04/2006

Na cestu životem...

Vydáno dne 09. 05. 2006 (2152 přečtení)
V únorovém čísle Proteinu jsme se krátce zmínili o návštěvě tehdejšího ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše v pražské YMCA, která se uskutečnila 11. dubna 1929 při příležitosti zakončení kurzu Cesta k úspěšnému životu. V rámci své návštěvy si pan ministr prohlédl novou budovu YMCA a zajímal se o aktuální situaci v organizaci. Nakonec se zúčastnil přátelského večera a téměř dvě hodiny neformálně hovořil s nadšenými posluchači kurzu. Pražská YMCA a Masarykova akademie práce (jedna z předchůdkyň Československé akademie věd a dnešní Akademie věd ČR) se tímto vzdělávacím programem, který byl poté s obměnami pořádán každoročně, snažily pomoci mladým mužům při volbě povolání. Část z proslovu E. Beneše byla později otištěna v časopisu Tep pražské Ymky, z něhož je i následující ukázka.


Je třeba, aby mladý člověk byl připraven na změny životních okolností, aby se dovedl probíti světem, aby měl vždy dost energie a podnikavosti, aby neztrácel chuť k práci, aby měl zdravý životní optimismus, který vzpružuje v boji o dobro a lepší.

Druhá zásada, kterou bych zdůraznil: dělat vždy své věci pořádně. Žijeme v době převratů a revolucí a jinak díváme se na život. Doby středověkého patriarchalismu, stavovství, romantické 19. století, kdy se lidé dívali na život trochu bohémsky, hazardérsky, fantasticky, jsou nenávratně za námi. Revoluce zasáhla Evropu a celý svět a naše století je stoletím vědy, práce. V hospodářství, ve volbě zaměstnání, čím dál, tím víc je třeba denního soustavného dobývání si posic. A to nejde bez práce, konané pořádně, bezvadně; platí to o všech oborech, pro dělníka, řemeslníka, rolníka stejně jako pro inteligenta. Pro inteligenty je velmi důležité, aby byli v něčem skutečnými specialisty. Kdo se stane specialistou v jednom oboru, dovede pak vážně a dobře pracovati i v jiném oboru.

Třetí zásada: snažme se o to, co činí práci ne snad zábavnou, ale radostí. Tato radost vzniká tehdy, je-li práce tvořením; práce má býti tvořením.

Další zásada se týká charakteru: do života třeba jíti přímo, poctivě, nezáludně, je třeba přijmouti odpovědnost. Vidíme dnes všude útěk před odpovědností; to zlá vlastnost, zbytek z otroctví. Bez vědomí odpovědnosti není úspěšného života. Nečekat na rozkaz, sám se chopit iniciativy; tato občanská statečnost se musí osvědčiti i v zaměstnání.

Říká se o nás, že jsme v srdci Evropy, uprostřed mezi východem a západem. Musíme se osvobodit od všeho provincialismu, osvojiti si evropské, světové metody práce, ovšem zůstati svými, ale býti při tom evropskými, to je úkol. Pro mne to zároveň znamená úsilí o vyrovnaného člověka.

Nevyzývám, aby se šlo do politiky. Je to zlé řemeslo, je v tom mnoho pozlátka, mnoho zdánlivých krás, ale ještě více strádání, vnitřního napětí, nespokojenosti, zklamání a neradosti. Kdo dělá politiku opravdově, poctivě, učinil ze svého života stálé denní těžké sebeobětování.

U nás je cesta k profesionální politice od žurnalisty, agitátora přes poslance; někdy snad advokát se dá do služby straně a vyslouží si politickou kariéru a posici. Znám však národ, který si vychovává své politiky soustavně a vědomě a na tom založena je jeho síla a vzrůst v posledním století. Myslím na Anglii.

Shrnuji, co bych chtěl říci: Život je a zůstane boj; dovést se čestně probít, nikdy nezoufat, mít zdravý životní optimismus. Dělat své věci pořádně, s vědomím odpovědnosti. Přijmouti odpovědnost otevřeně, přímo, poctivě. Tím vším vytvářet harmonického člověka v moderního člověka synthese srdce i rozumu. Být Evropany, být dobrými Čechy, Čechoslováky a při tom dobrými lidmi. Devise „Pravda vítězí“ znamená, že pro pravdu jest nám pracovati, jí pomáhat, za ni vždy a bez únavy bojovati.

Edvard Beneš
(Převzato z Tep pražské Ymky 3, 1930, 3, s. 7–8.)

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]