01/2006

YMCA a sport

Vydáno dne 15. 01. 2006 (2920 přečtení)
Čtyřstranná výchova chlapců

I když se může jevit náboženský vliv tzv. velké Ymky na první pohled zanedbatelný, nebylo by úplně férové u tohoto soudu zůstávat. YMCA se snažila pracovat především s malými a dorůstajícími chlapci (později také s dívkami). Vliv na mládež tedy musel být všestranný a pedagogicky i metodicky dobře zvládnutý. V tomto ohledu byla YMCA rovněž přínosem.


Hodnocení jednotlivých chlapců vedených v chlapeckém oddělení Ymky pořizovali vůdcové či vedoucí celé skupiny, kteří s chlapci bezprostředně pracovali jednak při práci v klubovnách, ale poté především při pobytech chlapců na letních táborech, kde byli hoši po dobu měsíce intenzivně vystaveni výchově zkušených sekretářů Ymky.

Vzdělání - školní vzdělání, mimoškolní vzdělání, zdravotnictví, řečnictví, dějiny světa, umění, studie přírody, schopnost celková.

Stav tělesný - péče o zdraví, táboření, hry týmové, společenské hry, vodní sporty atletika, tělovýchovná zkouška, zdravotní stav.

Schopnosti sociální - poměr k domovu, přátelství, poměr k lidstvu, občanství, sloužení bližnímu, životní cíl, světový názor, cvik v sloužení.

Rozvoj duchovní - modlitba, Bůh v přírodě a umění, návštěva náboženských přednášek, znalost bible, dějiny bible, dějiny křesťanství, poměr k církvi, náboženství a já, osobnost duchovní.


Duchovní výchova nebo výchova k charakteru?
Sekretáři nebyli vzděláváni teologicky. Pouze se jim doporučovalo, aby studovali také teologickou literaturu vydávanou Ymkou. Někdy jejich programy končily spíše u tzv. charakterních než u biblických promluv. Postava Ježíše Krista pak byla chlapci v dotaznících chápána především ve smyslu mravně silné osobnosti než ve smyslu inkarnovaného Boha. Záleželo proto na vztahu toho či kterého sekretáře ke křesťanství a církvi vůbec. Tato mírná nejednoznačnost ve vyznávání ale byla celkově v kontextu apolitičnosti, kterou vyznávala celá tehdejší veřejnost a sama YMCA s ní přišla jako první. Sekretáři se tak mohli stát přijatelnějšími jak pro typicky proticírkevní (osvícenské) typy, tak pro teisticky, avšak nekřesťansky, myslící občany.

Také teolog Hromádka, který měl za úkol správně aplikovat křesťanské hodnoty teologicky promyšlené reflexe do praxe ve svém postavení předsedy tzv. Ideové komise, jež byla podvýborem Ústředního výboru Ymky v Československu, se usilovně snažil o co nejpraktičtější způsob předávání evangelijní zvěsti. Proto vypracovával úkoly a vyhotovoval příručky, ač je v lásce právě neměl.

Etické normy a jejich implikace výchovné určoval spolu s jinými právě Hromádka. Jeho role v Ymce by tak možná mnohé z jeho dnešních kritiků značně překvapila. Byl Rádlovi, kterého jinak kritizoval v jeho vztahu k církvi, nejlepší oporou. Hromádka byl však na rozdíl od Rádla více intelektuálním aristokratem. Na svůj intelektualismus, který nebyl korigován aktivismem, jako tomu bylo v případě Rádla, doplatil Hromádka a jeho nejvěrnější počátkem 50. let.

Tělesná výchova
Ačkoliv odhlížím od Ymky jako od sportovní organizace, byla jí rozhodně neméně významnou jako např. Sokol. Ale oproti Sokolu nabízela Ymka komplexnější výchovný systém, který nebyl založen pouze na tělovýchově, ale předně na výchově ideové, směřující k uchopení a osvědčení mravní výchovy charakteru v praktickém životě.

Ymca, ačkoliv to nebylo jejím primárním cílem, znamenala velký přísun invence a nových přístupů. Všechny tělovýchovné organizace se Ymkou nechávaly bohatě inspirovat. Z USA k nám Ymka přinesla obrovské množství nových metodických přístupů, které byly dokonale připravené ve vypracované metodice, kterou pak pracovníci jiných organizací vděčně používali.

Jedinou organizací, se kterou se mohla co do kvality a mohutnosti měřit, byla tělovýchovná jednota Sokol, která u nás měla velmi prestižní postavení. Prestiž si členové a především funkcionáři Sokola vysloužili často v bojích legií či ve zmatcích říjnových dní, kdy se postavili jasně a odvážně na stranu exilové vlády a tvořili mnohdy jedinou státotvornou sílu. Na to se nezapomínalo.

V očích mnoha pamětníků je dnes Ymka vnímána také jako „americká sportovní organizace pro mládež.“ Toubyla ve skutečnosti také, ale sportovní výchova měla v Ymce pouze podporovat jiné složky výchovy. Celkem se výchova v Ymce soustředila do čtyř směrů. Metodika této organizace, která byla importována rovněž z USA ohromuje svou detailností dodnes. Těžko hodnotit, do jaké míry byla takto připravená metodika v našem prostředí úspěšná, ale bezesporu byla přínosem.

