YMCA je křesťanská organizace a jak o sobě sama uvádí, je „otevřena všem lidem bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženského vyznání, sociálního postavení, fyzických i duševních schopností.“ Tento článek bude právě o jednom z nejdůležitějších charakteristických rysů Ymky. V redakci jsme ho souhrnně nazvali otevřeností.

Dobrý příklad této otevřenosti jsme Vám přinesli již v minulém čísle. Osm let před začátkem americké občanské války, deset let před zrušením otroctví a jen devět let po tom co George Williams založil v Londýně první Ymku v Americe vznikla Ymka pro černošské obyvatelstvo, kterou založil bývalý otrok Anthony Bowen. Jen o několik desetiletí později, v roce 1879, vznikla také první indiánská YMCA, kterou založil Thomas Wakeman z kmene Dakotů. Američan John R. Mott, prezident Světové aliance YMCA, obdržel v roce 1946 Nobelovu cenu míru za „dlouholetou a úspěšnou snahu o sbližování lidí mnoha národů, mnoha ras a náboženských přesvědčení.“ V Jeruzalémě funguje místní YMCA otevřená jak křesťanům, tak Židům a Palestincům a je místem, kde se tolerance mezi Araby a Židy stala skutečností. Toto jsou jen některé z mnoha příkladů otevřenosti YMCA v praxi. K některým těmto konkrétním případům se později vrátíme, ale nejprve se podíváme na zdroje ahistorické kořeny otevřenosti.
Zdroje otevřenosti
V rámci shromažďování materiálů pro tento článek jsem narazil také na text Ladislava Zvolánka v listopadovém čísle Proteinu z roku 2005. Právě „Otevřenost YMCA“ je jedním z bodů článku, který vytvořila pracovní skupina, která se pokusila co nejlépe vystihnout a zformulovat současné poslání YMCA: „YMCA má jednu nesmírnou výhodu. Není žádným způsobem vázána nějakou metodou práce. Je vázána jen svým posláním. To je prvním ze zdrojů její otevřenosti. Druhým zdrojem otevřenosti je sebevědomí, které křesťanovi dává víra. Je-li člověk pevně zakotven ve své víře, má-li pro svůj život pevný základ, pak se nemusí bát konfrontace s jinými názory, vírou, zbožností atd. Třetím zdrojem otevřenosti je nesmírná pestrost světové i národního společenství YMCA, která, když se s ní lidé setkají, umožňuje poznávat pestrost lidské společnosti a zbavit se strachu z neznámého tím, že ho poznám za podmínek pro mě přátelských.
Historické kořeny otevřenosti
YMCA se hlásí k Pařížské bázi Světové aliance, přijaté na jejím ustavujícím shromáždění roku 1855 v Paříži. Pařížská báze vyjadřuje poslání YMCA, je dodnes základnou pro její veškerou práci a jednotící ideou světového společenství YMCA a je závazná pro všechny oblasti práce YMCA. Finka Martti Muukkonenová, která se historií YMCA odborně označuje za hlavní základ otevřenosti již pařížskou konferenci, na které byla ustavena Pařížská báze. Pařížská báze říká: „Posláním křesťanských sdružení mladých mužů je sdružovat mladé muže, kteří považují Ježíše Krista podle Písma svatého za svého Boha a Spasitele, touží být vírou a životem jeho učedníky a usilují o šíření jeho království mezi mladými lidmi. Jakékoli rozdíly v názorech na jiné věci, jakkoli důležité, nemají narušovat bratrské vztahy mezi členy Světové aliance.“

Otevřenost YMCA výrazným způsobem Kampalské principy a Výzva 21 (Challenge 21). Význam těchto dokumentů dobře vystihl Dominik Zunt ve svém článku o poslání YMCA ve světě (Protein 11/2005): Rozmanitost a odlišnosti místních sdružení jsou zcela určitě jedním z klíčových atributů Ymky. Pro pochopení, čím vlastně YMCA je, bude ale v první řadě důležité pochopit, co mají Ymky společného.

Celoymkařské základní texty jako je Pařížská báze, Kampalské principy či Výzva 21 určité minimální penzum víceméně závazně určují: křesťanský duch, ekumeničnost, otevřenost všem, dobrovolnictví, rovnost, demokratičnost, snaha o rozvoj těla, mysli i ducha, o celistvý přístup k jednotlivci i ke společenství. Výzva 21 stanovuje určité směry, kterými by se ymky měly vydávat, ale jasně v preambuli připomíná, že priority, metody a úsilí, které bude tomu kterému směru věnováno závisí plně na místních sdruženích. Významná míra nezávislosti a svobody místních sdružení je naprosto zásadní pro celosvětové sdružení YMCA.
Otevřenost YMCA v 19. století
Již od počátku se YMCA pokoušela uplatňovat v praxi křesťanské zásady, na kterých je založena.Otevřeností vůči jiným kulturám a podporou kulturní diverzity tak výrazně předběhla svou dobu .Vedle černošské Ymky, o které jsme psali minule, tak v 2. polovině 19. století vznikly také Ymky, které působily na území Great Plains, kde se střetli američtí vojáci s indiánským kmenem Siouxů. První indiánskou Ymku založil Thomas Wakeman roku 1879.

V 70. letech 19. století vznikla také první asijská Ymka na americkém území. Její náplní byla služba čínské populaci v San Franciscu a okolí v době, kdy byly Asiaté v USA na základě zákona Chinese Exclusion Act z roku 1882 a v USA vůči nim rostly xenofobní nálady. Hovořilo se o nich jako o žlutém nebezpečí. Vedoucí představitelé asijské Ymky ze San Francisca byly Číňané, kteří konvertovali ke křesťanství.

A co česká YMCA? Také YMCA v Československu byla od prní republiky známa svou otevřeností. Aktivit, především letních táborů se účastnili děti nejrůznějších národností - Češi, Slováci, Poláci, Němci, Židé a také z rodin různých vyznání - katolíci, protestanté, pravoslavní, ale také bez vyznání či židé a mormoni. Zásada otevřenosti je pro YMCA jednou z priorit i do budoucna, mezi body poslání YMCA můžeme nalézt i tyto: YMCA je otevřeným a neutrálním prostorem pro setkávání, diskuzi a spolupráci ldí různého filozofického, náboženského a politického přesvědčení, různých kultur, národností i sociálních skupin. Snaží se po celém světě a též v naší společnosti budovat mosty pro vzájemné poznání, porozumění a spolupráci.

František Kroužil, foto: David Šorm a archiv YMCA

Fotografie:
1. YMCA Jeruzalém
2. John R. Mott, bývalý prezident Světové aliance YMCA
3. YMCA v Mongolsku