Všechny fanoušky a milovníky sportu musí na YMCA potěšit její dlouhotrvající spojení se sportovní a tělovýchovnou činností (v ČR to dnes, i přes skvělé úspěchy YMCA Znojmo v korfbale, platí méně než v době první republiky). YMCA v různých zemích světa od svého počátku podporovala zdravý vývoj lidského těla – vždy provozovala řadu tělocvičen, sportovišť, sportovních škol a sportovních klubů. Ke sportu přivedla mnoho lidí a několik sportovních odvětví dokonce vynalezla. Všiml si toho samozřejmě i Protein a tématu YMCA a sport věnoval dokonce jedno celé číslo (viz Protein 1/2006).

Opravdovým průkopníkem v oblasti vynalézání nových sportů se stala YMCA v USA. V zemi, kde se většině lidí při vyslovení slova YMCA vybaví právě sport, vzniklo hned několik nových sportovních odvětví, z nichž některé se hrají až dodnes. Nejslavnějším z nich je určitě basketbal, který v roce 1891 vymyslel Kanaďan James Naismith ze sportovní školy YMCA ve Springfieldu v americkém státě Massachusetts. O vzniku basketbalu už psal před třemi roky Dominik Zunt, a proto jsem se rozhodl, že napíšu o volejbale, který stojí trochu ve stínu svého míčového kolegy.

Volejbal (odbíjená) byl vynalezen roku 1895 Wiliamem G. Morganem z Holyoke YMCA v americkém státě Massachusetts. V Holyoke YMCA byl také poprvé hrán. Neuvěřitelné je, že již zmíněný basketbal byl vytvořen ve stejném americkém státě, na místě jen deset mil vzdáleném, o pouhé čtyři roky dříve.

William G. Morgan se narodil roku 1870 v Lockportu ve státě New York. Pikantní je, že v mládí studoval právě na sportovní škole YMCA ve Springfieldu (Massachusetts), kde James Naismith roku 1891 vymyslel basketbal. Morgan se s Naismithem znal a jeho úspěšný vynález basketbalu ho motivoval.

Kolébka světového volejbalu
Mladý Morgan, který v YMCA Holyoke působil jako ředitel sportu a tělovýchovy, toužil po tom, že vymyslí úplně nový sport, který by splňoval jeho požadavky. Chtěl, aby to nebylo tak tvrdé jako basketbal a hru si mohli užít i starší členové YMCA, ale zároveň, aby hra vyžadovala určité fyzické a sportovní dovednosti.

Inspiroval se několika jinými sporty a dokázal z nich sestavit to, co si přál. Spojil určité prvky basketbalu, tenisu a házené a povedlo se mu vytvořit bezkontaktní halový míčový sport hraný přes síť, při kterém hrozilo jen málo zranění. Novou hru nazval nejprve mintonette. O rok později se začal používat dnešní výraz volejbal (odbíjená). Stalo se tak poté, co jeden z diváků, Alfred S. Halstead, hru komentoval slovy, že v ní jde hlavně o odbíjení.

Poprvé byla předvedena odbíjená na konferenci pracovníků YMCA, která se konala na podzim roku 1986 na sportovní škole ve Springfieldu. Na každé straně tehdy hrálo 5 hráčů (dnes 6). Hra se na této konferenci velmi líbila, uchytila se a rychle šířila. Firma Spalding vytvořila speciální míč, který odpovídal zvláštním požadavkům tohoto sportu. Roku 1900 se hrálo poprvé mimo hranice Spojených států – v Kanadě.

V roce 1922 se konalo první celonárodní ymkařské mistrovství v této hře. O dva roky později byly do něj připuštěny i týmy mimo YMCA, a vzniklo tak celoamerické volejbalové mistrovství. Roku 1924 ho také Američané pro ukázku předvedli na Olympijských hrách v Paříží. Po druhé světové válce sláva volejbalu ještě vzrostla, byla vytvořena mezinárodní volejbalová federace (FIVB), konalo se první volejbalové mistrovství světa a roku 1964 se volejbal stal také olympijským sportem. V současné době je velmi populární také plážová varianta volejbalu.

William G. Morgan zemřel roku 1942. V Holyoke, v malém městečku, které proslavil a kde dnes můžete navšívit „Volejbalovou síň slávy“, je po Morganovi pojmenována základní škola. Také cena, která je každoročně udělována nejlepšímu americkému studentskému hráči či hráčce volejbalu, nese Morganovo jméno. Ještě větší radost by Morganovi určitě udělala následující věta. Dnes si sport, který vymyslel, údajně zahraje alespoň jednou týdně více než 800 milionů lidí.

František Kroužil

________________________________________
„Musím říci hned zpočátku, že jsem neznal žádné hry, která by byla podobná odbíjené, a to, co jsem zavedl, bylo opřeno jen o zkušenosti a pokusy v tělocvičných třídách. Když jsem převzal cvičení (...) musel jsem hledat nějakou činnost, nějakou hru, která by se dala hráti v tělocvičně a byla přitom zajímavá, hlavně rekreačně.

Košíková byla již zavedena, ale vyhovovala spíše mladším cvičencům. Pro starší pak byla příliš namáhavá a ostrá, a tak jsem hledal jinou hru, ve které by nebylo osobního styku hráče s hráčem. Nejdříve mne napadlo přenésti do tělocvičny tenis. Ale když jsem uvážil, co všechno tennis potřebuje, jako rakety, míčky, síť a hlavně velkou plochu, a že jen málo hráčů může tennis najednou hrát, upustil jsem od této myšlenky. Ale nepřipustil jsem vynechati síť, která by rozdělovala skupiny hráčů na dvě družstva. Na počátku jsme napjali síť asi 2 m vysoko, tj. nad hlavou dospělého člověka. Zkoušeli jsme hrát duší z míče na kopanou, ale ta byla lehká a příliš pomalá. Tak jsme to zkusili s plným míčem na košíkovou. Ten byl příliš veliký a těžký a hráči nemohli míč dobře ovládat. Bylo mnoho úrazů a zranění, hlavě prstů. Dohodli jsme se s hráči, kterým se hra líbila, na míči, kterého se dnes užívá pro odbíjenou a který nám zhotovila na zkoušku firma Spalding. Během času se pravidla měnila, ale základní myšlenka hry zůstala stejná.“

(Morganův popis vzniku volejbalu z knihy Miroslav Ejem, Vladimír Vydral (red.), 1921-2001. 80 let organizovaného volejbalu v České republice. Brno 2001 in: České slovo, 16. 8. 1942.)