06/2006

Radostné náboženství?

Vydáno dne 20. 07. 2006 (2260 přečtení)
Není sdružení, o němž by se mínění lidská tak důkladně lišila, jako o YMCA. To je vlastně dobré znamení, neboť dodnes platí slovo Ježíšovo: „Běda vám, když by o vás dobře mluvili všichni lidé.“ Ale YMCA není předmětem kritik proto, že by byla tak ostře vyhraněna, aby se lidé musili rozhodnouti buď vášnivě pro ni nebo vášnivě proti, nýbrž že povrchnímu zraku se jeví jako něco neurčitého, chameleonského, co se hledí vetříti do našeho života všemi způsoby: biblickými hodinami, modlitbami a zpěvy, náboženskými traktáty, překládáním teologických spisů, ale též zakládáním studentských a vojenských domovů za americké dolary, rozdělováním kakaa, stravováním ve vlastních restauracích, zakládáním kursů všeho druhu, plováním, skákáním, boxováním. YMCA hraje volley-ball, basket-ball a všecky ostatní bally; YMCA má svého sportovního experta prima import z Ameriky.

YMCA stráví všechno: v jejím Ústředním výboru zasedá kde kdo, od prof. Drtiny a Rádla, od senátora Klofáče až po německého lékaře a studenta – slyšte! Jsou tam evangelíci nejpravější a nejlevější, kteří vstanou od svých polemik a jdou se radit, co tedy společně v YMCA podniknou. Jsou tam také lidé bez vyznání. Neboť YMCA je křesťanské sdružení mladých mužů. Račte si vybrati. YMCA je všecko a nic. Vezměte její titul a můžete pochybovati málem o všem. Je křesťanská či sportovní? Maskovaný klerikalism či biblicky opentlené skautství? Jsou tam mladí muži či také staří muži? Mladí i staří, ba víc: ve sdruženích YMCA najdete i – ženy. Nejnápadněji je to viděti na táborech YMCA. Co má veselé táboření chlapců v překrásné krajině oravské nebo sázavské společného s křesťanstvím? Není přece křesťanství tolik, co chození do kostela, na mši, na kázání? Není-liž křesťanství odvracení se od světa a žádostí jeho? Kdo se raduje ze svého těla a svých rekordů, nebude toužiti po spasení. Nebude se chtít modlit. A jak se přestaneme modlit, už se řítíme do mravního nihilismu. Tak soudí proroci zprava: YMCA nám rozvodňuje náboženství, neboť psáno jest: „S bázní a třesením spasení své konejte,“ nikoliv s plováním a boxováním. Co soudí proroci zleva? Jsou proti náboženství. Bez náboženství by nebylo luďáků a klerikálů. Náboženství nám ztěžuje život. Bůh se nedá dokázat a je-li, čeho chcete docílit modlením? Snad divu, aby se svět změnil ve svých zákonech, nějaká božská moc zasáhla do přírody a pohubila bacily ve vašem těle, ne? Anebo napravila hlavu vašemu zkaženému klukovi? A kdo ví – možná, že YMCA začne sice se svým sportovním expertem, ale až si lidi ochočí, přijde se svým vlastním klerikálním programem. Kdo ví, co mají za lubem dárci dolarů na Studentský domov a jiné věci! Možno též, že nerozumějíce našim poměrům a neznalí našich národnostních otázek učiní YMCA zařízením na rozvodnění našeho vlastenectví. A jak se Němcům povolí... Je dobře býti někdy prostořekým a říci na plno, co si ostatní jen myslí. Skoro bych byl v pokušení mluviti obšírněji o těchto podezřeních – leč dosti toho. Chci vyložiti, že podivná rozmanitost činnosti YMCA je provedením jednotného kladného programu. Zdá se mi, že se náboženská práce začíná zpravidla od střechy, či vlastně že se dělají jen samé střechy. Rozsívá se slovo Boží a ušlechtilé pokyny, modlitby se vznášejí k Bohu, rozsívá se, ale neorá se. Je jasno, že nejprve musí býti připravena půda, musí zde býti lidé vážnější, hlubší, prostí frivolnosti a schopní oceniti krásu čistých radostí. Nebudou-li takoví, nebude celé jejich náboženství za mnoho státi. Všechna „vnitřní misie“ křesťanská vyzní na plano, jestliže nevezmeme své lidi již v mládí a nevychováme je tak, aby dovedli slušně, zdravě a s prospěchem užíti svých volných chvil, neučili se lhát a podvádět, aby nepropadali alkoholu, nechodili do vykřičených domů. Nesmíme se nečinně dívati, až si všechno to navyknou a pak je „obraceti“ všelijakými kázáními. Je to krátkozraké, uvidí-li někdo, že YMCA, snažíc se vyplniti celý život mladíkův lepším obsahem, usilujíc o stejnoměrný vývin jeho těla, rozumu, náboženství i sociálního cítění, vzdaluje se svého křesťanského programu a úkolu. Není setby bez kypření půdy. Hledá-li dnes nejedna církev užšího styku s rodinou, neví-li, jak proniknouti do vrstev dělnických, mezi učně a příručí, jak bojovati proti prostituci atd., uznává-li, že je nemoudré a marné rozčilovati se nad zkažeností světa, když zlo již zapustilo kořeny, podává právě YMCA pomocnou ruku. Do jejího programu s nutností patří též, aby se mladí lidé naučili též řádně a nezkaženě bavit. Její koncepce křesťanství není pošmourná, nýbrž optimistická, činná, radostná. Ne v tom smyslu, že bychom chtěli radost za každou cenu i za cenu obětované ušlechtilosti; nýbrž tak, že musíme vychovati lidi, jimž ušlechtilé jednání není mrzutou povinností; nýbrž spojeno s oním radostným uspokojením jako každá úspěšně vykonávaná činnost lidská. Radostné křesťanství nezkaženého mládí. Jan Kozák (Převzato z výroční zprávy olomoucké YMCA Cestou k cíli, 1923 –1924, s. 10–11.)

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]