Při každodenním nákupu, jen málokoho z nás napadne podívat se, odkud zboží vlastně pochází. Obvykle spíše vybíráme to nejlevnější. A přesto zde existují výrobky a potraviny, jejichž koupí můžeme někomu pomoci.

Z hodin dějepisu se některým z nás vybaví bájný prototyp výměnného obchodu, kdy se každý pokoušel směnit to co měl a handrkování trvalo tak dlouho, ne obě strany byly „transakcí“ spokojeny. Když teď nepočítám domorodce na Trobridiandových ostrovech, nebo moji babičku ve Vršovicích, výměnné obchody se dnes moc nepraktikují a ve vřelém vztahu prodejce – zákazník se úplně pozapomnělo na výrobce. Následující řádky nám přiblíží snahy lidí, kteří spravedlivým obchodem bojují za spravedlivý svět. Třetí svět Jednou z nejznámějších asociacích sdružující „spravedlivé obchodníky“ je Fairtrade Labelling Organizations International (FLO). Jejím hlavním úsilím je zlepšit úroveň v zemích třetího světa. Nadnárodní společnosti požadují co největší zisky s co nejmenšími náklady, které tu právě díky volné legislativě nachází. To by v dnešním světě tržního hospodářství nebylo tak podivné, kdyby k tomu nedocházelo za cenu zničeného životního prostředí a využívání místního obyvatelstva a jejich dětí. Je smutné, že levné potraviny, které nám supermarkety nabízejí a za které tolik děkujeme, jsou vykoupeny tak vysokou cenou. Jak ale docílit toho, aby výrobky vyrobené za spravedlivých podmínek obstály na trhu mezi ostatními levnějšími produkty? FLO se snaží o to, aby zboží prošlo celým výrobním procesem v zemi původce. Zisk na začátku zpracování produktu je totiž úplně nejmenší a tak výrobce mnohdy obdrží jen malý zlomek z celkového zisku jednoho produktu. Zároveň se tak v zemi zajistí větší zaměstnanost. Další snahou je vynechání prostředníka, který si obyčejně za sjednání obchodu mezi výrobcem a prodejcem účtuje vysoké ceny. Zprostředkovatele zde vlastně zastává samotná organizace Fair Trade. Největší práci v ní odvádí dobrovolníci a i tak se snižují náklady. S logem Fair Trade se setkáme nejvíce u zboží jako káva, čokoláda, banány a čaj. I přes všechny snahy lidí, kteří se na spravedlivém obchodu podílí je však zboží stále v porovnání s ostatními dostupnými produkty drahé. Tabulka čokolády se pohybuje kolem padesáti korun, čaj a káva kolem sta korun. Cena 200 g instantní BIO kávy z Tanzanie činí 248 Kč. V době, kdy se ukazuje, že půjčky poskytnuté institucemi jako Světová obchodní banka, či banka pro obnovu a rozvoj, nebyly efektivně využity a vedou spíše k větší zadluženosti států, mohou být organizace typu Fairtrade novým řešením problému méně rozvinutých zemí. Výrobky s logem Fair Trade najdeme např. v obchůdcích Jednoho Světa a v prodejnách Albio v Praze, v Ekoporadně Veronica v Brně a nyní i v novém obchůdku Nazemi. Jako první supermarket se výrobky s logem Fair Trade rozhodl prodávat Carrefour. Podle informačního letáčku bychom měli ve speciálním stojánku u bio výrobků (nehledejte v regálech mezi běžným zbožím) najít Bio čokoládu Macao, bio kakao Chocolé, Bio káva nuevo Futuro, Tanzanijskou instantní bio kávu a Bio čaj Darjeeling. Na www.fairtrade.cz více. Ekofarmy Trochu jinou formou spravedlivého obchodu se zabývají ekofarmy. Tentokrát jde o narušený vztah konzumenta a přírody. Aby příroda nebyla přetěžována a zákazník na oplátku dostal kvalitní zboží, budují se dnes již u nás v České republice ekofarmy a s nimi spojené bioprodejny a biorestaurace. Nákupem biopotravin z ekofarem je přispíváno k chovu zvířat bez týrání, zlepšení sociální stability venkova a k podpoře ekofarmářů, kteří pečují o životní prostředí. Navíc dostáváte záruku, že biopotraviny jsou nezávadné a zdraví prospěšné. Zdá se to jako dobrá kompenzace za cenu přesahující běžné potraviny a proto jsou biopotraviny tolik oblíbené i u lidí, kteří se o přírodu jinak nezajímají. Biorestaurace se dnes, ve snaze uživit se, obracejí svou reklamou spíše na vyšší vrstvy než na „zeleně smýšlející občany“. Příkladem je např. restaurace Albio. Za topinku s pomazánkou zde zaplatíte 98 Kč, pokud si však v jídelním lístku přečtete „ořechová pomazánka se sezónním salátkem a topinkami z celozrnného ořechového chleba“, již vás to tolik nepřekvapí. V souvislosti s ekofarmami vyvstává další otázka, týkající se nákupu tuzemských či dovážených potravin. Hnutí jako např. Duha se obrací na zákazníky, aby nakupovali potraviny od českých zemědělců. Jeho nákupem se mimo jiné zmenší riziko