Across the borders ... a ještě mnohem dál Reportáž z tábora, který se během svého trvání dvakrát přestěhoval do cizí země, kde se mluvilo čtyřmi jazyky a jehož účastníci nacestovali asi 2500 kilometrů. Zkrátka TSCZ 2006. YMCA v České republice pořádá každoročně řadu skvělých táborů. Mnoho z nich má dlouholetou tradici, mnoho z nich vychovalo řadu skvělých vedoucích a vtisklo nezapomenutelné zážitky všem dětem, které se jich zúčastnily. Existuje však jeden ymkařský tábor, o kterém lze snad v mezích skromnosti prohlásit, že je prostě jiný než všechny ostatní. Je to TSCZ, výběr toho nejlepšího, co umí nacvičit a předvést český Tensing. Letošní TSCZ v tomto ohledu nebyl výjimkou. Přece ale bylo specifické – kromě češtiny byla mezi účastníky slyšet i angličtina, slovenština a němčina. Tuto nevšední „babylonskou“ atmosféru zachytil i reportér PROTEINu.

TSCZ patří k tradičním projektům české Ymky. Už řadu let ho pořádá YMCA DAP a za tu dobu si letní tábor, nazývaný zkratkou označení Tensing Česká republika, vydobyl slušné renomé. Kdo zná Tensingovou práci (viz www.tensing.cz), ví, že nazkoušet koncertní program s divadelními scénkami, tanečními vstupy, kvalitním pěveckým i kapelním zpracováním, je často těžké i během několika měsíců. TSCZ ale staví vedoucí i účastníky do ještě složitější situace, když jim na kompletní přípravu 90minutového koncertu dává dva týdny. Na konci každého TSCZ se program nacvičený během tábora prezentuje na koncertě v některém z měst poblíž lokality, kde se TSCZ koná. A sedmý den Bůh odpočíval... Letos ale tensingáře, kteří se sjeli na táborovou základnu YMCA na Soběšíně, tlačil čas dvojnásob. S koncertním programem totiž chtěli vyjet na Evropský tensingový festival do dánského Aarhusu, a tak jim na zkoušení zbylo pouhých šest dní. Navíc nešlo o čistě český tábor, jak bylo obvyklé v minulých letech. Tentokrát se k tensingářům z Čech a Moravy přidali i jejich kolegové z Německa a Slovenska (Proto název letošního TSCZ – Across the borders, tedy „Přes hranice“). Mezinárodní tým, který čítal asi 80 lidí, tak musel kromě běžných bariér (účastníci se neznají, zvykají si na nové prostředí atd.) překonávat i bariéry jazykové. Všechny tyto problémy pomáhalo ale překonat počasí, které na neuvěřitelných sedm dní bez přestání zaplavilo Soběšín sluncem. A tak se zkoušelo, zpívalo a hrálo od svítání do pozdních nočních hodin. Každá volná plocha byla využita některým tensingovým workshopem, na každém prázdném trávníku se nacvičovala některá z částí koncertního programu. Téměř žádný volný čas, jen práce a nekonečné opakování a vylepšování všeho, co nefungovalo na sto procent. Dlužno říci, že tento šestidenní stres činila snesitelnějším také vidina Evropského tensingového festivalu, který se koná jednou za několik let a účast na něm je velkým svátkem pro každého tensingáře. Po šesti dnech (jaká to analogie s biblickým stvořením světa) se tábor na chvíli zastavil, aby se ohlédl, co za ním zůstalo. Výsledek byl překvapující. Během necelých šesti dnů dokázaly sbor, kapela a workshopy nazkoušet kvalitní koncertní program s deseti písničkami, minichórem, divadlem a tancem v celkové délce hodina a půl. S tím už se dalo do Dánska odjet, a to nejen jako s jakýmsi povinným základem, ale i s jako velmi kvalitní show. Nutno říci, že podobně svědomitě si počínaly i ostatní tensingové skupiny, které se později na pódiu v Aarhusu představily. Česko-německo-slovenský Tensing se však mezi nimi neztratil a byl hodně vidět. O tom ale až později. Jako prověrka před finálním koncertem