Každý z nás se setkává s lidmi, kteří se myšlenkově, vizuálně či jinak oddělují od majoritní skupiny. Setkáme se s nimi na ulici, ve školách, při práci s mládeží. Je důležité si uvědomit, že se jich nemusíme bát, že nemusíme panikařit, a spíše se snažit je pochopit. Než se ale dostaneme k jednotlivým skupinám, je třeba říci něco o subkulturách jako takových.


Začněme u pojmu nadřazeného – kulturou. Kultura je člověkem vytvořené prostředí, které se nedědí ale učí. Jde o soubor hodnot, myšlenek a naučeného chování, které umožňují jedinci bezproblémový život ve společnosti. Je něco, co od nás společnost vyžaduje, abychom mohli být plnohodnotnými členy společenství. Každá odchylka od majoritní kultury vyděluje. Kultura má tři základní složky. Složku materiální, duchovní a normativní. Mluví se o pluralitě kultury a v této souvislosti i o subkulturách, tedy jednotlivých podložkách kultury.

Subkultury můžeme v několika bodech vymezit takto:
1) Nositelé subkultury jsou menší, víceméně přesně vymezené skupiny, které jsou součástí vyššího celku.
2) Subkultura vykazuje z hlediska své vnitřní stavby tytéž složky jako kultura obecná – složky materiální, duchovní, normativní.
3) Subkultura se alespoň v některých elementech ve všech těchto složkách odlišuje od základní kultury.
4) Subkultura musí být relativně stálá v čase.
5) Není vázána na místo, je všude rozšířená se stejnými znaky.

Subkultura je tedy neformalizované uskupení lidí, kteří mají mnoho společného. Proto se vyhledávají, sdružují, kontaktují a podporují. Subkultury bychom mohli rozdělit na tři skupiny. Subkultury sociální, módní (tedy ty, o kterých bude řeč v dalších číslech) a jiné, mezi něž můžeme řadit profesní, umělecké, náboženské a další, kterých je nepočitatelné množství. (I evangelická mládež vykazuje znaky subkultury a mezi ní najdeme další subkulturu farářských dětí). Obsáhnout všechny subkultury je nemožné.

Subkultury sociální
Například bezdomovci, narkomani a prostitutky. Vytváření těchto subkultur je až sekundárním projevem patologických jevů. Jde o opačnou cestu. Nejdříve mě zasáhne problém, že nemám kde bydlet, nemám peníze na obživu, dostanu se na ulici a teprve pak se stávám součástí subkultury - automaticky po dosažení nějakého sociálního statusu – postavení.

Tyto subkultury jsou a budou stále ve společnosti. Neovlivní je módní trendy, nevymřou s určitou generací, nebudou se vyvíjet a lidé v nich mnohdy uvíznou na mnoho let.

Subkultury módní
Například Hippie, Techno, Skinheads, Punk, Hip hop, HC apod. Jde o subkultury, po kterých lidé touží. A to bez rozdílu pohlaví, postavení, vzdělání. Jde o typickou součást dospívání. Touha se nějak odlišovat, být „in“, mít nějaký světový názor. Touha mít pravdu a být o ní ubezpečován. Mladý člověk hledá skupinu lidí, kam by se zařadil. Kam by patřil, kam by se vracel. Výběr skupin je ovlivněn mnoha faktory. Nejčastěji přáteli. Ale důležitým faktorem je i hudba, neboť mnoho subkultur je úzce spjato s hudbou. Dále pak móda, zájmy a případně životní filosofie, či nějaké jiné přesvědčení (vegetariáni, ekologové apod.).

Ptáme se proč právě můj blízký. Proč mladí potřebují být jiní. Hlavním faktorem je skupina. V ní se člověk cítí nejlépe, cítí se bezpečně a silný. Obzvlášť, když skupina vyznává stejné hodnoty. Člověk se sdílí, hecuje a vrací se ke „svým“. Pryč od školy, rodiny, od lidí, kteří mu nerozumí a nesdílejí stejné názory. Jde o opozici vůči světu, okolí, rodině.

Dále pak móda odlišná od konvencí, která také jasně odlišuje od jiných subkultur. Je na první pohled jasné, jaký je můj „světonázor“ a s kým si rozumět budu a s kým ne. Kdo je můj spojenec a kdo je můj odpůrce.

Jiným důvodem bývá touha po adrenalinovém vyžití. Zejména některé subkultury balancují v některých svých činnostech na hranici, případně překračují hranici zákona. Jako například graffity, freetechno, práva zvířat apod. Jiným z důvodů je i hledání nové alternativy k nudnému životu a stereotypu.

Součástí dospívání mladého člověka je i častá změna hodnot, priorit a směřování. Díky tomu se stává, že mladí trpí takzvanou promiskuitou subkultur. Jde o střídání jednotlivých subkultur v relativně krátkém čase. A to i zcela odlišných, kdy z levicových radikálů se stávají pravicoví radikálové, kdy se z punkerů stávají hip-hopeři apod. Mnohdy jde o špatnou zkušenost, někdy o změnu kamarádů a někdy ani nedokážeme najít příčinu změny.

Michael Erdinger