11/2005

Aby všichni jedno byli

Vydáno dne 19. 11. 2005 (2822 přečtení)
(Jan 17, 21) Následující úvahu pronesl Jan Šimsa na valném shromáždění YMCA v ČR dne 22. října 2005. Biblický citát „Aby všichni jedno byli...“ je základním mottem práce, poslání a smyslu existence YMCA.

Milí přátelé, bratři a sestry! Na první poválečné konferenci (říkalo se i retreat) jsem poprvé viděl na velkém bílém látkovém transparentu modrý nápis UT OMNES UNUM SINT. Natolik jsem uměl latinsky, že to znamená: ABY VŠICHNI JEDNO BYLI. Popravdě řečeno jsem tomu moc nerozuměl. Navíc jsme byli po válce nabroušeni proti každému, kdo chtěl, aby byla mládež jednotná, tedy abychom byli jedno, jednotni atd. Později jsem začal chápat, proč ymkaři přijali toto heslo koncem XIX. století za své – byla v tom touha po bratrství lidstva, v době vzrůstajících nacionálních snah, odcizenosti sociální i roztříštěnosti náboženské. Tedy touha po spolupráci a smíření. Pohled do Bible, do evangelia podle podání Janova, do jeho 17. kapitoly mi ukázal hloubku tohoto Ježíšova výroku, části jeho modlitby za učedníky, „i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří“, tedy i za nás. Stojí tam psáno: „... aby všichni byli jedno jako ty Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás. Aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ Jeden ze zakladatelů Ymky v Československu a její mnohaletý předseda Emanuel Rádl to vyjádřil takto: „Kristus nikoho netrestal, nikoho neodsoudil; jeho pohrůžky se vesměs týkají až převratu za posledního soudu. O sobě samém pak Kristus říkal, že on a Otec nebeský jedno jsou, tj. přikázání Ježíšova jsou přímou vůlí Boží. Odvozuji odtud poznání, kterého se theologové neradi odvažují: Že Kristus přinesl přímé poučení Boží pro lidi, a že Bůh jedná tak, jak jednal Kristus. …Bůh se ničím neurazí a všechno snese, i ukřižování; má však lidi nad pomyšlení rád a pomáhá způsobem bezbranného člověka: Poučuje, vede, chválí, dává příklady, napomíná, varuje.“ (Útěcha z filosofie, str. 23.24) Heslo má svou hloubku. Ukazuje, v jakém směru je založena práce Ymky. V druhém sledu jde o to, aby lidé byli zajedno v důležitých věcech, aby národy nestály proti sobě jako nepřátelé, zaměstnanci nebyli proti zaměstnavatelům, evangelíci proti katolíkům, ale byli schopni přátelské spolupráce. To je i hloubka toho, čemu se dnes říká cizím slovem: integrace Evropy. A mělo by to být v záměrech globalizace! Podobně tak je založena ekumeničnost Ymky – naše zakladatele už v XIX. století trápila nejednotnost křesťanských církví a rozhodli se spolupracovat nejen s různými protestantskými denominacemi, ale i s katolíky a s pravoslavnými. Prožil jsem až určité dojetí, když jsem pochopil symboliku budovy Ymky v Jeruzalémě. Jedna budova připomíná synagogu, je spojena s budovou připomínající přízemní mešitu. Spojuje je uprostřed vysoká štíhlá věž ukazující k nebesům. Program jeruzalémské Ymky? Smíření židovské a arabské kultury! K tomu mají pracovat křesťané v Izraeli! Byli jsme tam na večeru, který dal oběma kulturám v písních a tancích slovo. To je úkol křesťanů: vést společnost ke smíření, k jednotě, která vylučuje násilné, válečné konflikty, které nejsou řešením, ale prohlubují zášť a pomstu z obou stran. V tom smyslu můžeme pochopit myšlenku jednoty i my! Při zachování individuality – a v něčem zůstala YMCA věrná základnímu nekonformnímu individualismu protestantskému – pracovat k tomu, aby si lidé rozuměli, aby se učili spolupracovat, aby nepřeceňovali politická nebo mocenská řešení, ale věděli o potřebě drobné práce s dětmi, s mládeží, s potřebnými lidmi, jak tomu učil Masaryk. V tom smyslu tedy je třeba být „zajedno“, táhnout za „jeden provaz“, mít metody a cesty sice rozličné, ale vůli právě společnou, v tom nejlepším slova smyslu: jednu!. K tomu nás vede staré dobré ymkařské heslo: Aby všichni jedno byli! Jan Šimsa

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]