Z každé táborové sezóny vydávala prvorepubliková YMCA tzv. almanach – popis všeho toho, co se na táboře událo, od statistik o účasti včetně jmen a adres všech táborníků, přes všechny sportovní výsledky, až po různé příspěvky žertovného charakteru. Zkrátka vše, co mělo přiblížit atmosféru tábora zúčastněným i ostatním. Přetiskujeme příspěvek z první poválečné sezóny, který navíc ukazuje specifický tábornický styl humoru, a pokusíme se i v dalších číslech přinést ukázku toho, že ymkaři smysl pro humor opravdu mají. O tom myslím dostatečně vypovídají i karikatury některých účastníků a vedoucích.

Táborová kancelář: Sensační táborový vůz jeep vykazuje v poslední době neobyčejný vzestup startovní kapacity. Tak v posledních dnech již po šestnáctém vytlačení na rozjezdovou dráhu u hlavního táborového vchodu hladce chytil, aby bez dalších obtíží po deseti minutách opět zhasl. Nicméně houževnatostí upocených stopařů a několika ubohých členů HS (hlavního stanu - pozn. red.), kteří byli bezprostředním terorem táborového šerifa přinuceni po sedmnácté vytlačiti jeep k východu a rozjeti, jeep se rozjel ovládán pevnou rukou velikého šerifa. Šerif po celou tu dobu neopustil svého místa za volantem a v bouři nadávek a klení se dal tlačit nejen skopce, ale i do kopce. Jeho počínání se mu však krutě vymstilo.

V jisté vesnici, kde milý jeep zhasl, musil velký šerif vyskočiti z vozu a podniknouti všechny oživovací pokusy, aby se vůz rozjel sám, neboť neměl po ruce hordu táborových otroků. Zvláštní náhodou byl jeep pojednou obklopen tlupou vesničanů, kteří bez ohledu na zpropadenou situaci velkého jezdce, prudce na něho dotírali. Nejblíže stojící babka nabídla velkomyslně němému šerifovi 5 Kčs za hlávku zelí. Když se šerif dopálil a zajíkaje se zlostí vyprskl na babku ostré: „Co si myslíte, že jsem?“, babka s klidem prorokyně ho označila za hokynáře. Pohnutí, které se zmocnilo všeho, co má nějaký vztah k táboru, hnulo jeepem a jen díky této skutečnosti vyvázl velký šerif životem z lynchování.

Volleyballové utkání tábor – Kácov se ukončilo morálním vítězstvím táborového mužstva, z něhož třeba jmenovat zvláště oblíbeného pana účetního a Vávru-Ušku. Oba jmenovaní jsou t. zv. leváci, to znamená: kladou důraz na levou ruku, levá ruka je jim to, co normálnímu člověku pravá a pravá to, co levá. Poněvadž je jim tedy pravá ruka to, co jinému levá a levá je normálně vždy levou a poněvadž touto levou se to dosud nenaučili, jsou na obě ruce leví. Dokázali to několika neobyčejnými drivy přímo pod nohy do země, takže ostatní mužstvo jen mlčky a němě přihlíželo a jen ztěží překonávalo svůj údiv, když po krásné hře prohrálo 2:15.

Tradice tábora byla v posledních dnech obohacena novou formou táborových pokřiků, které jsou soustavně pronášeny při jídle táborovým skřetem Bá-uškou. Tyto pokřiky znamenají přínos jak po stránce obsahové, tak i formální. Nové prvky co do formy jsou strašně rozšklebená huba Bá-uškova, pidižvícké grimasy a telecí hlas. Co do obsahu odpovídají stupiditě pětiletého dítěte. Při posledním přednesu, který zakončil proslavený Bá-uška rozčileným: „Ticho, já na vlastní uši neslyším“, projevilo fousaté embryo svoji nekázeň a jen dík zakročení vyšších orgánů nevyhnalo ubohého Bá-ušku z jídelny. Při nedělních olympijských závodech byl hrdinou dne oblíbený komediant Vavruška, který se během závodů i po nich několikráte vyznamenal. Stal se absolutním vítězem a tím i jeho chata. Zvláštní zpravod. kancelář sáz. rozhlasu však k tomu sděluje tyto podrobnosti. Vítězství Vavruškovo, zvláště v běhu, není regulérní. Byl totiž honěn táborovým felčarem, byl v horečném stavu a trpěl podle diagnosy silnou cholerou, což je stav duševní apatie. Po závodě byl násilím dovlečen do HS a přinucen ulehnout. Podařilo se to jen tím, že pod okno byly dopraveny tři olymp. bedýnky, na něž pomatený komediant v horečném stavu vybíhal. Žádáme, aby závod byl stornován, protože stejným způsobem by mohl zvítězit kterýkoliv táborník, který by prchal před táborovým ranobijcem Dušanem Rolným.

