03/2006

TenSing dnes

Vydáno dne 05. 05. 2006 (2049 přečtení)
aneb Všichni zpátky pod kříž, ale každý pod ten svůj TenSing a YMCA jsou dnes úplně jiné než v době svého vzniku. Náporu myšlenek 21. století čelí také jejich křesťanské principy. Odpovědí na současné výzvy je říci ANO jak křesťanství, tak respektování jeho různých forem. Vraťme se ke kořenům – ale v moderním hávu.

Jako má YMCA své tři pilíře, na kterých staví, Tělo, Duši a Ducha, tak i TenSing funguje na základě tří základních principů. Jsou to takzvaná „tři K“, Kreativita, Kultura a Kristus. A právě to poslední „káčko“ nás v tomto čísle zajímá. Otázky, jakým způsobem v TenSingu mluvit o křesťanství, jak ho přibližovat mladým lidem, kteří o něm dosud nikdy neslyšeli, jak upevňovat křesťanskou identitu TenSingu, jsou tématem vnitrotensingových diskusí už řadu let. Konsenzus v rámci kolektivu tensingových vedoucích většinou končí tehdy, když přijde řeč na to, které ze tří „K“ má vlastně přednost, které je to nejdůležitější. Konzervativněji či fundamentálněji smýšlející část tensingové obce soudí, že nejdůležitější je právě to „K“, které je iniciálou muže, jenž dal křesťanství jméno. Proti tomu se ale zpravidla postaví liberálnější a z hlediska křesťanské morálky jaksi uvolněnější část tensingových lídrů, kteří označují všechny tři principy za zcela rovnocenné a TenSing je pro ně spíš volnočasovou aktivitou, byť fungující na křesťanském základě. Takto vzniklá debata je zpravidla nekonečná. Je zřejmé, že na otázku: „Musí být tensingový vedoucí křesťan?“ odpoví jinak severomoravský člen Církve bratrské, který chápe TenSing primárně jako misii, a jinak pražský liberál či chcete-li nábožensky nepříliš ukotvený člověk, který sám sebe označuje za „evangelíka“. A obě tyto skupiny prokazatelně v českém TenSingu existují. Otázkou, na kterou je třeba hledat odpověď, není vztah vedoucích TS ke křesťanství (protože ten by měl být jasný – tedy kladný), ale spíše forma, jakou k reprodukování křesťanské zvěsti použít. Myslím, že diskuse o tom, jestli je pro TenSing nutné křesťanské vedení, je zbytečná. Liberálové i fundamentalisté by se zkrátka měli shodnout na tom, že takové vedení je nezbytné. Je to výsledek prosté úvahy: chceme-li zachovat ducha a tradice čehokoli, nesmíme se zpronevěřovat původním ideálům. A v době vzniku TenSingu byli jistě křesťané v čele tensingových skupin jedním z takových ideálů. Velká diskuse o křesťanství se v současnosti vede i v české YMCA. Je zajímavé, že na celoymkařském stole leží navlas stejné problémy, otázky a horké brambory, jako na tom tensingovém. Členové YMCA společně hledají definici křesťanství, pod kterou by se mohli podepsat všichni, která by nikoho neurážela, nepřiváděla do rozpaků a neodrazovala od aktivní práce v YMCA (která je potvrzena tzv. činným členstvím vyžadujícím složení slibu, kterým se přihlásí ke křesťanské víře). Že to není snadné, dokazují dlouhé diskuse, které se na tohle téma v současné české Ymce vedou. Současně však na pozadí všech názorových rozdílů a drobných nedorozumění prosvítá jeden základní společný jmenovatel – YMCA musí mít i nadále křesťanské vedení. Tedy lidé, kteří v Ymce zastávají jakoukoli vedoucí funkci, by měli být křesťané. Je to prostá snaha zachovat původní podobu a ovzduší organizace, která před více než 160 lety vznikla jako klub sdružující mladé křesťany a šířící křesťanské ideály každodenní drobnou prací, prostě pouhým křesťanským žitím, kterým se ostatní mohli inspirovat. Stejně by se měl zachovat i TenSing. To znamená, že křesťanství je skutečně pomyslným nárožním kvádrem, na kterém stojí a s nímž padá existence a určitá úroveň každé tensingové skupiny. Problém ale je v mnohotvárnosti křesťanské víry a v nekonečné variabilitě jejího prožívání. To, co někomu přijde jako běžná modlitba nebo rutinní pobožnost, může jinému připadat jako sektářské šílení a strach nahánějící náboženská extáze. A přece je předmětem toho všeho jeden Bůh. Přece jsou všechny tyto náboženské proudy pod křídly jednoho TenSingu. A přece jsou všichni ti lidé se svými různými názory na víru členy jedné Ymky. Spojuje je právě to jediné slovo v jejím názvu – křesťanská. Když se ale má vysvětlovat, co ten pojem znamená, přichází už zmiňované debaty, rozmíšky a vzájemná nepochopení. Jenže právě tahle různorodost je tím, co Ymku a všechny její aktivity (a teď mám na mysli především TenSing) dělalo vždycky jedinečnými. Různost názorů je zárukou, že lidé jaksi nezakrní, neotupí. Je zárukou vzájemného prolínání, ovlivňování stávajících názorových proudů a vzniku nových. Je šancí k respektu a k poučení. Pokud je ovšem diskuse o těchto věcech kultivovaně moderována a držena v určitých nevyřčených mantinelech, které každý diskutující jaksi samozřejmě ctí. Tyhle mantinely představuje v rámci YMCA její princip Ducha a v Tensingu jeho princip Kultury. Ať chceme nebo ne, jako ymkaři (rád bych zdůraznil, že tensingáři jsou také ymkaři), jsme těmito pravidly vázáni a měli bychom je mít na paměti, až se zase budeme s někým o něco dohadovat. V ideálním případě bychom skutečně měli být skupinkou partnerů (tím myslím i dámy), kteří se sice hádají, ale respektují. I pokud jde o křesťanství. Že to je tak trochu namalované narůžovo, poněkud anglicky džentlmenské a idealistické? To jsou právě ty původní ideály: YMCA přece vznikla právě v Anglii a založili ji právě křesťané. A my křesťané jsme přece idealisty. Vojtěch Berger YMCA Praha, foto: archiv YMCA

[.. Celý článek | Autor: vojbergr .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]