způsobené dálkovou dopravou dojde k posílení místní ekonomiky a rozvoje regionu. Na www.pro-bio.cz více. Dobročinné organizace Spravedlivý obchod však může mít i zcela jinou podobu. Je jím prodej výrobků od lidí mentálně či tělesně postižených, nebo jinak v běžném životě znevýhodněných např. dětí v dětském domově. Myšlenkou i zde zůstává oboustranně výhodný obchod. Nákupem např. pěkného dárku pro kamaráda máte možnost udělat dvojnásobnou radost, protože někomu na opačném konci obchodního řetězce jste právě pomohli. Na stejném principu funguje i prodej časopisu Nový Prostor. Sami redaktoři nabádají, abychom si nenakupovali u bezdomovců, kteří se svým vzezřením snaží vzbudit lítost, ale naopak nakupovali u prodejců, kteří si dávají záležet na svém vystupování. Snahou je naučit je získat si peníze pílí a ne vzbuzováním lítosti. Rukodělné výrobky lze například zakoupit v obchůdku Jeden Svět v Praze. Na www.jedensvet.org více. Druhá strana jablka Jak docílit toho, aby zboží nabízené těmito organizacemi obstálo na trhu vedle mnohem levnějších produktů? Pomocí bývá certifikace a s ní spojená reklama zdravého a rozumného životního stylu. Tento styl se začíná stávat módou a díky tomu musí i jiné podniky na tento trend zareagovat. Bohužel začíná docházet k tzv. greenwashingu. Jde o reklamu odkazující se na zdravý životní styl, ačkoliv s ním vůbec nesouvisí. Jestliže se výrobek honosí svou „přírodností“, zkuste se podívat do esencí, kolik z nich v přírodě najdete. Často o přirozenosti potraviny svědčí její nepěkný vzhled, který jde však ruku v ruce s pravdivou chutí. Ti, kdo podlehli v jarních měsících rudě červeným jahodám, byli asi překvapeni, kam se poděla jakákoliv příchuť. O tom, že na západě je nenásilný obchod stálicí (nízké ceny…ale nikoliv za každou cenu!) svědčí i katalogy firmy Ikea. Ta se mimo jiné odvolává např. na ekologický design. Ten spočívá v tom, že např. nově navržená konvička má tvar, který umožňuje poskládat jednu do druhé. Tak se do automobilu vejde víc najednou, je potřeba méně vozidel a tím se snižuje vytváření emisí, které ohrožují životní prostředí. O tom, že se zároveň firmě hlavně snižují náklady spojené s přepravou, se nikde nemluví. Firma honosící se svou ekologičností je však dobrou známkou toho, že zákazníci o takovéto zboží mají zájem. Připusťme, že častou nevýhodou takovýchto produktů je jejich nedostupnost a tak díky za každého nového prodejce. Problémem také bývá získávání certifikátů od společností, které je prodávají, aniž by nějaké dodržování spravedlivého obchodu kontrolovali. Řešením je důvěřování jen osvědčeným certifikačním společnostem, které si nemohou dovolit kontroly zanedbávat. I certifikace však může mít své stinné stránky, kdy lpění na dodržování podmínek ne vždy zaměstnancům prospěje. Příkladem je např. výrobní podnik, kde zaměstnanci byli často nuceni přesahovat úměrnou pracovní dobu. Poté, co zákaznická firma začala po výrobním podniku vyžadovat certifikát typu Faire Trade, byla zavedena osmihodinová pracovní doba, ale k zlepšení podmínek zaměstnanců přesto nedošlo, možná naopak. Zaměstnanci museli vyrobit stejné množství výrobků jako dříve, ale nyní za mnohem méně hodin. Je samozřejmostí, že naprosto spravedlivý obchod nikdy nenastane, ale proč se nepokusit, alespoň o spravedlivější? Co tedy Jde o to, aby obchod byl opravdu prospěšný pro obě dvě strany. Je důležité, aby se lidé, jimž koupí jejich výrobku pomáháte, naučili o sebe postarat, aby jen pasivně nečekali na pomoc zvenčí, protože ta nemusí přijít vždy. Všechny tyto organizace mají jedno společné, snaží se pomoci, kde je potřeba, aniž by žádaly mnoho. Nechtějí, aby jste jim posílali peníze, jen chtějí, aby jste se zamysleli nad tím, co kupujete. I tak banálním rozhodnutím, jaký čaj si koupíte, můžete přispět k něčemu dobrému. Ano jsou dražší, ale jsou to skutečně vyhozené peníze? Věřím, že je mezi námi spousta lidí (studenti, důchodci), kteří by si takovéto výrobky rádi kupovali, ale nemají na to peníze. Můžete však myšlenku spravedlivého obchodu předávat dál a žádat výrobky Fair Trade např. ve vaší samoobsluze či čajovně. Možná si říkáte, že se nemůže nic změnit, vždyť ve světě komerce se pohybuje až moc lidí, které nějaký spravedlivý obchod nezajímá. To, co ale zajímá všechny a z čeho jsou živi, je poptávka na trhu a právě tu vytváříme my zákazníci. Tip redakce: www.ekospotrebitel.cz jsou zajímavé. /Verča Kočová/