Na nedělních závodech startoval také známý Caesar Radim, který překonal svůj vlastní rekord v běhu prostém, když zaběhl 100 yardů za 2 hod. 26 minut. Jeho římský styl se na našich hřištích osvědčuje a zkoumání jeho prvků ukázalo vnitřní hexametrické zabarvení, doprovázené syndikalabickými synodami v nepravidelném trimetru s levou nohou mírně pokrčenou vpřed. Motorickou silou bylo mu při tom pravidelné odříkávání Ovidiových veršů v běhu. Rovněž jeho vrhačský styl připomíná Velikého Caesara, když odháněl od svého lože otrokyně.

Minulý týden otřáslo se širé okolí tábora výbuchem, který na rozdíl od výbuchů způsobených táborovou stravou a zažívací neschopností, které jsou v našem táboře na denním pořádku, měl katastrofální následky. Nervové otřesy několika táborníků jsou dostatečným důkazem neodpovědnosti policejních orgánů, které odstřelovaly pancerfausty. I několik starých vousáčů bylo postiženo. Míla z kuchyně se od doby výbuchu nemyje, Radim Kuthan hází ubohým stopařům hrách pod stůl, Vavruškovi stoupla do hlavy seniorská zkouška, táborový lékař přestal pravidelně otrhávat chlupy a strupy na nohou asistenta, stopaři byli přinuceni násilím, aby se dívali, jak si dva staří páni házejí po sobě železné kroužky, účetní se spletl přesně o jednu miliontinu trilionu z jednoho dkg máslové pomazánky UNNRA, ubohý Losenda pobíhá po lesích s trubkou a panu řediteli se z toho „ježejí“ hrůzou vlasy na hlavě.

Velký šerif Sázavy se po několika nezdařených výletech na táborovém jeepu specialisoval pouze na tábor a okolí. Rušení nočního klidu a zaslouženého odpočinku denním programem zmožených táborníků se stalo jeho zvláštním koníčkem. V jedné z měsíčních nocí na Sázavě podnikl velkou honičku na táborníky a vůdce, kteří bez propustky opustili tábor. Všechny chaty byly velkým šerifem proslíděny od základů po střechu, když s hurónským výkřikem objevil dvě prázdná lůžka. Rozčileně přivolal hlídku, aby zjistil, že obě lůžka náleží těmto poctivým strážcům. Posedlý přízrakem nočního zpozdilce počal horlivě prolézati křoviny podle Sázavy. Tichý úder vesla o hladinu mu zadrhl smyčku kolem krku. Ztěží se však mohl ubránit slzám, když na lodi objevil opět nešťastnou hlídku, která mu horlivě pomáhala pracujíc na vodě a na jiné lodi spřáteleného Borotína nalezl velitelský můstek „hustě obsazený“ vlastním synem. Reprisy takových nočních výletů vtiskly velkému šerifovi trpitelský výraz, jehož vnitřní základnu projevil sám náčelník v úzkém kruhu svých podnáčelníků, když si stěžoval, že se v tomhle táboře nevyspí.

