Velice krátce poté, co se Sametová revoluce (1989) stala historií, se mezinárodní YMCA rozhodla založit skupiny, které se nazývaly "Field Groups". Tyto měly asistovat při znovuobnovení Ymek v zemích východní a střední Evropy, které byly původně okupované komunisty. Program těchto skupin měl pokrývat i Československo (později Českou republiku a Slovensko). Byl jsem požádán o převzetí vedení těchto skupin a současně i členů z Dánska, Německa a Švýcarska společně s lidmi z Čech a Slovenska. Ze začátku jsme měli také podporu z Anglie a Kanady.


Odd Bjoernsen
Účastnil se aktivit Field Group (později Partner Group) pro Českou republiku a Slovensko na začátku 90. let. minulého století. S ideou a programem YMCA se poprvé setkal už jako malý kluk v Kristiansandu. Vedoucí v tamní YMCA jej velmi inspirovali pro jeho další život.
Později během studia teologie se účastnil a vedl řadu aktivit v YMCA-YWCA. Po roce, kdy působil jako kaplan Královské stráže v Oslu, dále pracoval 6 let jako okresní sekretář a 7 let jako asistent generálního sekretáře na národní úrovni pro YMCA-YWCA Norsko.
V r. 1973 se stal farním pastorem v nové farnosti ve východním Norsku a ve stejném roce byl zvolen členem výkonného výboru Světové aliance YMCA, v této funkci setrval 6 let. Po dobu 6 let byl také předsedou YMCA-YWCA Norsko.
Během sametové revoluce bylo rozhodnuto, že by se mělo Norsko ujmout vedení Field Group v Československu, kterou řídil deset let.

Mé pocity dnes jsou takové, že být deset let (1990 – 2000) vedoucím této skupiny, bylo jedním z největších privilegií, které jsem ve svém životě měl. Jméno skupiny bylo později přeměněno na „Partner Group“(Partnerská skupina), a tento název pouze podtrhuje to, co bylo celou tu dobu ve skupině naší prací: Kráčeli jsme a pracovali společně.

Samozřejmě, že jako vnější členové skupiny, jsme měli dlouholetou zkušenost s prací pro YMCA v našich zemích, a snažili jsme se podělit se o ní s vámi. Ale nikdy jsme si nemysleli, že jsme se stali až takovými specialisty, kteří rozumí všemu. Velice záhy jsme poznali, že se máme od vás, kteří máte v 50 leté historii zkušenosti nejdříve s nacistickým a pak komunistickým režimem, ještě hodně co učit. Snažili jsme se něco vytvořit (v prvních letech i s nezbytnou finanční podporou), ale hlavně jsme diskutovali a probírali věci společně a snažili jsme se najít příležitosti a cesty vpřed. Zjistili jsme také, že rčení „Things take time“ (Všechno chce svůj čas) má speciální význam, zvláště po konci komunistické éry.

Hlavně jsme pocítili nedostatek času při řešení ztráty vašeho majetku získaného před 2. sv. válkou. Pamatuji si na setkání se zástupcem ministra školství a s hlavou personálu kanceláří prezidenta Havla. Vždy společně s Luborem Drápalem. Jednání týkající se vlastnictví je dnes pravděpodobně už historií, ale je to škoda, že jste museli o tolik přijít.

Když už jsem zmínil Lubora Drápala, myslím, že YMCA má mnoho důvodů být mu vděčná. Byl to muž s velkou důvěrou v YMCA, se schopností a potřebou obnovit ji. Měl tuto organizaci neustále ve své mysli a pracoval pro ni velmi rád. Byl také velice chytrý v tom, že využil mnoha svých kontaktů. A když to někdy bylo složité s ústřední správou, chopil se kormidla. Samozřejmě, že to byly mladší generace, které měly převzít tuto práci – ne jenom na lokální úrovni, ale on, společně s ostatními z předválečné Ymky, byl velice důležitým „mostem do budoucnosti“.

Doufejme, že jsme byli i my, členové „Field Group“, součástí takového mostu. Prožili jsme lepší i horší časy během těch let, a vzali jsme si z nich poučení – což si myslím, že vy také. Jsou to výzvy k budování mostů.

Jaké jsou moje nejlepší vzpomínky z těch deseti let ve Field a Partner skupinách? Tak především to, že jsme mohli být svědky růstu, zakládání nových sdružení, zdolávání těžkých časů, že jsme mohli vidět to nadšení mladých lidí, kteří vstupovali do organizace a brali na sebe zodpovědnost. A také to bylo přátelství s mnoha lidmi z celé země, a především uvnitř mezinárodní skupiny. Vždy jsme se těšili na každé setkání, ať to bylo v České republice nebo na Slovensku, a byli jsme si vědomi, že je to pocta být součástí něčeho tak významného. Ta důležitost přinášení Krista a základních idejí YMCA zpět do vaší země, stejně jako kontrast k tomu všemu, čím jste museli projít v průběhu komunistických let. Velice silně věřím v ideu YMCA, jejímu „trojúhelníku“, který mluví o rozvoji ducha, duše a těla, a všemu, co je založeno na učení Krista a na nezměrné lásce našeho Boha. Já, a věřím že i ti, kdo byli v minulých letech členy našich skupin, jsme velice vděční pokud jsme k této ideji nějakým způsobem přispěli. Zcela osobně musím říci, že během desetileté práce v našich skupinách jsem začal brát vaši zemi jako moji druhou vlast, moji druhou domovinu. Tento pocit u mne přetrvává.

Rád bych zakončil svůj dopis přáním všeho nejlepšího do budoucnosti české Ymky. 20 let není dlouhá historie, ale já vím, že jste dosáhli hodně, a že se velmi těšíte na toto výročí. Ať se vám stále daří pokračovat dále s požehnáním našeho Pána. Budete vždy v mých modlitbách!

Gratuluji k vašemu výročí!

Srdečně zdraví



Odd Bjoernsen