02/2010

ZÁPISKY z irské taneční soutěže v Budapešti

Vydáno dne 03. 05. 2010 (4533 přečtení)
Irským tancům se věnuji již několik let, a to v rámci brněnského tanečního souboru DÉMÁIRT, YMCA Brno. Zpočátku šlo jen o takovou zábavu, časem jsem se irským tancům začala věnovat intenzivněji a hlavně se souborem vystupovat na různých kulturních a jiných akcích. Po nějaké době navázal náš soubor spolupráci s certifikovaným irským lektorem, a díky tomu se mi otevřela možnost začít pod záštitou jeho taneční školy soutěžit.

Soutěže v Irském tanci se v kontinentální Evropě pořádají několikrát do roka na různých místech – pravidelně se konají ve Vídni, Salzburgu, Mnichově, Krakowě, Miláně a na dalších místech. Sjíždí se na ně tanečníci např. z Maďarska, Polska, Rakouska, Německa, České republiky, Slovenska, Dánska, Norska, Ruska a dalších koutů Evropy. Je to tedy pro všechny jedinečná příležitost porovnat své taneční umění s žáky jiných škol, strávit víkend plný irské hudby a tance a také navázat přátelství s lidmi jiných národností, ale stejných zájmů.

Taková soutěž se označuje slovem „FEIS“. Původně výraz feis znamenal slavnost nebo kulturní festival, nyní se používá téměř výhradně pro soutěže v irském tanci. Tanečníci jsou na soutěži rozděleni do kategorií podle věku a taneční úrovně, které se liší obtížností kroků a také celkovým pojetím. Tyto úrovně jsou čtyři – začátečníci (beginners), mírně pokročilí (primary), pokročilí (intermediate) a tanečníci šampionátů – open.

Zatímco na beginners kategorie stačí jednoduché šaty a lehce natočené vlasy, na intermediate a open už je nezbytný pravý soutěžní kostým, neboť kromě taneční techniky se hodnotí také vizáž tanečníka. I na takový kostým jsou přísné předpisy – jedná se o hodně zdobené, ručně šité a také velmi drahé šaty v tradičním stylu, nutná je paruka a vhodné doplňky.
Já osobně se zúčastňuji vybraných soutěží od roku 2006 a za tu dobu jsem se protančila všemi kategoriemi do intermediate a open, a již jsem začala sbírat první zkušenosti a také ocenění z výše zmiňovaných šampionátů. Takový feis je pro mě vždy velká událost, protože se soutěže nekonají příliš často a zdaleka ne na všechny můžu jet. Je to pro mě vždy opravdu takový menší svátek. Právě proto jsem se rozhodla jet na první soutěž letošního roku, která se konala v lednu v Budapešti. Přestože jsem byla právě uprostřed zkouškového období na univerzitě a bylo to pro mě časově náročné, nemohla jsem si tuto událost nechat ujít.

Soutěž v Budapešti pro mě byla výjimečná hned z několika důvodů. Za prvé, jednalo se o úplně první ročník jejího pořádaní v Maďarsku, takže jsem nevěděla, co od ní čekat. Jaké bude pódium? Co rozhodčí? Jak se zvládne celková organizace, poběží vše dle plánu? A co ostatní tanečníci? Najdu vůbec místo konání? Takové a další otázky se mi honily hlavou a poněkud navyšovaly mou nervozitu, zvlášť proto, že mě hodně lidí varovalo před pověstnou neorganizovaností Maďarů a před samotnou lokací soutěže, která byla dost daleko od centra města a v údajně nebezpečné čtvrti.

Očekávání ale nebylo to jediné, proč jsem se do Budapeště tak těšila. Také proto, že Budapešť je nádherné město, které mám ráda, mám tam spoustu přátel na které jsem se těšila a v neposlední řadě proto, že na tuto soutěž jely tři z mých tanečnic z Brna, které tady soustavně Irské tance učím a na soutěže je připravuji. Soutěž většinou trvá celý víkend, i tady tomu nebylo jinak. Moje tanečnice soutěžily v sobotu hned od rána, takže jsme se v místě konání všechny sešly již velmi časně, aby se správně soutěžně připravily. Já jim pomáhala s přípravou, oblečením, líčením, ze své pozice 'zkušené soutěžící‘ a trenérky jsem rozdávala poslední předsoutěžní rady, aneb ‚Co dělat když...‘. Ve skutečnosti jsem byla asi nervóznější než ony.
Ale holky soutěž zvládly na výbornou. A rozhodně poté byl důvod oslavovat, všem třem mým žákyním se první soutěž povedla, v kategoriích beginners obsazovaly nejpřednější pozice – všechny si domů přivezly ocenění za druhá, třetí a dokonce i první místo! Moje radost nebrala konce, byla jsem na ně samozřejmě velmi hrdá. Ale co bylo pro mě nejdůležitější, všem se na soutěži líbilo a velmi si ji užily. A o tom to podle mě má být :)

Pro ně to tedy skončilo, a ještě ten den vyrazily domů. Pro mě ale byla tím nejdůležitějším dnem neděle. Pořádně odpočatá a dobře naladěná jsem se vydala druhý den opět na dobrodružnou cestu maďarskými autobusy na okraj města, abych před svou soutěží zhlédla i jiné věkové kategorie tanečníků intermediate. Opravdu bývá na co se koukat, jedná se o přehlídku rozličných pěkných kostýmů i krokových variacích. A jak říká má kamarádka, kdo má chuť se učit, i pouhé dívání mu hodně dá.

K odpoledním hodinám nastal konečně i můj čas a já vystoupila na pódium se svými tanci. Tanečky se mi povedly, sama jsem byla celkem spokojená a i porotci ohodnotili můj výkon velmi kladně – celkem jsem si odvezla čtyři poháry za první místa a dvě medaile za druhá. Tím jsem definitivně postoupila do kategorie open i ve všech mých zbývajících tancích. Sečteno a podtrženo, víkend se velmi vydařil. Rozhodně na něj doteď velmi ráda vzpomínám, ale zároveň se také těším na další soutěž, kam pojedu já i moje tanečnice dokázat, že my, holky z Brna, na to taky máme, bodovat ve světě irských tanečníků. Tak nám držte palce!

Lenka Hoffmannová

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]