Nepřítomnost velkého šerifa Sázavy stala se v poslední době podezřelou. Velký šerif vracel se do tábora vždy pečlivě ostříhán a oholen a jeho řídce porostlé kosti lebeční obdržely plný počet bodů i při důkladné prohlídce. Naše zvláštní zpravodajská služba zjistila, že velký šerif navštěvuje jistého holiče v Kutné Hoře. Styk šerifa s tímto podivným mydlifousem byl podroben pečlivému vyšetřování, ale podrobný rozbor události nevykázal nijakých závad, až na to, že veliký šerif s hustě namydlenou tváří pod něžnými dotyky břitvy, hřebenu a friserských rukou pravidelně usnul. Milý mydlifous byl značně poděšen, když hotov s prací vyzval zákazníka ke konečné úpravě nádherné kštice a tento mu odpověděl pěkným chrápáním. Rozpaky jeho stoupaly, když veliký šerif přidával vysoké pisklavé tány a la sázavská lokálka. K tomu dodává vedení tábora: Jelikož nemáme zapotřebí, aby náš ředitel jezdil spát mimo tábor, poněvadž je to proti táborovému řádu, a byli bychom nuceni poslat ho s modrou stužkou z tábora, pokusíme se zříditi kromě zkoušek poslušnosti a mlčenlivosti zvláštní zkoušku mydlení velkého šerifa na odznak. Doufáme, že se tímto způsobem podaří otrlým stopařům velkého šerifa pravidelně uspat. Kandidáti nechť se hlásí v HS. Podmínkou jsou ruce nezničené od škrabky a brambor.

Táborovému Kvajšakunovi se minulý týden podařilo našeptat Losendovi, aby opustil na dva dny tábor. Veliká protilosendovská propaganda ovládla úplně tábor a několik dobře sestavených letáků plnilo svůj úkol. Oblíbenci Losendy se neodvážili podniknout nic na obranu svého velikána, z nichž někteří, jako Pepíček Kudláček se snaží již několik týdnů dosáhnout tučných prebend a jiných výhod. Nejsilnější propagandu vedli i tentokrát stopaři, vedení sázavským misionářem. Sázavský rozhlas přináší ukázku dobrých zásahů jejich propagandy: Dejte si pozor na Losendu, ten stále na vás něco kuje, táborové povinnosti nedělejte, ale dělejte jako když děláte, ale nedělejte... Účinek propagandy byl úměrný jejímu vedení.

Celý tábor tonul v báječné pohodě. Denní program nebyl rušen neustálým troubením, táborníci nemuseli před obědem běhat na metu, zkoušky poslušnosti byly konány se stoprocentním výsledkem, pan ředitel nenadával prvnímu asistentovi, že není odpolední program, který Losenda zakázal, neplavci nebublali, ale učili se plavat. Podle pozdějších nezaručených zpráv byl prý Losenda zabit táborovým komediantem na louce zelený, a ač se tvrzení nezakládá na pravdě, byly jím zachváceny ohromné davy, denně byly konány modlitby za spásu jeho duše a za věčný nenávrat na Sázavu. Táborová revue byla skládána ve znamení této kolosální zprávy, ale musela býti předělávána, když Losenda, doprovázen rodinou, vyrušil poklid táborových diskusí prudkým vpádem do tábora. Přinášíme ještě ukázku původní sloky písně z revue: Na louce zelený já zabil profesora, profesor k zemi kles, já do HS jsem vlez, však jeho duch straší tady dál ještě dnes. Jinak táborová revue měla neobyčejný úspěch. Sázavský rozhlas přináší vám některé ukázky. Úvodní slovo měl P. Zuman.
Poslechněte si ho:
Milí táborníci, kamarádi, příznivci a vůbec, no, a jsem tady od toho, abych vám pověděl, no, a že byl kdysi na Sázavě Pepíček Kudláček, no, a prostě, že to byl statnej stopař, kterej prostě, no, a sesbíral všechny papírky kolem jídelny, no, a za to prostě vůbec dostal stipendium, no, a prostě to stipendium, no, a tedy ho dostal, no, a prostě co bude dál, to prostě vůbec uvidíte.

Slyšeli jste slavného konferenciéra Zumana a nyní uslyšíte slavného zpěváka Limpopo: Já do revue se dal a udělám ji dobře, a ne pro úspěch snad, neb dřív než půjdu spat, zvířátku Limpopo, já musím dávat žrát. Já do revue se dal, ta překrásně dopadla, jediný úspěch byl, žádný to nepřežil, však my jsme dostali několik buchtiček a pak hrnek jídla.

