Poznámky z přednášek Dr. J. L. Hromádky, proslovených na letní škole Ymky na Vlčici.

YMCA oslavuje v tomto roce své 90leté trvání. Vznikla, jak známo, r. 1844 v Londýně. Studujeme-li její vývoj, jak jej známe ze světového hnutí a smysl její působnosti, tu vidíme táhnout se celými dějinami červenou nit, která pokračuje až dosud. Uvědomme si, že YMCA byla především pro mladé lidi a to hlavně pro ty, kteří žili na periferii života. Byla to selská a dělnická mládež, obchodní příručí, učňové, kteří byli bez páteře, bez formujících sil a proto Jiří Williams, jako tvůrce a zakladatel tohoto hnutí, myslel na ně a stavěl je před Ježíšovu osobnost, v které mohou bezpečně zakotvit jejich duše a která představuje sílu, zakládající živé obecenství a nejsilnější jednotící moc.

Bylo to v době, kdy živě působil revivalism (učení, které vede člověka k tomu, aby si uvědomil svou osobní situaci a přimknul se k tomu, kdo mu může pomoci). J. R. Mott, vůdce světové Ymky, je typickým představitelem tohoto hnutí a on učinil z Ymky součást tohoto hnutí, která duchovním náporem probouzela niterný život svých členů a svěřenců a vedla je k tomu, aby se přimknuli k Ježíši Kristu. Toto hnutí vykonalo velmi mnoho positivního, nemůže být ale konečným cílem, je jenom pomocí, aby se člověk uplatňoval a pomáhal. Proto z toho rostlo tak živé svědomí pro sociální otázky ve smyslu mravně filantropickém. V americkém pojetí to je péče o chudé a o žebráky, o kanalisaci a o vše co souvisí z kolektivním životem; v tom je také péče o mladé lidi, jak bylí, jak si vydělávají, sledování veřejné mravnosti, odstraňování mravních neduhů kolem mládeže, pomoc v jejich duchovní orientaci a podobně.

Z toho vznikl v 19. století smysl pro občanská práva a povinnosti. V anglosaských zemích a v Ymce to byla výchova k opravdovému vědomí občanských povinností a závazků, aby z občanů se stali dobří občané na výstavbě státu.

Z tohoto zdroje vyvstala i otázka tělesné výchovy, dávno již před válkou, jejíž účelem bylo starat se osobní, ale i celkové zdraví společnosti. Poslední válkou byly vzbuzeny i jiné otázky, jako mír, mezinárodní přátelství, dohody, společnost chce svou účinnou prací zasahovat do poměru válčících stran, pacifism. Sociální otázka je chápána již více ve smyslu sociálně-hospodářsko-politickém. Je odklizována struktura hospodářské a hitlerovské, ale to nemůže být definitivním řešením.

Co bude dál – toho si YMCA všímá v širším smyslu.Ta červená nit, která se táhne celou minulostí Ymky je evangelium Ježíšovo. Ježíš tu sloužil jako ukazatel cesty, vedl k tomu, abychom byli moudří, silní, zdraví, abychom mohli někomu sloužit. YMCA byla však vždy jako necírkevní hnutí vedena laiky. V Americe, v Anglii se opírala o církve, protože tam mají nesrovnatelně větší význam než u nás.

A přichází tedy hlavní otázka:

Jak se YMCA v tomto naznačeném smyslu může uplatnit u nás?
U nás je situace hodně odlišná. V jakém smyslu můžeme Ymcu k nám přenést? V čem se liší naše situace od situace anglosaských zemí? U nás není nábožensko-církevní kultury jako v anglosaských zemích (není kontinuity v dějinách), naše protestantské církve jsou na periferii života, katolictví je slabé, náboženství bylo potíráno, celkem jsme žili jen z negace. V anglosaských zemích je poměr k náboženství naveskrz positivní, u nás negativní, oposiční. Náš nacionalism rostl z Jungmanna, který byl nábožensky indiferentním, socialism z Marxe (ateista), agrarism z Adolfa Šťastného (ateista), národní socialism z positivismu (až teprve nyní se trochu přebarvuje), má tedy YMCA vskutku potíže, kde navázat. A přece musí se stát naším hnutím, musí vyrůstat z našich kořenů, nemůže být expositurou Ameriky nebo Anglie – musí mít program, smysl, ideu – jako hnutí mladých lidí nebo kamarádů nestačí, jinak bychom byli renesanční deskou sportovního života, trampingu, ateismu – my musíme vést, my musíme sloužit. Je rozdíl mezi službou a vedením. Máme úkoly služby ale také vedení.

