Jakou roli má práce dobrovolníka v našem TS hnutí a jak vůbec přistupujeme k dobrovolníkům? Dobrovolnictví je téma, které mě, jako celoživotního dobrovolníka, fascinuje. Budu ovšem rád, když případný čtenář mého článku bude moje názory chápat jako osobní postoj dlouholetého člena TenSingu, nicméně ne za oficiální názor nějaké skupiny nebo sdružení YMCA.

V ČR jsou všichni tensingáři i jejich vedoucí dobrovolníky. Někteří vedoucí sice dělají TS jakou součást svého povolání, ovšem za svou práci ve volném čase obyčejně nejsou nijak honorováni. Jediným druhem „placeného“ tensingáře jsou zahraniční dobrovolníci, kteří pracují na severní Moravě. I oni jsou ale účastníci mezinárodní dobrovolné sítě a za svou práci mají možnost se něco nového naučit, ne se finančně obohatit. Je tudíž jasné, že bez dobrovolníků by TS nemohl fungovat. Jak fungují v TS dobrovolníci? Jednou z hlavních myšlenek TS je, že každý jeho člen by si měl vyzkoušet všechno, co TS nabízí, i když v běžném životě by se k tomu třeba nikdy nedostal. Mezi tyto možnosti patří nejen obligátní hraní na kytaru, bicí, zvuková technika, zpěv nebo tanec, ale i dobrovolnictví. Další klíčovou myšlenkou TS je totiž i ta, že každá skupina vypadá tak, jak chtějí její členové, a nikdo nemůže žádné nařídit, jaké písně má zpívat, jak má nazvat svoje představení nebo jaký má mít postoj k duchovním otázkám. Tudíž aktivní přístup každého člena skupiny je nejen vítán, ale i nezbytný. Z toho plyne, že každému, nebo alespoň většině, která má byť jen minimální osobnostní vlastnosti, přičemž i ty se dají u téměř každého člověka vychovat, je v TS umožněno podílet se významným dílem na vedení skupiny a organizaci programu. A pokud není, je něco ve skupině v nepořádku a měla by se nad sebou zamyslet, zda se nestává spíše tou nebezpečnou „partičkou“, vnitřně semknutou skupinou, která ovšem do sebe už nedokáže vstřebat nové lidi. Tento osud potkal mnoho českých skupin a způsobil skoro všude zánik. Bez dobrovolníků (a to nejen na místech vedoucích, ale i v jiných rolích, které skupina potřebuje stejně nutně), pouze se zapojením „profesionálních vedoucích“, kteří by sice měli všechny potřebné schopnosti odborné (fundraising, teambuilding, brainstorming, time-management a další, kterým už nerozumím ☺), ovšem neprošli by si kolečkem TS od začátku a neviděli by v TS především velice důležité poslání, tedy bez zapojení dobrovolníků, by TS snad byl kvalitnější a zpívalo by se čistěji, ale myšlenka a především KOUZLO TenSingu by se nenávratně vytratilo. Jsem rád, že v ČR máme v TS tolik zapálených dobrovolníků, kteří ani nepomýšlejí, že by třeba tuto aktivitu dělali jako výdělečnou, protože se to přeci nesluší, a v rozhovoru se mi mnozí přiznali, že pokud by snad měli za práci v TS dostávat mzdu, okamžitě by ji odevzdávali své skupině, aby neměli žádný vlastní profit. Dobrovolníci jsou tudíž pro TenSing tou pověstnou solí země, bez nichž by se z něj brzy stalo něco zcela jiného. Štěpán Černý YMCA DAP, dlouholetý člen a vedoucí TenSingu Praha