v Dánsku posloužila jednak veřejná generálka přímo na Soběšíně, kterou sledovalo toliko pět diváků (většinou bývalí členové Tensingu a zaměstnanci ústředí YMCA v ČR), jednak následný koncert v Kutné Hoře, která příliš nedostála své pověsti regionálního turistického centra a nabídla Tensingu podobně nepočetné publikum. Malý počet diváků ale vyvážilo krásné prostředí kutnohorského náměstí a kvalitní ozvučení koncertu, díky kterému bylo slyšet, co je opravdu dobré, i to, co by ještě chtělo vylepšit nebo změnit. Pro zdar dánského turné tak bylo učiněno téměř maximum. Přece jen se ale organizátoři rozhodli prověřit připravenost celého programu ještě jednou zatěžkávací zkouškou. Šlo o pouliční koncert na hlavním náměstí v Drážďanech, kam TSCZ 2006 zavítal při svém přesunu do Dánska. Narychlo poskládaný program, který se musel přizpůsobit městským podmínkám, vzbudil v saské metropoli podstatně větší rozruch než v poněkud ospalé Kutné Hoře. I když tensingový sbor sváděl chvílemi nerovný hlasový souboj s rachotícími zvony čerstvě zrekonstruovaného klenotu Drážďan, protestantského chrámu Frauenkirche, u jehož paty se koncert odehrával, tensingáři nakonec spontánním vystoupením pobavili nejen sebe, ale i utěšený zástup diváků, který se kolem improvizovaného jeviště shromáždil. Dvoupatrový autokar TSCZ 2006 pak zanechal hlavní město Saska za sebou a vydal se na noční pouť k dánským hranicím. Na půl cesty za Vikingy Aarhus přivítal česko-německo-slovenskou výpravu vlídně. Ostré ranní slunce a jemný vítr vanoucí od moře vytvářely atmosféru téměř středomořskou. V podvečer, těsně před slavnostním zahájením celé akce, ale přišla špatná zpráva. Organizátoři nevysvětlitelně „zapomněli“ na příjezd Tensingu Across the borders a nevyhradili pro něj místo v plánu festivalových koncertů. Vrchol celého tábora, ale pro mnohé i vrchol celé tensingové sezony, se ocitl v mlhách a nálada rychle spadla pod bod mrazu. Počáteční šok ale vystřídala celkem pochopitelná buldočí snaha urvat pro sebe koncertní čas stůj co stůj. Po dlouhých minutách přišli vyjednávači obou stran s kompromisním řešením. TSCZ 2006 musí svůj koncert udělat už první festivalový večer, jindy nemohou organizátoři potřebný čas garantovat. Rozhodování bylo rychlé, teď nebo nikdy. Na přípravu koncertu zbývaly pouhé dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že byl celý program už vyzkoušen na několika koncertech, nebylo příliš nač čekat. Ve 21:30 stál TSCZ 2006 na pódiu připraven podat nejlepší výkon. Po 15hodinové cestě se všichni pokoušeli najít v sobě poslední zbytky energie a co hlavního – vyloudit na tváři nezbytný úsměv, bez kterého žádný tensingový koncert není jaksi věrohodný. Zdánlivě nemožné se podařilo a program Across the borders přilákal pod otevřené pódium takový počet diváků, jako žádný jiný Tensing na festivale. Česko-německo-slovenský sbor odstartoval díky hrubé chybě organizátorů de facto celý koncertní festivalový program, čímž se výrazně zviditelnil. TSCZ 2006 díky neplánovaně uspíšenému koncertu navíc od organizátorů dostal na předvedení programu celou hodinu. Ostatní Tensingy přitom později musely svá vystoupení vtěsnat do přibližně 35 minut. Nad programem TSCZ navíc svítily hvězdy a panovala teplá letní noc. Další koncertní večery už propršely za neustálého studeného větru. Všechno zlé je k něčemu dobré, a tak si účastníci TSCZ 2006 mohli po náročném začátku užívat naplno zbývající tři festivalové dny, protože už splnili cíl, se kterým do Dánska odjížděli – předvést co nejlepší výkon. Festivalová