V čem sloužit? V čem vést?
Nutno zjišťovat ovzduší, situaci v mládeži a podle toho zjišťovat program a taktiku. Uvažovat, v čem může mít YMCA vedoucí poslání, v čem usměrňovat, v čem a co posilovat a co důležitého podtrhovat.

Myslím, že především by měla YMCA působit v občanské oblasti.
Bojovat proti skepticismu, vzpouře, kritisování a podtrhovat ve smyslu Masarykově positivní úkoly. Tlumit náladové mrzoutství, jakožto dědictví z nedávné minulosti, kverulantství, nespokojenost, být pro kladný občanský smysl. Šířit smysl pro konstruktivní spolupráci. U nás je příliš mnoho kritisování, negace, mrzoutství, závisti, sobectví. I vůdcové stran mají slabý smysl pro kladný program. Musíme mít zájem o všechny lidi, ze všech politických stran. Potírat negaci.

V péči o mravní ovzduší mládeže.
U nás je vakuum uvědomělé mravní výchovy. Nemůžeme se opírat o práci církví, protože nemají vlivu na veřejnost. YMCA má širokou světovou názorovou bási, západnickou orientaci, může tedy u nás účinně působit. Dnes má využít sportu; aby se hrálo fair play, gentlemansky, jemně, ušlechtile a čistě.

• Musí mít zájem o rodinný život o sexuální otázku, o vztah poměru muže k ženě a naopak.
  
  
• Tvořit a spolutvořit veřejné mínění. Je málo lidí pevných, kteří jdou samostatně, 90 procent se řídí veřejným míněním.
  
  
• Vychovávat mladé lidi k mravní svobodě. Veřejné mínění podléhá nemravnosti, i tomu co se mravně ospravedlnit nedá.
  
  
• Formovat mladé lidi tak, aby dovedli obstát a bojovat proti němu. Musíme bojovat proti šovinismu, mravní laxnosti, lajdáctví. Uvažovat o revisi mentality našeho národního života.

V náboženské práci.
Každý kdo střízlivě rozebere naší náboženskou situaci, uzná, že jsme národem nábožensky zvlášť chudým. Tvrdí se, že čeští vystěhovalci (u porovnání s ostatními vystěhovalci) v Americe jsou nejvíce oproštěni od náboženství. Jest u nás odpor k symbolům, negace náboženského života. Tato chudoba v náboženském životě je způsobena tím, že naše náboženská tradice nesahá dále než k toleranci. Čeští katolíci mají tradici protireformační, a ta byla povrchní. V tomto nedostatku není žádná přednost. Zde musíme budit smysl pro positivní náboženský program. To je zvláštním úkolem sekretáře. Vypěstovat smysl pro pravdu, zjevenou lidstvu Bohem. Není v zájmu nikoho zastírat, že jsme křesťanskou organisací. YMCA má býti hrází proti náboženské lhostejnosti. Jestli náš český život něčím trpěl, byl to nedostatek náboženství, které by proniklo do svědomí. Zůstávalo to naše náboženství jen na povrchu, na obřadech, parádách, smyslovém rozrušení.

Na co a na koho můžeme u nás navázat?
Jako skvělý zjev pro občanskou svéprávnost je v našich dějinách osobnost Havlíčkova. U něho se můžeme učit positivnímu smyslu pro stát. (Číst Masaryk: Havlíček.) Nábožensky nám ovšem nic nedá.

V politicko-mravním úsilí a ve směru k mravní a náboženské opravdovosti nám mohou být vzory Palacký, Masaryk, Rádl.

Měli bychom se vyvarovat útočnosti proti něčemu. YMCA má být vždy místem pro kladný hovor. Náboženství je orientace a pomoc, vědomí vůle Boží. Pomáhat svědectvím a osobním přesvědčením a ve všem jednat kladně.

(Převzato z časopisu Tep pražské Ymky, 3 a 4, 1934)