Jak to celé začalo?
Jednoho krásného (no těžko říct, už si vlastně nepamatuju, jestli byl tak krásný :-)) dne, mi můj dlouholetý tensingový kamarád Štěpán Černý, po návratu z ETS konference řekl, že nás „jedna paní“ z anglického TenSingu zve na jejich národní festival (o této „jedné paní“ později :-)). Nechtělo se mi věřit, že by TenSing Praha jel sám za sebe někam do zahraničí! To se mi za 9 let v Tensingu ještě nestalo! No a taky, že nejel. J K mému úžasu mé nadšení z této akce úplně všichni nesdíleli. A tak jsem začala obepisovat lidi z jiných TenSingů a nakonec se mi dostatek lidí sehnat podařilo. :-)


Jak to celé začalo?
Jednoho krásného (no těžko říct, už si vlastně nepamatuju, jestli byl tak krásný :-)) dne, mi můj dlouholetý tensingový kamarád Štěpán Černý, po návratu z ETS konference řekl, že nás „jedna paní“ z anglického TenSingu zve na jejich národní festival (o této „jedné paní“ později :-)). Nechtělo se mi věřit, že by TenSing Praha jel sám za sebe někam do zahraničí! To se mi za 9 let v Tensingu ještě nestalo! No a taky, že nejel. :-) K mému úžasu mé nadšení z této akce úplně všichni nesdíleli. A tak jsem začala obepisovat lidi z jiných TenSingů a nakonec se mi dostatek lidí sehnat podařilo. :-)

Patnáct kousků z Prahy (13 tensingářů, jeden ne-tensingář a jedna extensingářka) a 2 kousky z Mělníka. Základ pro turné do Anglie byl na světě. :-)

Přípravy?
Plán byl nejen si užít krásy Londýna a Cambridge, ale také předvést, jak děláme TenSing v Čechách. :-) Takže abychom si neutrhli ostudu, sjeli jsme se všichni o víkendu na začátku října na Mělník, kde jsme pilně cvičili náš koncertní program. Ten jsme pečlivě sestavili s divácky nejúspěšnějších tensingových songů z repertoáru TenSingu Praha a TSCZ. A co že jsme tedy zpívali? She’s so high (Kurt Nielsen), I don’t wanna be (Gawin DeGraw), Srdcotepec (Aneta Langerová), Rome wasn‘t built in a day (Morcheeba), Unwritten (Natasha Bedingfield), Bring it all back (S Club 7) a Message to you (John Scatman). Za přípravy patří velký dík Hance Šormové, která celou naší výjezdovou akci zastřešila Ymkou Praha a navíc nám finančně vypomohla s přípravnou víkendovou.

A ta „jedna paní“? Ta „jedna paní“ se jmenuje Irene Butlin a je to jedna z neúžasnějších žen v TenSingu, co jsem kdy poznala. Přestože PROTEIN se jí v životě do rukou nedostane, patří jí tu místečko na jedno velké DÍK.

Skvěle se o nás starala, trpělivě se mnou komunikovala, ve všem vyšla vstříc, domluvila nám ze všech TenSingů nejdelší čas na koncert, podporovala nás a zkrátka byla skvělá!

Den první.
Den první je vcelku stručně popsatelný – shon na autobusovém nádraží Florenc, tensingově klasické pozdní příchody, menší error u nakládání zavazadel a nepříjemný řidič, ale pak už šlo vše hladce a mohli jsme se vydat na 18 hodinovou cestu směr Anglie. :-)

Den druhý.
Do Londýna jsme dorazili kolem jedenácté hodiny dopolední.

Po (dobrovolné :-)) ranní hygieně na veřejných záchodcích jsme si dali rozchod a měli tak několik hodin na prohlídku Londýna. Těch přibližně 7 hodin, co jsme na Londýn měli, než jsme se museli odebrat do Cambridge, je samozřejmě zoufale málo a je nemožné tak krásné město projít za takový směšný čas, nicméně by byl hřích se o to alespoň nepokusit a myslím, že každá ze skupinek (které jsme tak samovolně pro sightseeing vytvořili) dělala, co mohla. :-)

Pak už se ale nachýlil čas a my se museli opět odebrat na nádraží a opět se nasoukat do autobusu (tentokrát už „jen“ na 2 hodiny :-)) a dopravit se do Cambridge. Na zastávce na nás čekali milí rodičové místních tensingářů a odvezli nás do Girtonu (vesničky u Cambridge, kde se festival konal), kde už na nás na faře čekala Irene (s teplou večeří a sprchou :-)). A všichni jsme spali jak nemluvňata, po té dlouhé cestě a z těch všech zážitků z britské metropole. :-)

