Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své (Jan 15,13) Tento citát stojí na pamětní desce budovy Ymky v Praze. Je to na památku sekretářů a všech členů YMCA a Akademické YMCA, kteří zemřeli v letech 1939 až 1945 věrni svému Pánu.

Takových křesťanů bylo v Evropě – a na celém světě – více. Tak francouzská pošta vydala počátkem šedesátých let minulého století poštovní známku s obrázkem padesátileté obrýlené jeptišky. Kdo je tato „Mére Elisabeth“? Před ruskou revolucí se v moskevských literárních kruzích objevila mladá básnířka Kuzminová-Karavajevová. Vydala sbírku „Skytské střepiny“. Se svým otcem, pokrokovým liberálem, odjela do Paříže. Zde se její otec náhle rozstonal a za čtyři dny zemřel. Mladá básnířka zdrcena smrtí otce vstoupila do kláštera. Stala se z ní sestra Tereza, po čase matka Alžběta. Za druhé světové války volali k odsouzeným před popravou faráře. Katolických kněží bylo málo a poprav hodně. K ženám přiváděli jeptišky. K mladé Francouzce z hnutí odporu, která měla být příští den ve čtyři ráno zastřelena, přivedli matku Alžbětu. „O jakém Bohu mluvíte, když za několik hodin zemřu. A moje devítiměsíční dítě, které jsem nechala u sousedů, beze mne později zemře!“ Jeptiška chvíli mlčela. Pak se začala svlékat. Navrhla mladé ženě, aby si vyměnily šaty. Obě ženy se rychle převlékly. Jeptiška předala kříž, růženec i brýle. Vysvětlila, jak se beze slova dostat z vězení. Na úsvitě ji zastřelili. Po válce mladá Francouzka vyprávěla tisku všechny podrobnosti. Vláda udělila matce Alžbětě titul hrdina odporu in memoriam. Ve Vatikánu byl zahájen proces o prohlášení za svatou. Je to svědectví o tom, co znamená svědčit o Bohu mlčky a civilní výklad toho, jak Bůh vysvobozuje ze žaláře a ze smrti. Je to i příklad toho, jak jednali křesťané za války. K čemu nás toto vyprávění zavazuje v docela jiných životních podmínkách? Jan Šimsa YMCA Brno, Senior klub (Předneseno na „tříkrálovém“ setkání brněnské Ymky 4. března 2006.)