Je zásluhou Ymky, že ze subvencí, které jí byly dány rozsáhlými stavebními garancemi Československého státu, proinvestovala značnou sumu ve stavbách, které byly určeny pro sportovní výchovu. Tak se mohli poprvé setkat obyvatelé Prahy s krytým bazénem v paláci YMCA či s první běžeckou klopenou dráhou a gymnastickou halou v jednom se saunami a lázněmi. Něco takového nemohlo ve své době nabídnout žádné centrum, ani hotel v naší zemi. Ze subvencí, na kterých se solidárně podílely Ymky v USA, se po celé naší zemiostavily desítky hřišť a sportovišť. Dále několik kulturních domů pro vlastní výchovné účely a bazény a studentské restaurace a ubytovny, ale hlavně k nám přišla celá řada nových sportovních her z USA, které pak u nás velmi záhy zdomácněly. Mezi takové hry pak patří především dvě: basketbal a volejbal. Skrze Ymku se k nám dostalo více sportů, jako lukostřelba, baseball aj., ale masově se ujaly první dva zmíněné. Díky dobrým podmínkám a špičkovému vedení se také staly oddíly YMCA (pozdější UNCAS) prvními reprezentanty v basketbalu, které se účastnily také letní olympiády v Berlíně. V tomto sportu neměla YMCA konkurenci až do války.

Krom těchto masových sportů si YMCA velmi rychle získala také respekt svými tělovýchovnými kurzy, které do té doby neměly obdobu. Tyto kurzy Ymka poskytovala především na svých letních táborech, které byly vedeny sekretáři školenými na amerických fakultách, kde probíhalo školení sekretářů pro Ymky po celém světě. Každý z hochů, který se účastnil letního tábora s Ymkou, se musel do svého odjezdu naučit několik sportovních dovedností. Nejdůležitější bylo plavání. Ti starší získávali odbornou zdatnost při kurzech: záchrana tonoucího, lukostřelba či ovládání plavidla aj.

Sportovní výchova se pojímala jako součást mravní výchovy mladých mužů. Sportovní hry se pěstovaly především kolektivní, ve kterých se účastníci učili hrát v duchu fair-play...

Zatímco ve státních institucích šlo o přípravu k brannosti, v Ymce šlo slovy Fráni Velkoborského o „Tělesnou výchovu k charakteru.“2 Dalším cílem bylo sublimovat u hochů agresivitu a výbojnost, kterou by měli cvičit a naučit se ji ovládat v zájmu svého okolí. YMCA si nepřála být organizována se svými sportovními kluby v jiných sportovních svazech (krom volejbalového). Důvodem nebyla snad neochota podílet se na jednotné výchově spolu s jinými organizacemi, ale ten prostý fakt, že YMCA byla organizací, která nebyla pouze sportovní, ani pouze duchovní, natož pouze intelektuálně směřovaná. Její činnost jako taková nezapadala dost dobře do žádného z těchto svazů.

Sportovní aktivity pro „chudé“ si již vytýčil Sokol, zatímco majetnější by neoslovil svou masovostí. Navíc Sokol trpěl určitým, jak ymkaři říkali „vojáčkováním“ a právě podle nich mírně omezoval individuálního ducha. Na rozdíl od Ymky také neposkytoval své služby na tak vysoké úrovni a jen v určitém čase, zatímco YMCA zde byla připravena obsloužit a poskytnout sportovní či jiné vyžití po celé dny bez otevíracích hodin (krom noci). Mezi osobnosti, které se nejvíce zasloužily o propagaci sportovní výchovy nejen mezi členy Ymky, ale také mimo členskou základnu, patřili F. M. Marek3, Fráňa Velkoborský, J. Smotlacha aj.4

Petr Chlápek
(Převzato z diplomové práce autora YMCA a její význam pro českou společnost, ved. práce: prof. PhDr. N. Rejchrtová, Katedra církevních dějin ETF UK, Praha 2004, s. 91 - 94.)


Poznámky:
1 Nezapomínejme, že YMCA byla jediná organizace, která se mohla otevřeně hlásit také k výchově židovských dětí, aniž by to jakkoliv kolidovalo s fundamentem obou stran. To bylo velké novum té doby.

2 viz Sekretářská konference YMCA v ČSR, Praha 1931, s. 5. (Archiv YMCA v ČR - ústředí, Praha, Na Poříčí 12)

3 F. M. Marek přišel do Ymky přes legionářskou zkušenost a stal se nejprve sympatizantem (evangelík), významný skautský vůdce a sportovní nadšenec Prahy - Střešovice. Prošel konkurzem na sekretáře pro sportovní výchovu, vyškolen v USA na YMCA akademii. Patřil k velmi ceněným odborníkům i po zákazu YMCA.

4 viz Komise pro tělovýchovu (1921): V. Klofáč (předseda), MUDr. J. Gruss, M. J. Horáček, S. Jiránek, Prof. Smotlacha, Prof. Majda, Ing. V. Havel, L. W. Riess (referent), F. Marek (referent).

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]