění. A když si člověk neváží božích darů (mezi nimiž je samozřejmě i život), tak s nimi nedokáže zacházet a ničí je. Také se stane, že náboženství je zneužito ve prospěch určité skupiny. A pod rouškou dobrého úmyslu vede války, které vůbec nemají s křesťanstvím nic společného. A tak se navraťme do doby počátků a čtěme Bibli, neboť pak bude všem jasné, že Ježíšova slova o lásce k bližnímu a o odpouštění, nám mohou být jasným vodítkem a odpovědí na otázku, jak se křesťanství dívá na veškeré projevy násilí.