s Magdalénou Přidalovou koordinátorkou veřejných sbírek a dobrovolníků organizace ADRA.

Česká veřejnost zná Adru jako akční humanitární organizaci připravenou na pomoc kdekoli ve světě. Přesunulo se teď těžiště vaší práce na povodně v ČR? Dlouhodobé projekty samozřejmě trvají a to jak u nás, tak i např. ve východní Evropě či v jihovýchodní Asii, ale kdo může, tak se věnuje povodním, takže určitě je pro nás teď situace v ČR vysoce aktuální a prioritní, řada lidí pracuje 15 hodin denně. Máte představu kolik lidí či domácností letos postihla? Pokud nebudeme počítat zahrady a sklepy, ale skutečně jen obytné prostory, kde obnova bude trvat delší dobu a dotkne se vysloveně citelně dalšího života lidí, tak je to kolem 800 domácností, ale samozřejmě to není konečné číslo, je to odhad v tomto okamžiku. Jak sháníte dobrovolníky, máte jich dostatek? Máme síť stálých dobrovolníků – Adráků, kterým stačí psat mail a ti už si aktivizují své skupinky dobrovolníků. A další lidé se nám hlásí přímo na Adře. Samozřejmě, že přivítáme další, především ty, kteří mají nějaký psychosociální výcvik či jinou zajímavou dovednost, např. řízení náklaďáku. Co si myslíš, že by bylo dobré ihned po skončení akutních povodní udělat, například preventivně? Je nutný komplexní přístup, tedy začátek je u změn územních plánů a nepovolování výjimek. Myslím, že lidé, kteří byli vytopeni poněkolikáté už začnou zvažovat sami přestěhování. Problém je v tom, zda jim pomůže stát, protože dům v zátopové oblasti těžko prodají a tím se jim sníží možnost přestěhování do jiné lokality z ekonomických důvodů – to je ale můj osobní názor. Další věci jsou dílčí... lepší informovanost, součinnost povodí, meteorologů, státní správy. Pořádáte i sbírky, jakou máte zkušenost se sbírkou na povodně v ČR, jsou lidé ještě ochotni přispívat? Jsou velké regionální rozdíly. Je zajímavé, že největší ochota je u lidí, kteří něco podobného prožili. Umí si to představit. Jsou však lidé, kteří asi k ochotě potřebují podobnou zkušenost prožít nebo u někoho blízkého... ale samozřejmě jim přeji, aby nic podobného prožít nemuseli a došli k tomu jinou cestou. Za rozhovor děkuje J. V. Hynek