programová nabídka byla více než pestrá. Od ranního společného sboru přes duchovní program, tensingové koncerty, nabídku asi 40 workshopů až po večerní show. Festivalová kapela, její sólisté i sbormistři, byli profesionální a odvedli stoprocentní práci. Faktem je, že občas jejich perfektní výkony a poměrně velkorysý čas, který byl festivalové kapele vyhrazen, poněkud zastiňovaly přirozeně méně kvalitní vystoupení jednotlivých tensingových skupin. Toto dočasné potlačení tensingové myšlenky „není důležitý produkt ale proces“ se ale na vrcholných akcích typu Evropského tensingového festivalu dá pochopit a tolerovat. Jedním z vrcholů festivalu byly bezesporu netradiční Bohoslužby, které probíhaly paralelně na různých místech Aarhusu. Účastníci si mohli vybrat například bohoslužbu gospelovou, keltskou nebo bohoslužbu ve staré kryptě. Snad největší ohlas ale sklidila bohoslužba ve stylu písniček skupiny U2. Vedl ji evangelický pastor, který se texty U2 dlouhá léta zabývá, za doprovodu revivalové skupiny „Pluto“. Její členové, a zejména zpěvák, předvedli tak skvělý výkon, že se účastníci „bohoslužby“ cítili spíše jako na vyprodaném stadionu uprostřed koncertu formace v čele s Bono Voxem než na jako na duchovním rozjímání. Celý festival, který nesl název Live out loud (žij naplno, žij nahlas), poznamenala malá návštěvnost. Z původních dvou a půl tisíce přihlášených účastníků jich dorazilo jen asi 1500. To sice trochu ulehčilo situaci dopravnímu podniku města Aarhus, jehož autobusy jezdily pro návštěvníky festivalu zadarmo a které už při tomto počtu cestujících praskaly ve švech, ale zároveň nadělalo hluboké vrásky organizátorům, jak udržet festival v černých číslech. Že návštěvníků není tolik, kolik by být mělo, se dalo poznat i při pouhém procházení se přímořským areálem festivalu. Celé prostranství bylo většinu času spíše poloprázdné a plnilo se s železnou pravidelností především v době vydávání obědů a večeří. Ve stanech byla situace o něco lepší, ale i tak bylo znát, že v plánech festivalu se kalkulovalo s poněkud větším davem. Občasné organizační výpadky a dokonce ani fakt, že autobus česko-německo-slovenské výpravy byl v polovině festivalu vykraden, nezkalily celkově pozitivní dojem z celého tábora. TSCZ 2006 totiž splnilo cíl, který si předsevzalo už svým pojmenováním: Across the borders – přes hranice. Náročná dvojjazyčnost celého táborového programu, kde se veškerá komunikace vedla zároveň v češtině i v angličtině, byla odměněna navázáním kontaktů se saským Tensingem a posílením spolupráce s Tensingem na Slovensku. A především přinesla jedinečnou zkušenost všem vedoucím i účastníkům. Jen pouhý výlet nebo něco víc? Současná generace našich tensingářů má to štěstí, že zažila Evropský tensingový festival, který se naposledy uskutečnil v roce 1999 ve východočeské Litomyšli. Během těchto uplynulých sedmi let se v českém Tensingu vystřídala řada nadšených a schopných lidí, kteří ale odešli dříve, než mohli poznat atmosféru velké mezinárodní akce. Možná by je právě tato zkušenost v Tensingu udržela. Český Tensing výrazně omlazuje a i věkový průměr Čechů na TSCZ 2006 byl poměrně nízký. Snad tedy tento výlet do Dánska nebyl jen okamžitým a prchavým zážitkem, ale i velkou investicí do budoucnosti celého českého Tensingu. Ze vzpomínek na festival v Aarhusu totiž mohou nastupující tensingáři čerpat ještě dlouho. Minimálně do roku 2008, kdy se v Praze uskuteční další velká ymkařská akce: setkání členů a příznivců YMCA z celého světa – Y Event. Vojtěch Berger YMCA & TS Praha