09/2005

Jamboree Suldal 2005

Vydáno dne 06. 09. 2005 (3488 přečtení)
Když jsem někdy v březnu narazila v mailové poště na pozvánku na setkání skautů z různých křesťanských organizací v Norsku, zdály se mi podmínky až podezřele skvělé. Mezinárodní akce takového formátu jsem se nikdy předtím nezúčastnila, ale během jara se všechno postupně dolaďovalo, až…


…je 30.7. 2005 a Brno je sužováno vedry stejně, jako celá republika. Vpodvečer vyrážíme společně s dalšími sedmi lidmi směr severozápad. Než jsme projeli celou republiku, stihl každý poreferovat o průběhu tábora, který měli všichni za sebou. A protože se mezi námi nacházeli zástupci čtyř různých skautských oddílů z celé jižní Moravy, o zábavu nebyla nouze.

Další dva dny jsme strávili na dálnicích Německa, Dánska, Švédska i Norska a za úplné tmy se konečně 1.7. blížíme k Suldalu, který se nachází nedaleko přímořského městečka Sand na jižním cípu Norska. Přivítání bylo hodně veselé, protože jsme byli všichni (a především všechny) zvědaví na Magnuse, který měl na starosti skauty z cizích zemí. Ten se své role ujal velmi svědomitě a po půlnoci jsme už usínali ve stanech s očekáváním, co nás vlastně čeká…

A bylo se na co těšit. Norové se snažili ze všech sil a jediná chyba se objevila pouze zpočátku, kdy bylo obtížné, narazit na informace v jiném, než norském jazyce. Brzy jsme ale pochopili, že jsou zde Norové opravdu v obrovské přesile a kromě našeho ostrůvku pod českou vlajkou zastupovalo cizí národy jen několik Švédů, Holanďanů, Švýcarů a Srílančanů. Společný program byl ovšem tak pestrý, že brzy padly jakékoliv jazykové bariéry. Vypravili jsme se do hor, kde naše skupina získala pověst drsných Češek, protože jsme byly jediné holky, ochotné přespat mimo kemp. Za odměnu jsme však prožily příjemný večer s grilováním a povídáním okolo ohně při zapadajícím slunci.

Nutno podotknout, že počasí nám celou dobu příliš nepřálo, ale okolní krajina nám zamračené nebe dostatečně vynahradila. Stromy jako by byly zelenější, lesy hustší a voda průzračnější. O tom jsme se mohli dokonce osobně přesvědčit, když jsme sjížděli kousek nedaleké řeky, která zdálky vypadala docela obyčejně. Ale vodáctví v Norsku má trochu jinou příchuť, než když se člověk vypraví na Vltavu. Hladinu adrenalinu nám pak zvedl turnaj v paintballu a slaňování jedné z nejvyšších přehrad severní Evropy. Hloubka devadesáti metrů se zpočátku zdála jakoby nic, ale pocity kolem žaludku, když se nohy odlepily od betonové zdi, byly různé.

Po večerech bylo připraveno spousta zábavných programů a protože všichni účastníci splňovali podmínku minimálního věku 16 let, došlo i na rockový koncert (prý) slavné norské skupiny VAMP, speed dating (doslova rychloseznamka), karaoke i společenský večer, při kterém jsme vyrukovali s mazurkou a všechny naučili nejen taneční kroky, ale i doprovodnou písničku „Měla babka čtyři jabka“. Největší vytrvalci mohli vždy po půlnoci sledovat různé kultovní filmy jako Život Briana, Záhadu Blair Witch nebo skvosty norské kinematografie.

A tak v rychlém tempu utekl celý týden, ani jsme nevěděli jak. Poslední noc už se nesla v duchu loučení, kdy se hrály různé společné hry, předváděly se humorné scénky (ty v norštině byly vůbec nejpůsobivější) a došlo i na srdečné poděkování všem organizátorům. Na závěr se nad ránem téměř všichni zúčastnili mše svaté a druhý den jsme se s podivným smutkem vydali opět na dlouhou cestu domů.

Závěrem chci jen podotknout, že nás akce přišla díky ochotě z norské strany opravdu velmi levně. Ale především nám ve vzpomínkách navždy zůstalo spoustu zážitků. Proto všem vřele doporučuji, nenechat si ujít takové příležitosti, kterých je díky YMCA dost.

Veronika Veverka Motáčková 2. oddíl YMCA skaut Severky, Brno

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]