Tento týden opustil definitivně sázavský tábor prof. Losenický s kompletní rodinou. Jeho odjezd byl doprovázen anabasí, kterou prodělal populární táborový jeep na cestě do Kolína, kam měla být rodina dopravena bez přesedání. Táborovému šerifovi a velkému náčelníku se však podařilo po této stránce předstihnout sázavský rychlovlak. – Z důvěrného pramene se hlásí, že Losenických, ačkoliv byli na cestě v plném počtu, nemohli jeepa utáhnout, čímž pochopitelně popudili proti sobě velkého šerifa, který je zvyklý na jiné tahouny, když jede s jeepem. Strašné urážky dopustil se na jeepu také jeden strejda, který se snažil uchlácholit nevrlost velkého šerifa nad rodinou Losenických, když poznamenal, že se to někdy stává a jeep nejede. Zapomněl při této duchaplné poznámce, že se to nestává někdy, ale stále. Když se jeep několik kilometrů před Kolínem definitivně zastavil, jal se velký šerif vrtat ve svém miláčkovi, aby si ukrátil dlouhou chvíli, poněvadž dokonale ví, že se mu ještě nikdy nepodařilo jeepa spravit. Při tom se mu podařilo rozebrat některé hlavní části motoru. Hodně za šera přiblížilo se k hromadě automobilových součástí nákladní auto. Několik metrů před tímto místem podařilo se řidiči zabrzdit před mužem v sedraných a otrhaných šatech, zmazaných olejem a jinými autopochutinami, který zoufale bědoval, že to nemůže dát dohromady, že zapomněl, jak to vypadalo v celku.
K tomu sdělujeme, že se velkému šerifovi podařilo uvolnit výtok oleje i benzinu, takže celý automobilový rozbor prováděl pod podvozkem jeepa v docela pěkné louži, a jen dík svému commodorství v záchranném sboru se neutopil. Tímto výkonem také dokázal, že reumatismus, který prý mu brání chodit se koupat, je pouhá výmluva. Jinak se jeepovi celkem nic nestalo. Brzy po půlnoci se ruče vrátil do tábora, zatím co rodina nešťastného pana profesora absolvovala další cestu pravděpodobně pěšky a vícekrát jeepem nepojede, když neumí tlačit.

Zpravodajská kancelář sázavského rozhlasu upozorňuje vedení tábora na speciální vlastnosti asistentské Babušky staršího, které projevil Babuška minulý týden. Babuška svým rasantním vystoupením se stal postrachem všech táborníků, dovedl si zjednat respekt a vynutit četné následovníky co do pokřikování a pořvávání po lidech. A tak jeho vlastní chata 13 jdouc ve stopách svého velkého učitele, pokřikovala při zajímavé honbě na jistou paní Kulhánkovou z Vranic a vyvolala konflikt tábor – Vranice. Vlastní příčinou tohoto konfliktu byla honba za pokladem, skvěle nakladená šmelinářským kantinským, Klapkou a Kaštanem, jinak zvaným žaludské eso. Jednotlivé etapy byly jednoznačně určovány: Hledejte mezi 350. a 680. pražcem na trati Rataje-Zruč, nebo: Hledejte v chatě 1–18, hledejte v té myší díře v okolí vlajky, ze které nejdříve vykoukne myš a podobně. V důsledku těchto skvělých určení byla pošlapána celkem jedna louka, zničeno koupaliště neplavců, na den znemožněno projíždění sázavského rychlíku v úseku Soběšín – Kácov, Vranická zastávka zmizela s povrchu zemského, poněvadž honebníci vytrhli ceduli s nápisem: Vlak zastaví pouze na znamení – zastávka Vranice; byly zničeny nervy jednoho táborového ředitele, jednoho starce, který má syna na vojně, a paní Kulhánkové, z jejíž rozmluvy s panem ředitelem přinášíme tuto zajímavou reportáž:

Pan ředitel: „Dobrý den, paní Kulhánková, stala se nám nemilá věc. To víte, ale najdou se někteří jednotlivci, kteří kazí pověst tábora...“ Paní Kulhánková: „To máte pravdu, pane řediteli, vono jich bylo na tý louce asi sto.“ Pan ředitel: „Hm, ale jistě nám můžete určit toho, kdo na vás pokřikoval.“ Paní Kulhánková: „To nemůžu, pane řediteli, voni na mě pokřikovali všichni.“

K další informaci uvádíme, že při honbě se nejvíce zpotil vůdce chaty č. 14, když přerovnávaje haldu dříví u kuchyně z radosti nad nalezenou první cenou bafnul do náruče jednoho stopaře a skočil s ním na hřebík.

Ted Bernt a Miloš Vavruška
(Z Almanachu Masarykova letního táboru YMCA na Sázavě, sezona 1945–1946.)