Den třetí.
I tento den byl velice nabitý. Po vydatném spánku a ještě vydatnější snídani, jsme se pustili do zkoušení našeho repertoáru. Trošku jsme se báli, že na celém festivale budeme největší looseři a že by tým festivalu mohl litovat, že nám nejen dal nejvíce času na koncert, ale dal nás také na konec programu koncertu pro veřejnost – jako takovou třešničku na dortu. :-)

Po několikerém vyzkoušení všech písní, jsme se vydali do Cambridge. Nádherné, malebné univerzitní městečko. :-) Sice má moje škola krásnou fakultu, ale komu by se nelíbilo studovat na hradě (ano, asi tak vypadají jejich colleges J). Někteří nakupovali, někteří sightseeingovali a snad všichni jsme zašli do pravého anglického Starbucksu. :-)

Po návratu zpět do Girtonu na nás opět čekala Irene s teplou večeří. :-) Ale tentokrát s ní čekali i čtyři sliční Norové (no oni Norové ani jiní než sliční být ani neumí :-)) z TenSingu Lier, kteří jsou tradičními a spolu s námi jedinými zahraničními návštěvníky festivalu.

A po večeři to mělo vypuknout! Nějak se ale na letošních festivalech stalo tradicí, že první večer byl v duchu čekání. :-) Ale Angličané měli připravených několik skvělých her a i zájemci o kreativnější činnosti si přišli na své. Poté už jen zamyšlení od norské vedoucí, pár chval a na kutě. :-)

Den čtvrtý.
Konečně přišel na řadu klasický festivalový den – zamyšlení, společný tanec, megasbor (česká expedice učila You’ll Come od Hillsong United, TenSing Kingswood nás naučil Hot ‘n Cold a místní TenSing také přispěl svojí troškou do mlýna a to písní Pack UP od Elizy Doolittle), workshopy (tanec, minichoir, art, drama) a generálka na koncert. Poté už se začal sál, resp. tělocvična, ve které se vše odehrávalo, zaplňovat diváky a koncert mohl vypuknout. :-)

V první části koncertu se představil společný tanec, megasbor a všechny workshopy. Po krátké přestávce pak přišli na řadu jednotlivé TenSingy. My, Češi, zvyklí na to, že na tensingových koncertech se zkrátka paří, jsme byli trošku překvapeni, že v Anglii taková tradice není. O to větší jsme měli radost z toho, že se nám podařilo publikum (alespoň tu část, kterou tvořili tensingáři) roztančit (tedy až po prvním marném pokusu :-)). Ač nemám ráda samochválu, musím říct, že koncert se nám fakt povedl (vytleskaný přídavek budiž tomu důkazem :-)) a že jsem přesvědčena o tom, že českému tensingovému hnutí jsme v zahraničí ostudu neudělali. :-)

Den pátý.
Ráno nás čekala bohoslužba – spíše tensingová než klasická :-) a pak už jen poslední společný oběd, pár her, chvilka toho sociálního volna a nakonec loučení. Pro nás tím ale den ještě vůbec nekončil. Vydali jsme se znovu do Cambridge, tentokrát na bohoslužbu do nejznámějšího anglikánského kostela v Cambridge. Po vstupu jsme jen stáli s pusou pootevřenou – nádherný kostel, (chvíle užaslého úděsu z první skladby varhanního koncertu :-)), úžasný chlapecký kostelní sbor a písně, které zpívali všichni, se neozývaly jako chabé kuňkání (jako často u nás), ale jako monstrózní několikasethlasý sbor!

Nicméně se do nás dala, jak už to v kostele bývá, zima a tak většina z nás po krátké procházce a dlouhém ohřátí u McDonald’s nasedla do taxíku (klasického anglického:-)) a nechala se odvézt zpět do Girtonu (kde na nás opět čekala Irene, opět s teplou večeří, opět s Nory a tentokrát ještě s domácími vaflemi :-)). Příjemné posezení a povídání jsme ale museli s nelibostí kolem jedné hodiny ranní ukončit, jelikož druhý den nás čekalo vražedné vstávání – ve 4 ráno!

Den šestý.
Jak již bylo řečeno, po pár hodinách spánku jsme se sbalili, taxíky přejeli k autobusu a tím do zas Londýna, kde jsme se naposledy porozhlédli po okolí nádraží, nakoupili poslední suvenýry a něco k snědku na cestu a opět se uvrhli na 18 hodin do žlutého autobusu, který nás převezl zpět do všední reality. Ne však na dlouho – hned druhý den nás totiž čekal další festival, tentokrát Československý. :-)

Měsíc říjen byl na tensingové akce (alespoň pro TS Praha) velice bohatý, ale konkrétně tahle se mi vryla do paměti extrémně hluboko. Takže díky Vám - Edo, Josefko, Jonatáne, Kačko, Zuzko, Kačko, Kachno, Moniko, Soo Yeon, Matyldo, Ondro, Filipe, Aničko, Bene, Hančí a Eliško - za skvělý tensingový zážitek! :-)

Majda Rounová, foto: Filip Rajnoch