03/2006

Duch ve světě YMCA

Vydáno dne 05. 05. 2006 (2170 přečtení)
aneb Kristus v nás Jakého ducha má podle vás Ymka? Co činí Ymku Ymkou u nás, v Singapuru či v Chile? Je to (nebo by to alespoň měl být) Kristus a jeho učení. Jak moc křesťansky žijí organizace YMCA na této planetě se podíváme v následujícím příspěvku.

V článku z června 2005 o Světové alianci YMCA jsem definoval, co činí právně Ymku Ymkou. Jednou ze základních podmínek je přijetí křesťanství jako základu své práce v duchu Pařížské báze, Kampalských principů a Vize 21. Čtvrtina světoznámého názvu YMCA (písmeno C) značí přeci jenom křesťanství, Krista. Slavná evangelizační minulost Nutno dodat, že křesťanský duch Ymky byl silnější v minulosti, než je dnes. Bible a víra byly prvním hnacím motorem veškerých aktivit, evangelizace byla osou celého programu Ymky. Osoby jako J. R. Mott či Moody byli ymkařskými aktivisty ale zároveň a z velké části také evangelizátory. Minimálně do dvacátých let minulého století se nemohlo stát, aby duchovní program nabízený v rámci ymkařských aktivit byl jaksi upozaděn v porovnání se sportem nebo sociální prací. Modlitby, náboženské kroužky byly zcela běžnou součástí programů všech směrů. Spolupráce s církvemi byla intenzivní a oboustranná. Ymka žila Kristem a pro Krista. Jak vypadá situace dnes? Ymkařské organizace na této planetě jsou stále křesťanské, o tom není pochyb. Na každé webové stránce se dočtete, že duch sdružení je křesťanský. Většinou i najdete odkaz na tradiční trojku základních textů: Paříž, Kampala, Frechen. Dál se ale většinou nedozvíte víc. Kristus pouze na povrchu? Stránky nabízejí spoustu fotografií skotačících dětí (nejlépe v bazénech), spokojených seniorů, příjemně vysportovaných tatínků a maminek. Můžete si přečíst o poslední výpravě skautské družiny, o povedeném lyžařském výcviku, o příjemném setkání okolo čaje a sušenek. Rubriky „programy – aktivity“ se předhánějí v rozmanitosti, originálnosti, že by si člověk nejraději vzal roční dovolenou, aby se do všech mohl zapsat. A Ježíš? Kromě značky, jména a sloganu však Kristus chybí. Alespoň navenek. S vírou a Bohem to je složité. Web není nejlepší nástroj ke sdělování niterných přesvědčení, jako je postoj k Bohu. Nemůžeme čekat, že se webmasteři budou tak snadno šířit o duchovních exerciciích jako o masopustním průvodu. Problém ale není pouze ve formě. Určující Pařížská báze Je samozřejmě složité určit, jak má být Kristus přítomen, do jaké míry se má křesťanský duch projevovat v programech a aktivitách. Sto padesát let stará Pařížská báze však dává jasnou odpověď. Ymkař je ten, kdo chce evangelizovat (rozšiřovat Boží království), kdo chce žít Kristovým příkladem (touží být vírou a životem jeho učedníkem). Ymka existuje proto, aby se křesťané sešli dohromady (sdružovat mladé muže věřící v Krista) a evangelizovali. Obávám se, že jedním písmenem v názvu a víceméně vágním odkazem na jakési principy toto poslání, které nám Báze dává, nenaplňujeme ani zdaleka. I když to samozřejmě záleží sdružení od sdružení. Ymka v jihozápadní Indianě má na svých stránkách citaci z Nového zákona. Klub Y’s Men má rubriku „modlitební koutek“, kde se vypisují přímluvy za členy nebo sdružení, které zrovna potřebují posilu. Rodinná ymka ve Waycross (USA) otevřeně mluví o Kristu a činí z něj střed veškerého programu. Modlitby, čtení z Bible, společné bohoslužby jsou neoddělitelnou částí programu této Ymky. To je několik příkladů ze Spojených států. Ne, že by všechny Ymky v USA byly takto orientované. Je otázkou, zda-li například v Evropě by se vůbec našly podobně laděné organizace. Jednou z vlastností Ymky je, že se přizpůsobuje zvykům země, ve které působí. Jednou z charakteristik dnešní Evropy je sílící zesvětštění. Ymka jako otevřené společenství většinou není stavěná na to, aby byla ostrůvkem křesťanství. I když... Programy mnoha korejských, japonských a hongkongských Ymek jsou silně křesťanské a přitom většinová populace křesťanská rozhodně není. V Africe a jižní Americe se v rámci ymkařských programů ukazuje, jak významnou roli tam hraje Kristus. Jaké křesťanství? Proč dochází k tomuto relativnímu opouštění křesťanských základů není jednoduché vysvětlit. Důvodů se udává několik. Někteří tvrdí, že společně s otevíráním Ymek co nejširším společenstvím se křesťanská stránka zmenšila na minimalistický soubor dogmat, na kterém se shodnou všichni křesťansky smýšlející ymkaři. Jeví se to jako určitá daň za posun ze silně evangelického hnutí na sdružení ekumenické. Další teorie poukazuje na (nejenom v Ymce se dějící) posun ve vnímání práce Ymky. Oproti 19. století se více klade důraz na výsledky konkrétních programů. Ymku většinou vedou členové, kteří mají konkrétnější“ cíle než evangelizaci. S touto tendencí se teologie a křesťanská nauka vytrácí z programů a ustupuje do pozadí. Reakce na tento vývoj však na sebe nenechává čekat, v mnoha Ymkách jsou aktivní skupiny, které propagují heslo “putting the C back to the YMCA” (vrátit křesťanství do Ymky). Můžeme se tedy domnívat, že v nadcházejících letech se ymkařské organizace opět začnou přibližovat pařížskému poslání. Ymka je organizace živoucí. Nikdy nepřestala žít Kristem a nikdy nepřestane, dokud Ymkou bude. Je na nás, ymkařích začátku 21. století, abychom pomocí dialogu a modlitby společně definovali, jak se chceme ztotožnit s křesťanským posláním a charakterem Ymky. Dominik Zunt http://domousov.bloguje.cz

[.. Celý článek | Autor: Dominik Zunt .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]