Bojíte se nakupovat v jiných zemích EU, protože si myslíte, že přijdete o dvouletou záruku? Když budete nakupovat přes internet a sedět přitom ve své židli České republice, máte stejná práva, jako byste nakupovali u českého obchodníka. Jak to? Nově totiž platí evropské nařízení Řím I. Máte tedy 14 dni na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu nebo klasickou „českou“ dvouletou záruční dobu.


Jasná pravidla pro nákupy přes internet v rámci EU totiž přineslo nové evropské nařízení Řím I koncem loňského roku. Konec je s dohady, zda se nákupy online řídí právem domovského státu obchodníka, nebo spotřebitele. Spotřebitel se už teď může spolehnout na úroveň právní ochrany, na kterou je zvyklý v členském státě, kde má obvyklé bydliště. Případné spory Čechů po nákupu na zahraničních webech se tak budou řídit českými zákony.

Nařízení Řím I (dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:177:0006:01:CS:HTML) nahradilo tzv. Římskou úmluvu, která neposkytovala spotřebitelům dostatečnou ochranu při nákupu online v jiných zemích EU. „Dosud mohlo dojít k situaci, kdy se spotřebitelská smlouva bude řídit právním řádem státu obchodníka.

A tak by například místo 14 dnů na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu měl český spotřebitel k dispozici pouze sedmidenní lhůtu, která je obvyklá třeba ve Francii,“ vysvětluje Martin Rezek, právník Evropského spotřebitelského centra ČR. V případných sporech tedy platí rozhodné právo země spotřebitele. Pokud by ale měla být ve státě prodávajícího některá spotřebitelská práva ještě výhodnější, může se jich nakupující také domáhat.

„V tomto ohledu nejsou podstatným faktorem jazyk nebo měna použité na internetových stránkách,“ upřesňuje Martin Rezek. „Českým právem proto bude chráněn i český zákazník internetového obchodu psaného například ve španělštině, který si nechá zboží doručit do svého bydliště třeba v Mělníku.“

Některé spotřebitele dosud nejistá situace od přeshraničních nákupů odrazovala. Nyní by mělo dojít k posílení jejich pozice a také důvěry ve vnitřní trh EU, což prospěje rovněž internetovým prodejcům, kteří nabízejí zboží a služby do jiných zemí EU.

Upřednostnění domovského práva spotřebitele je přitom logické a spravedlivé. „Zatímco spotřebitel nakupuje za hranicemi státu pouze výjimečně a strávil by nad studiem legislativy země obchodníka hodně času a energie, tak většina obchodníků, kteří se věnují přeshraničnímu obchodu, může náklady spjaté s prostudováním jiných právních předpisů rozložit do mnoha obchodních transakcí,“ podotýká Martin Rezek.

Nařízení Řím I platí v celém Evropské unii, vyjma Dánska. Nevztahuje se na smlouvy o službách poskytovaných výlučně v zemi odlišné od země obvyklého bydliště spotřebitele (např. připojení k internetu v místě dočasného pobytu v jiné zemi), na přepravní smlouvy (půjčování aut, letecká doprava, cestování vlakem či autobusem atp.) a na smlouvy, jejichž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo k užívání nemovitosti.

Ondřej Tichota, poradce pro komunikaci ESC ČR